Oranžoví, jsou průzračné...

10 1 0
                                    

Jeden z posledních kousků skládačky...

Chtěla by poslat píseň ptáků,
ten každý ladný znící tón,
co vkreslila štětcem do červánků,
mraků lesknoucích se krůpějí,
cestou svou stopu dalekou,
dlouhou, dešťům větrným,
rukou dotýkající se nebe,
vydechne sníh - tváře schladí,
růži nechá záhy zkřehnout,
vzdušným polibkem (ku) slunci,
kde plamenný kolibřík, zpívajícímu ránu,
nad hlavou melodii rozloží....

V krvavé záři mraků,
plouc po moři tichých vzdechů,
odstín podzimních skladeb listů,
kvarteto, kytarových zámků,
mlčící květ,
stromovím vane,
tráva zpívajíc po vodě - vzdouvá lehce tu pásku,
těch modrajících jasem mělkých řek,
dna oceánů,
jinam proudy svede,
v úžase oněmělém hlásku....

Chtěla by poslat píseň ptáků,
kde růžoví se první vonný květ,
tam s nádechy, poryvy lehkého vánku,
na slunce pohledět - jen s beránky se nést,
tam, kde vůně štiplavého oceánu,
vnáší svá slova do červánků.....

Poezie v srdciKde žijí příběhy. Začni objevovat