And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #53

    Po tom, co jsem odešla z toho parku se Shawnem v závěsu, jsem ho poprosila, aby mě odvezl do kampusu, kde jsem asi dvě hodiny koukala do zdi a přemýšlela. 'Všichni' už prakticky ví o mně a Harrym, že jsme pár. Přede všemi řekl, že mě miluje, i když to nemělo zrovna příznivé podmínky. Prakticky neudělal nic špatného, jen mi neustále v něčem lže, ale pokud je to pro mé dobro, mohla bych mu jednoduše věřit a dál to neřešit...

Liv...

Tak snadné to není!

Ano, já vím, že bych se měla pídit po pravdě, ale co když už toho mám dost? Co když už mám dost toho být neustále v obraze a pod kontrolou? Teď chci být na chvíli nová Liv. Nebudu se s Harrym bavit do večírku, dokud oba nevychladneme. Mezitím se Shawnem dojedu všechny lekce a milá Picta fiver i Gloriin spolek se může jít bodnout!

Teda, Liv... Možná ses rozjela až moc...

*

5. SVÁDĚNÍ

,,Liv?'' probudí mě něčí milý hlas a já rozlepím víčka.

,,Mayo?'' zamumlám v odpovědi a ona se zahihňá.

,,Za pár minut začíná první hodina, měla by ses připravit, ospalče.''

To mě vzbudí úplně a ihned vyskočím z postele. Popadnu bílé sáčko, kávově zbarvené džíny, černou košili a boty na platformě. Rychle to všechno na sebe hodím a v koupelně se jakž takž zkulturním. Maya mi můj vzhled odsouhlasí a pak hodně svižným krokem zamíříme každá na svou hodinu. Já mám zpěv a ona něco, co jsem cestou zapomněla.

Zadýchaně dosednu vedle Dylana, který si mě změří pohledem a pak mi jemně narovná límeček u košile.

,,Kočičko, klid,'' řekne jemně. ,,Nejde o životy, jasné?'' uklidní mě a já se vydýchám. Nejde ani tak o rychlý sprint, který jsem absolvovala, ale spíše o strach, že bych nedej bože přišla pozdě.

Hodina zpěvu je jako vždy příjemnou změnou. Člověk si zkusí nové písničky a zapomene na starosti. Aspoň do konce hodiny, pak přijde realita a problémy jsou zpět. I když jich nemám moc, tak jsou to stále obavy, kvůli kterým mám divný pocit v žaludku.

*

Došla jsem ke své skříňce a vysloužila si několik 'nenápadných' pohledů, doprovázených ještě 'nenápadnějším' šeptáním, od blonďatých hlaviček. Protočila jsem nad tím oči a hodila si do skříňky svoje věci.

,,Princezno?'' ozvalo se u mého ucha a já se s mírným úsměvem otočila na toho, jemuž hlas patřil.

,,Shawne,'' vydechla jsem a byla ráda, že ho vidím.

,,Co se týče včerejška, chtěl sem ti jen říct, žes to zvládla skvěle. A že mi je u prdele, jak se na mě teď budou ostatní koukat, protože na tobě mi záleží víc.'' Objal mě kolem ramen a já se na malou chvíli cítila v bezpečí.

,,Děkuji, já jen-'' zasekla jsem si. ,,Chtěla bych v tom pokračovat, jestli by to šlo. V té dohodě,'' dokončila jsem svou myšlenku a Shawn se přátelsky usmál.

,,Vždy k službám, princezno.''

Společně jsme vyrazili do mého kampusového pokoje a mě napadlo, že bych Shawnovi mohla rovnou představit Mayu. Ti dva se alespoň seznámí a třeba přeskočí nějaká ta jiskra.

Jak jsem byla naivní...

Když jsme vešli dovnitř, Maya seděla na své posteli v tureckém sedu a barvila si svůj obal na mobil. Když zaregistrovala mou přítomnost, usmála se, ale jakmile za mnou uviděla Shawna, úsměv jí z tváře zmizel.