Tak trochu o mně...
Jako tělo bez duše, já kráčím chodbou ponurou,
a tiše, nevšímaje hledám ztracené stopy,
naděje posledních lidských kroků,
s hlavou skloněnou, jen jdoucí dál,
cestou sklesle mířím...
Jako tělo bez duše, kráčím místy, unáším nohy cestami,
a malými vzlety neumím tomu uniknout,
svými představami, chci ty chvilky obeplout,
ten nekonečný pád studených krůpějí.
Jako tělo bez duše, procházím davy, hledám to místo,
na které při procházce asi nenarázím,
nechci ty modré oči, nechci porozumění,
toužím být chvíli sama, mít klid, jen to místo na konci chodby...
Jako tělo bez duše, pod nočními hvězdami jdoucí,
v mrazivé noci a s písní večera,
jsem ztracená v sobě, kolem druhých kráčím,
mé nepřítomné pohledy prázdné oči nespatří.
Jako tělo bez duše, místy neviditelná se vznáším,
procházím lidskými stíny, hledajíc tu myšlenku hlavní,
kolem šum, jen nepříjemné hlasů drmolení,
mým uším činí přítěž, ale nevnímat tak lehké zdá se být.
Jako tělo bez duše, ten chválený poklad kouzelný,
co přijímá srdce a rádo slyší jej,
v ruce zápisník a pero v prstech svých,
chodbou procházím, nevidíc pohledy druhých...
ČTEŠ
Poezie v srdci
PoetryTy první básničky, jež kdysi vzešly z mé hlavy a dostaly se pomocí mých prstů na tenhle svět! Ty vrtkavé pokusy zapojit trochu fantazie, empatie, představivosti a psát... O smutku, O štěstí O lásce O životě O pocitech O úžasech přírody O kouzlech s...
