Poezie v srdci

Blance ~Tvůj Karel~

Přenesla jsem se do dob Karla IV... A také jeho první manželky Blanky z Valois.....

Tenhle rok slavíme 700 let od jeho narození!

Všechno nejlepší Karle!!

Jen tobě milovaná Blanko má, ty zlatovlasá hvězdo,
ta něžná růže nevinná, rostoucí tajnou zahradou,
planoucí parádou v keřích,
skrytá pod mými slovy,
pokřtěná ranní rosou.

Tobě milovaná choti,
jeden plátek růže své,
jeden květ já tobě dám,
však nestačí jen tento dar,
drahá,
přeji si moci víc ti snést.

Něžná tvá líčka barvou opřádá,
ten druhý plátek růže rudé,
když jsi poprvé na české půdě,
zavítala cestou mé země.

Už v sedmi letech jsme se vzali,
ty nová česká princezna,
však na dlouho pak odloučeni,
Ó má růže líbezná.

Čistá jsi, ty lilie!
I takhle symbol Francie zní,
Tak půvabná dáma jest,
svému hedvábnému rouchu básníš.

Tvé jméno znící z mých rtů, jako poupě všechny láká,
jež po chvilkách se zvolní jen,
jak lehoučce se rozevírá.

Jak sličný květ se odhalí,
každý po větru slovy pošeptá,
když nejeden pohled spočinul,
na kráse francouzského dvora.

Květem vůni do snů vnáším,
pro plátek růže se k zemi skláním,
jedno slovo pro tebe hledám,
jedinou myšlenku o tobě vnímám.

Jsi má Blanka,
moje markraběnka moravská.

Tak zní jméno mé drahé lásky.

Tvůj velký úsměv opřádá,
krása vln z tvých vlasů zlatých.

Jak já, pohlédne-li do očí ti,
muž,
jež tak sám se cítí,
v tvých průzračných očích za svitu spatří,
jiskřičku modrého v hloubce tajemství.

Jež svými doušky k nebi hýří,
Zří lesk blankytného štěstí,
najde skrytý příběh tvůj,
jen tu krásu bledých tváří,
na líčkách zářící ti jemnou růž.

Poslední plátek růže mám,
má drahá,
kam mi utíkáš?

Kam svými kroky míříš dál,
já zůstanu opět tady sám

Poslední plátek růže já svírám,
pro svou milovanou Blanku truchlím,
proč jsi mne má drahá opustila,
teď chybí královna zemím českým.

Ten poslední plátek - tak jemný to rubín,
můj drahocenný, srdce pro tebe dar,
ten klenot mé věrné duše ti svěřím,
pro tebe slzami plamenný drahokam.

Už můžu pouze sám vzpomínat,
jak krásná v Čechách to byla doba,
kdy vkročila do nich má drahá žena,
a krásné časy s sebou přinesla.

Ach Blanko!
Na stotisíckrát!
Já měl jsem tě tak rád,
ten hrdý český král,
ten římský císař,
tvůj milovaný manžel,
má drahá,
jen tvůj Karel!

Moc děkuji všem svým čtenářům!