Poezie v srdci

Pouť hledatele - Jen a jen ty

Tahle toho má hodně společného s "Pouť hledatele - sonet básníkovi" ve Stříbřitých měsíčních krocích.

Obě básničky patří k sobě. Ale přesto jejich slova popisují dvě různé postavy.

Hledám tvé oči do tmy vykreslené,
kdy svíčky voskové už potemní,
zhoustne vzduch, chladí vítr, sněhový vane závěs,
tvář slaný povlak a záblesk prostoupí.

Hledám tvé ruce silné, když upadnu - je potřebuji,
tak mi úzko, velmi snivě,
to, co v srdci hřeji,
chci usínat ve tvém náručí,
neotevírat oči, nepřestávat snít.

Hledám tvé rty, ten poslední dveřní východ,
kudy nohy svůj proud si prorazí,
stanoucí v náhlém objetí, slova záhy upozadí,
oči na zámek a ústa vlají v závětří.

Hledám tvé milé úsměvy,
v říši hustých mraků,
doušek oblaku růžového,
s vůní tvých vlasů.

Jdu modravou oblohu,
hledám říčních ptáků vyprávění,
v pevném stisku tvé ruky vnímám,
vzhlížím vzhůru, cítím to, jsi blíž,
než kdysi jsi možná býval.

Hledám ohnuté konce stébel trav,
na nichž rosa spící spočívá,
kde dopadem tvých rukou snad,
probudí se země již dávno zapomenutá.

Hledám duhové perly ve vlnách,
v odraze tvých mořských očí,
hladině zvědavé, nic neprozradím,
vše tajím, slunci stíním.

Hledám velkou lásku, tu ztracenou již léty,
tam, kde oplývat světlem má,
v tom dění, kdy mizí, v tvých očích lpí tma,
už ti nezáří, zhasíná,
a já krokem dlouhým couvám.

Hledám sebe všude, kde stojíš,
tvé srdce touží být samotné, opuštěné,
třeba podaří se mi připlout k tobě blíž,
a ukázat ti, vše to hledané,
čím jsi byl vždy,
tím nenalezeným,
tebe musím najít....