Poezie v srdci

Proudem otázek

Každý se občas někoho na něco ptáme, že?

V mlhavých stínech a tmách,
takový je můj osud - tak hořký sladký,
ptáš se mě proč?
Jen vezmi si mou ztrápenou duši,
prosím,
zahřej mě ve své dlani.

Ptáš se mě znova, proč tohle dělám?
Já svůj klíč ti nedám, ten v ledu chladných skel jest,
vězněný střepy osudu do země vrývá,
svými ostrými hroty můj poslední vzkaz,
jen, aby jej ponechal pro trochu víry,
kdy navrátí vše dobré se včas.

Kdybych tak jen mohla,
plameny svými ho zahřát,
úsměvem obměkčila bych svá bedra,
slzami radosti svůj nekonečný oheň rozpoutala,
přestala konečně jenom strachy upadat.

Teď ale chladem a zmrzlou smůlou,
ztrácím své city pro radost z lásky,
kdyby jen byl jsi tehdy jiný,
možná by sis všiml mých hořkých trápení.

Třeba bys spatřil, co ti tak tajím,
alespoň nahlédl bys dovnitř - mé vratké loďky,
tys však zcela rychle a prudce obešels ji,
a potopil jsi poslední zbytky lásky mojí.

Když je díra v ní - má je trhlina v srdci.
Ptal ses mě potom, jak mi je,
odpověď mohl by znát na to přece každý,
kdyby hledal to, co v srdci málo jen zní.

Kdyby jen lidé nebyli tak rychlí,
kdyby svět přece nestupňoval svůj pád,
kdyby se všichni dokázali usmát,
na holku, jež pomalu proudem proplouvá,
na něco, co jen ten dar nám pomalejší dělá.

Ale všichni to přehlíží,
a já mám pocit, že jsme snad slepí,
jako by všechno kolem nás,
jako by svět poklad cenný,
schovával ze strachu před námi.

Kdo jsme?
Přece lidé.
Ale někdy mi přijde,
že to není nic.

Ale to, čím by jsme mohli být,
svět prozářily by paprsky věčně rány hojící.

Nechceš vědět, jak se mám,
ta otázka je prostá, že?
Odpověď bys přece mohl už znát,
odpovím ti jenom tehdy,
jen pokud tvé srdce zpomalí svůj pád.

Podej mi ruku,
ty cítíš můj dech,
ale každý životní příběh,
je jen kolotoč, následně se do propastí řítící.

Každý lidský život,
není ničím bez zastavení.

Já znám ten pohled prázdných očí,
jež od druhých se ničím neliší.

Tvá ruka je tak těžká,
myslím, že už pozdě moc je,
tak ptám se tě teď teda já,
jen chci vědět,
miluješ mě?