Radostné verše? Omyl!
Co srdce skrývá,
to netuším já.
Snad vnitřní bolest,
že by sladký smích?
To trápení,
je těžký kříž.
Moc to bolí,
každá vzpomínka na ni,
jak ztratit se z ní,
a opustit ji.
Jak vyhnat z hlavy,
všechny časy,
ty,
které mi byly milé,
nyní už jen žal je zkryje.
Uvolnit se,
už nemyslet víc,
nic,
jen zapomenout,
a nikdy už víc,
jí slovo neříct.
Možná je to špatně,
co já vím,
bohužel to jinak nejde,
já chci volně žít
a v dobro věřit.
Hlavně sny své střežit,
být jako laňka volná,
a rozeznat,
dobro od zla,
a nevědět
co je to bolest,
jen snažit se,
žít jako v ráji,
a zapomenout,
jak moc to bolí,
když kamarádka
srdce raní.
A když i ten,
komu věříš,
tě opustí
a ty jen beze snů,
zůstaneš
a srdce zlomené,
na milion kousků,
ponechá ti osud,
ani ta slova poslední,
v hlavě jejich píseň nezazní,
ta,
jež vždy jsem slýchala,
ani ta nezůstala,
jenom já jsem sama tu,
všude vidím černou tmu.
Děkuji všem čtenářům. :) Jsem moc ráda, že to čtete.
ČTEŠ
Poezie v srdci
PoezjaTy první básničky, jež kdysi vzešly z mé hlavy a dostaly se pomocí mých prstů na tenhle svět! Ty vrtkavé pokusy zapojit trochu fantazie, empatie, představivosti a psát... O smutku, O štěstí O lásce O životě O pocitech O úžasech přírody O kouzlech s...
