And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #77

Myslím, že ještě nejste připraveni na to znát konec. Vraťme se proto trochu do minulosti a vyjasněme si pár věcí:)

Harry's point of view

FLASHBACK - Kapitola #19

   Mířil sem za Liv, protože sem ji prostě chtěl vidět. Překvapovalo mě to, ale ta praštěná holka byla svým způsobem úžasná... Do hajzlu, Stylesi! Nerozplývej se tady!

Vešel sem do jejího pokoje a uviděl ji sedět na posteli se spoustou učebnic. Dal sem oči otráveně v sloup, protože se učila tak často, že to snad ani nemůže bejt zdravý. Byla do jedný z těch učebnic tak zabraná, že si ani mýho příchodu nevšimla.

,,Můžeš mi říct, co se zase učíš?'' vyrušil sem ji a ona leknutím vykřikla. Musel sem se usmát, protože její výraz byl komickej. Nasupeně mě probodla pohledem a já nadhodil: ,,Zjevně mě ráda vidíš,'' uchechtl jsem se a ona se zhluboka nadechla a zase vydechla.

,,Jsi normální? Víš, jak jsem se lekla? Musíš klepat, Harry!'' pokárala mě jako malýho kluka a z očí si sundala ten dalekohled. Nic sem jí na to neřekl a zmerčil na stole diář, kterej sem ji dal jako formu omluvy. Vůbec by mě nenapadlo, že si ho nechá.

,,Páni, netušil sem, že ho budeš používat,'' hlesl sem překvapeně a otevřel ho. Olivie nic neříkala jen sem periferně zaregistroval nějaký pohyb, takže nejspíš pokrčila rameny. Listoval sem jím, zatímco se ona dál věnovala těm nesmyslům.

Pročítal sem si její poznámky, úkoly a všechno ostatní a musel sem uznat, že v tom má pěknej pořádek. Všechno krásně podtrhaný, označený, krasopisně nadepsaný, to já sem psal jak prase. Posadil sem se na židli a listoval nevzrušeně dál, než sem narazil na stránku, kde bylo moje jméno. Zamračil sem se a zběžně to prolítl očima. Ani sem si neuvědomil, že začínám číst nahlas.

  ,,Štve mě jeho arogantní postoj a neustálé připomínky na mou osobu. To, jak se vždycky povýšeně napřímí a probodne mě tím svým uhrančivým zeleným pohledem. Nemám ráda jeho povahu, protože si myslí, že může všechno. Nemám ráda celého Harryho Stylese, až na jednu malou část. Tu, v které má uschované vzpomínky na svou matku. Jedině tyhle vzpomínky z něj dělají člověka, jinak je to ztracený případ.
Chtěla jsem mu pomoci, ale teď už vím, že jemu pomoci není. On už tímhle zůstane, a nakonec bude litovat dne, kdy mi řekl ta hrozná slova. Kdy mě ponížil, i když si všichni mysleli, že je to jen v rámci divadelní scénky.'' Liv ztuhla, podívala se na mě a chtěla něco říct, ale nenechal sem ji. ,,Harry Styles je nevypočitatelný pyšný sobec, který nechápe, že lidé mají také city. Nedokáže být empatický ani ohleduplný k okolí. Je jen zaslepený sám sebou a na lepidlo, které ho tak zaslepilo, neexistuje žádné ředidlo! Harry Styles má ledové srdce, které je tvrdší než diamant. Nenávidím ho. Nenávidím ho hned z několika důvodů! A jeden z nich je, že ho stále potkávám...''

Začínal sem bejt nasranější a nasranější. Hlas my spadl do ledovýho tónu a Liv se stále snažila ze sebe něco vymáčknout. Měl sem hroznou chuť s tím mrsknout o zeď a začít řvát, jenomže to nešlo, protože ve všem měla pravdu. Znala mě tak zkurveně dobře, a to sme se znali vcelku krátkou dobu.

,,Harry, je to už déle, co jsem to-,'' 

Přerušil sem ji.

,,Proč jsem z toho člověka tak zmatená? Proč mě nutí nad ním přemýšlet, i když nechci? Nikdy jsem se ve škole nemusela nutit k tomu, abych se začala soustředit, ale kvůli němu se mi to dneska stalo. Je to jakoby vysílal nějaké divné signály směrem ke mně, které by značily omluvu, ale zároveň varování. Varuje mě snad před sebou? Tak proč mě líbá, když mě pak varuje? Prý to byl omyl, který se neměl stát, ale já mu nevěřím. Nějaký důvod to mít musí a já na něj přijdu. Musím na ten důvod přijít, protože to je jedna z věcí, kvůli níž nemůžu spát...''