Radostné verše? Omyl!
Co srdce skrývá,
to netuším já.
Snad vnitřní bolest,
že by sladký smích?
To trápení,
je těžký kříž.Moc to bolí,
každá vzpomínka na ni,
jak ztratit se z ní,
a opustit ji.Jak vyhnat z hlavy,
všechny časy,
ty,
které mi byly milé,
nyní už jen žal je zkryje.Uvolnit se,
už nemyslet víc,
nic,
jen zapomenout,
a nikdy už víc,
jí slovo neříct.Možná je to špatně,
co já vím,
bohužel to jinak nejde,
já chci volně žít
a v dobro věřit.Hlavně sny své střežit,
být jako laňka volná,
a rozeznat,
dobro od zla,
a nevědět
co je to bolest,jen snažit se,
žít jako v ráji,
a zapomenout,
jak moc to bolí,
když kamarádka
srdce raní.A když i ten,
komu věříš,
tě opustí
a ty jen beze snů,
zůstaneš
a srdce zlomené,na milion kousků,
ponechá ti osud,
ani ta slova poslední,
v hlavě jejich píseň nezazní,ta,
jež vždy jsem slýchala,
ani ta nezůstala,
jenom já jsem sama tu,
všude vidím černou tmu.Děkuji všem čtenářům. :) Jsem moc ráda, že to čtete.
ČTEŠ
Poezie v srdci
PoezjaTy první básničky, jež kdysi vzešly z mé hlavy a dostaly se pomocí mých prstů na tenhle svět! Ty vrtkavé pokusy zapojit trochu fantazie, empatie, představivosti a psát... O smutku, O štěstí O lásce O životě O pocitech O úžasech přírody O kouzlech s...