Poezie v srdci

Jen přijď ke mně

Jako volání budoucnosti!

Nevím, kdo jsi,
a ani netuším, kde tě mám hledat,
však jediné, co cítím,
je to, že bez tebe už nemůžu žít dál.

Tak pojď a ukaž se mi,
jen zazáři v davu těch stínů,
já toužím tě spatřit, příteli,
abych jen věděla, komu v myšlenkách mám věnovat se k ránu,
ve svém nočním bdění.

Nevím, jak vypadáš, ale vím,
že jsi hezký,
já jen tak létám v těch pocitech tajných,
co probouzí motýlky a neštěstí vyhání,
co provází mě nekonečnou nocí.

Chci se jen podívat, do tvých jedinečných očí,
v té hloubce - divoce mé srdce pohánějící,
prosím řekni, jakou barvou se pyšní,
dej mi jen vědět,
jak moc se třpytí.

Vím, že mě máš rád,
proto bez tebe nevydržím,
tak moc sama si připadám,
když nemůžu ti stírat slzy z tváří.

Jsi kouzlo mého srdce,
jsi ten kdo mi pomoct má,
tak přijď, potřebuju tě,
bez tebe jsem jen panenka bezmocná.

Tak tiše ztrácím se, ve svých představách a snech,
já toužím jen k nim blíže,
s tvojí pomocí dostat se.

Tak pomoz mi vzlétnout výš, jen dál cestou dojít,
prosím, dej svoji sílu, těm myšlenkám snovým,
posil mou víru,
rychle, čas ubíhá,
a když tak slabá si připadám,
mám čím dál větší pocit,
že tě dobře znám.

Jsem ztracená a zmatená,
přece žádná kouzla nejsou věčná,
že potřebuju tebe, stále v to věřím,
že přijít máš, jen na to spoléhám,
v rytmu svého srdce, cenné pocity nacházím dál.

Jen dej mi svoji sílu, tak vrať mi do rukou můj život,
třeba tak políbíš svou zakletou princezmu,
a mně vrátí se zpět, to ztracené známo...