And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #45

Friday

Snad nikdy jsem nevstávala tak ráda kvůli tomu, že už je poslední den v týdnu. Nevím, kam se podělo to přehnané nadšení pro školu, ale teď dokáži myslet jen na Harryho a vše s ním spojené.
Dnes s Harrym a mými rodiči jdu na večeři. Musím mu nějak sdělit, že se mám zítra se Shawnem sejít. A ještě k tomu přetrpět tu hroznou hádku, která mezi námi nejspíš vypukne. Skvělé...

V růžovém svetru, světle modrých džínách a bílých keckách jsem vyrazila z kampusu na hodinu. Míjela jsem po chodbě ostatní žáky, kteří se netvářili moc nadšeně, a sama si povzdechla. Cítím, že dneska ten den nedopadne dobře.

Došla jsme ke své skřínce, vzala si věci a mávla na Shawna, který se ležérně opíral o tu svou. Culil se na mě svým typickým úsměvem a já se raději vydala do třídy.
Kvůli zítřku se cítím provinile. Jako bych tím Harryho podváděla, nebo tak něco.
Sám Shawn řekl, že je to něco jako rande, a já ho neumlčela, protože jsem o mně a Harrym nemohla mluvit. Když se to tak vezme, vlastně za to nemůžu.

První hodinu jsme měli historii, kterou nám přesunuli z úterka. Sedla jsem si sama do přední lavice a smutně hleděla na prázdné místo vedle sebe. Tak moc mi chybí Edward. Nejdřív musíte o člověka přijít, abyste si uvědomili, co pro vás opravdu znamená.

Do třídy nakráčela už kompletní Picta fiver i se Shawnem. Harry šel vpředu, pohled ledově klidný. Nevyhledával mě a ani se na mě nepodíval, jen si sedl do své lavice a Niall, Louis, Liam a Shawn ho následovali. O Barbies šly ihned za nimi a posadily se do okolních lavic.
Odvrátila jsem z nich pohled a začetla se do učebnice. Už jsem zase byla tichá šprtka Sparksová.

Pan učitel Wooley za sebou zavřel dveře a dobelhal se k tabuli. Narovnal si brýle na nose a urovnal kravatu. Byl celý zpocený, i když venku mrzlo, a neustále si kontroloval své stříbrné hodinky.
Mlčky nám pokynul, ať si sedneme, a jen zběžně zkontroloval docházku.

,,Dnes budu zkoušet,'' oznámil zničeho nic. ,,Kdo chce jít dobrovolně?'' zvedl pohled, a já se nadšeně přihlásila. V zadních lavicích to otráveně zašumělo, ale já se nedala. ,,Tak pojď, Liv. Ty nikdy nezklameš,'' povzdechl si pan Wooley, ale usmál se na mě.

Stoupla jsem si před tabuli, přešlápla z nohy na nohu a vyčkávala na jeho otázky.

,,Hlavní představitel nacismu?'' zeptal se vzápětí.

,,Adolf Hitler,'' odpověděla jsem pohotově. To vím už od základky.

,,Lehké. O co se pokusil Hitler 8. listopadu 1923?'' Dneska to jsou ale primitivní otázky.

,,O převrat. Tak zvaně ''Pivní puč''. Odehrál se v bavorském Mnichově. Jeho pokus byl ale neúspěšný,'' řekla jsem stručně a pan Wooley kývl.

,,Proč se mu říká Pivní puč?'' Skoro jsem si zívla, jak mi ta otázka přišla jednoduchá.

,,Adolf Hitler nechal obklíčit měšťanský pivovar Bürgerbräukeller, kde se konala schůze představitelů bavorských elit, a pokusil se násilím uchopit moc v Bavorsku.'' Pan Wooley obdivně pokroutil hlavou.

,,Správně. Jaké následky to pro Hitlera mělo?'' ptal se dál a já se uvolnila. Pohledem jsem zavadila o zadní lavici, kde seděl Harry, a raději se koukala na učitele před sebou.

,,Po neúspěchu přímo v pivnici se Hitler druhý den pokusil spolu s generálem Ludendorffem dostat k moci pochodem do centra Mnichova. Policie jim v tom však zabránila a dva dny po této události byl Hitler zatčen a odsouzen. Ve vězení byl ale jen devět měsíců, místo pěti let,'' zodpověděla jsem mu položenou otázku a pan Wooley si něco zapsal.