Plout na vodě tvých a mých slz.
Ano, teď je na to ta správná chvíle!
Neutíkej srdíčko, pojď, popovídáme si,
jak pak ten svět krásy nám dává,
a v nichž zvoní na blyštivé časy,
přesto sám skomírá, jen třepe se a prosí.
Neříkej nic srdíčko a neuháněj tak,
někam rychle spěcháš,
vím já - daleko, za láskou snad?
Té už není - v zemích žádných,
Tam přece pobývá!
Kde lidská noha nezavítá....
Miláčku, stůj, tak přece počkej, chvilinku,
nadechni se, pojmi do sebe všechno,
ať tvé oči vidí, ten zešedlý jas,
pro slzy smutku, z nedocenění,
jen plakej, plač,
toho zármutku se jinak nezbavíš.
Srdíčko, křehké a přesto veliké,
zastav, povídám, lásko má stůj,
ať prameny, kde voda splývá v tocích,
snášející se mlhy modří tonoucí,
můžou ti lásko, alespoň krátce,
úsměvem zahrát na dětský sen,
promluvit sladce, velouvavě,
jak krásný to den, ó jak krásný to den!
Má lásko, ó srdíčko,
tak stůj přece,
jen počkej na mě,
spolu plujme proudem po řece.
Vlnou vzedmutou - vítr v nás obou,
počechrá vzpomínky,
jen zastav, své slzy, slzičky,
neplakej pro mne - dál,
lásko, počkej, jasná hladina se zvedá....
ČTEŠ
Poezie v srdci
ŞiirTy první básničky, jež kdysi vzešly z mé hlavy a dostaly se pomocí mých prstů na tenhle svět! Ty vrtkavé pokusy zapojit trochu fantazie, empatie, představivosti a psát... O smutku, O štěstí O lásce O životě O pocitech O úžasech přírody O kouzlech s...
