Proč?

10. kapitola - Polibek

Kate
Zastavili jsme před naším barákem a nikdo z nás neřekl ani slovo. Nechtěl porušit to ticho, které zavládlo.
,,Děkuji.'' šeptla jsem.
,,Já ti říkal, že nenechávám dívku v nesnázích.'' usmál se na mě Bill. Ja se k němu naslonila a políbila ho na tvář.
,,I tak jsi to nemusel dělat.'' a vystoupila jsem z auta. On následoval mému příkladu, vystoupil a zamknul auto. Já už odemykala dům. Vešla jsem dovnitř, a pak jsem uviděla, jak Bill rozpačitě přešlapuje z nohy na nohu.
,,Pojď dál.'' houkla jsem na něj.
,,Jsi si jistá?'' podival se na mě nevěřícně.
,,Prosím, teď to tu nezvládnu sama!'' on se tedy usmál a vkročil do domu. Zabouchl za sebou dveře a šel za mnou do mého pokoje.
Já jsem si vysvlékla rifle a v jeho mikině a spodním prádle jsem se svalila do postele. Viděla jsem, jak Bill stojí ve dveřích a dívá se na mě. Rukou jsem naznačila, aby se posadil na kraj postele. Když tak udělal, lehla jsem si mu na hruď. On mě objal jeho silnými pažemi. Dodával mi tak pocit bezpečí.
Najednou mi začaly těžknout víčka a za chvíli jsem se ponořila do tmy.

Bill
Jak může být někdo tak překrásný, když spí? To nikdy nepochopím. Když mi ležela na hrudi, cítil jsem vůni jejích vlasů, tep jejího srdce, teplo jejího těla. Tak sexy těla.
Tu krásnou chvíli vyrušilo vibrování jejího telefonu doprovázející tichou písničku. Kate to však nevzbudilo, spala příliš tvrdě. Položil jsem ji na peřinu a přikryl dekou. Vyzvánění mezitím přestalo. Podíval jsem se, spíše že zvědavosti, kdo volal. Byla to její máma! A nevolala jednou nýbrž patnáctkrát! Sakra! Kate má průser, a to velký. V ruce mi začal telefon zvonit znovu. Znovu volala její matka. Podíval jsem se na spící Kate. Nechtěl jsem ji budit, tak jsem se rozhodl. Vyšel jsem z jejího pokoje na chodbu a zmáčkl zelené tlačítko. Hovor jsem přijmul a přiložil si telefon k uchu.
,,Kate! Já tě přetrhnu jak hada!'' začala ječet. Já jsem nevěděl co říct.
,,Dobrý den.'' zmohl jsem se jen. Hned bych se za to praštil do hlavy! Ona Bola své dceři a já řeknu Dobrý den!
,,Kdo je tam!'' byla překvapená, ani se nedivím.
,,Bill Walchoch.''
,,Kdo?'' neznala mě. A jak by asi mohla.
,,Já jsem ten, který vaší dceru včera doprovodil domů.'' to nebyl dobrý nápad! Vůbec ne! Slyšel jsem, jak se prudce nadechla. Teď už to musí vypadat hodně divně! Jen si to představte:

Přijdete domů z práce a najdete ve svém domě cizího kluka, který je do půlky těla svlečený. A navíc má vaše dcera jeho košili a pak jen spodní prádlo. Oba vám tvrdí, že se spolu ani nelíbali a na sex ani nepomysleli. Druhý den ráno odjedete a pak se své dceři nemůžete patnáctkrát dovolat. Když se vám to konečně podaří, zvedne to neznámý kluk. Tedy neznámý ne, protože je to ten samý, se kterým jste včera svou dceru načapala.

Teď už se z toho lhaní nevykroutím. Budu jí muset říct pravdu. Alespoň částečnou.
,,Kde je Kate!'' v jejím hlase byla znát panika.
,,Nebojte, jenom spí.'' pak jsem si ale něco uvědomil. ,, Samozřejmě oblečená!''
,,Co děláš u nás doma!'' pokračovala ve výslechu. Zhluboka jsem se nadechl.
,,To je zamotané a složité. Máte čas?''
,,Ano.''
,,Tak se radši posaďte.'' chvíli jsem počkal. Jakmile to řeknu Kate, tak mě jistě zabije. Nádech, výdech, a ještě jednou. ,,Aby jste to pochopila, musím začít včerejšekem.
Kate nebylo dobře, tak jsme odešli ze školy dřív. Nechala si věci u mě ve skříňce, aby se s nima nemusela tahat. Počítali jsme s tím, že dnes přijde do školy, ale ona doma vyspávala kocovinu. Mimochodem, už její líp. Když si pak šla nachystat jidlo, omylem jí vypadl kuchyňský nůž z ruky. Bohužel, shodou náhod, ležela na zemi pod ní Bela. Nůž se jí zapíchl do nohy.
Kate začala panikařit a zavolala mi. Já byl kousek od vašeho domu. Šel jsem totiž Kate zanést její batoh z mé skříňky.
Rychle jsem zavolal kamošovi, který mi do pěti minut dovezl auto, a já je zavezl k mému otci. Ten pracuje na veterinární klinice jako zvěrolékař.
Za hodinu na to nám řekl, že Bela je z nejhoršího venku, ale prý si ji tam dneska přes noc nechají. Tak jsem Kate dovezl zpět domů. Ona mi však v autě únavou usnula, tak jsem ji odnesl domů.
Pak jste zavolala Vy a já ji nechtěl budit. Podle toho, co jsem slyšel, měla celkem rušnou noc.'' dovyprávěl jsem. Několikrát jsem slyšel, jak se prudce nadechla překvapením.
Úmyslně jsem vynechal tu část, jak ji Erik znásilnil, jak Kate rozbila vázu a pořezala si zápěstí i to, jak mě sama pozvala domů. Chvíli bylo ticho, které překonala matka Kate. Čekal jsem, že na mě bude řvát, ale ona ne.
,,Děkuji, že ses o obě postaral.''
,,To by udělal každý.''
,,Každý ne. Jen mi slib, že jakmile se Kate vzbudí, okamžitě mi zavolá, ano?''
,,Slibuji.'' potvrdil jsem, když jsem slyšel tu naléhavost v jejím hlase.
,,Děkuji.'' řekla jen a pak zavěsila. Chvíli jsem se díval na mobil. Vzala to líp, než jsem čekal.
Potichu jsem otevřel dveře do pokoje. Telefon jsem jí položil na stůl a zadíval jsem se do té andělské tváře. Ve spánku vypadala tak klidně a spokojeně. Pohladil jsem ji po tváři a odešel jsem do kuchyně.
Vzpomněl jsem si na tu spoušť, co tu byla. Stůl byl na křivo, na zemi byly střepy a podlaha byla špinavá od krve. Pak jsem si vzpomněl na tu krev na mém triku. Ze země jsem sebral deku, kterou jsme dovezli z kliniky. Byla též celá od krve.
Šel jsem do koupelny, kde jsem napustil do vany trochu vody. Obě dvě věci zbarvené od krve jsem do vody hodil a nechal jsem namočený. Zase jsem se po cizím domě pohyboval jen v kalhotách. Co už! Z kapsy jsem vytáhl mobil. Mezi skladbami jsem našel svou oblíbenou písničku a pustil si ji.
Po chvíli hledání jsem našel lopatku a smetáček a začal jsem zametat ty střepy z vázy.
Vzpomněl jsem si na tu prihodu s moukou v skříňce. Chtě nechtě jsem se musel usmát. Z koupelny jsem donesl mop, kterého jsem si všiml už předtím.
Začal jsem umývat zaschlou krev. Šlo to těžko. Po deseti minutách drhnutí jsem byl hotov. Odnesl jsem ho zpět.
Ani nevím, kde se ve mě bere ten smysl pro pořádek. Neříkám, že můj pokoj vypadá jako než jsme se tam nastěhovali, ale rozhodně by jste nehádali, že tam bydlí šestnáctiletý puberťák. Za to pokoj mého bratra vypadal, ještě než se odstěhoval na kolej, jako po výbuchu sopky. Doslova.
Z telefonu se ozvala písnička, od které, asi jediné, znám i text. Začal jsem si broukat do rytmu a potichu zpívat.
Když jsem dospíval, byl jsem téměř bez dechu. Najednou jsem za mnou uslyšel hlasitý smích. Kurňa.
Stála tam Kate a smála se na celé kolo. Musel jsem být rudý i na zadku.
,,Měl... jsi se... vidět!'' říkala mezi výbuchy dalšího smíchu. Vrhl jsem na ni rozzlobený a snad i vraždící pohled. To jí však rozesmálo ještě víc. Začal jsem se smát taky. Pak jsem se k mi přiblížil. Zrazu ztichla a po smíchu zbyly jen její planoucí tváře.
,,Jsi nádherná, když se směješ.'' řekl jsem jí potichu. Snad abych se ujistil, že nás nikdo neuslyší. Její tváře dostaly ještě červenější odstín. Nevěděla, co na to říct.
Já jsem však myslel jen na jedno. Jak asi chutnají její rty? Můžu i políbit? Neodmítne mě?
,,Ty zase nádherně broukáš.'' řekla tak potichu, že jsem co dělat, abych ji slyšel. Zrychleně dýchala. Já jsem se zase začal ztrácet v jejích očích.

Kate
Přitiskl mě ke zdi. Přestala jsem se smát. Jedná část mého mozku doufala, že mě políbí, ta druhá křičela: On tě jenom využije jako Erik!
,,Jsi nádherná, když se směješ.'' řekl mi zrazu. On to spíš pošeptal, jako by se bál, že ho někdo uslyší. Začala jsem se ještě víc červenat. Do té doby jsem nevěděla, že je to možné. Nevěděla jsem, co na to říct.
,,Ty zase nádherně broukáš.'' řekla jsem tam potichu, že jsem pochybovala, že mě slyšel. Začal se mi zrychlovat dech a měla jsem co dělat, aby mi srdce zůstalo na svém místě a nevyskočilo z hrudi. Podívala jsem se mu do očí. Ztratila jsem se v nich. Tolik chtíče, touhy, ale i starosti jsem tam zahlédla. Najednou řekl něco, co jsem nečekala.
,,Mluvil jsem s tvou matkou.'' vzdychl mi do tváře. A pomyšlení na líbání je vtahu!
Odstrčila jsem ho a podívala jsem se na něho zmatenýma očima.
,,Cože?''
,,Volala ti matka. Patnáctkrát. Pak jsem to zvedl a vše jí řekl.''
,,Tos neudělal!'' viděla jsem, jak sebou cukl. On to vážně udělal! ,,Ty hajzle! Jak jsi mohl! Já ti věřila!'' pěstmi jsem ho tloukla do hrudi. On mi je však chytil a podíval se na mě očima plnýma smutku.
,,Počkej! Neřekl jsem jí vše jako takhle! Řekl jsem, že je Bela zraněná a že jsme sní byli na klinice. Neřekl jsem, že tu byl Erik! Ani že máš zraněnou ruku! Ani žes mě pozvala dovnitř. Řekl jsem, žes mi usnula v autě a já tě odnesl do postele. A pak mi poděkovala a poprosila, že jakmile se vzbudíš, máš jí okamžitě zavolat. Jo, a její první slova do telefonu byla: Kate! Já tě přetrhnu jako hada!'' usmála jsem se. Pak mě to došlo!
Vždyť my jsme se málem líbali! A ja jsem mu to dovolila! Nebránila jsem se! Holka, prober se! Vždyť to není tak dávno, co jsem se zařekla, že už se nikdy nezamiluju! Pak mě obejme jeden kluk a já jsem z něho na větvi. A pak mu dovolím ho políbit mě! Teda, my se nepolíbili, ale chybělo málo. Panebože! Prober se! Dokud si ten hajzl Erik nenajde jinou oběť na své hrátky. Do té doby žádní kluci! A já ani o žádné nestojím! Nepřežila bych, kdyby mi zase někdo zlomil srdce. Nad čem to sakra přemýšlím? Možná mi není tolik lhostejný, jak bych si přála. Proto ho musím nechat jít.
Náhle jsem si uvědomila, že nestojí tak daleko, jako před chvíli. Ta touha, která mě začala spalovat, byla neskutečná. Můj mozek zase přestal fungovat. Dívala jsem se do těch okříškových očí. Do těch nejkrásnějších očí na světě. Značilo se v nich to stejné, jako před chvíli, jen v mnohonásobně věští míře. Podíval se mi na rty. Věděla jsem, co bude následovat. Pohled jsem mu opětovala.
Přiblížil se ke mě. Tep se mi zrychlil ještě víc, než prvně. Bez vědomí jsem pootevřela rty. Všiml si toho, bohužel.
Byl ode mě asi dva centimetry daleko. Na kůži jsem cítila jeho dech. Příjemně šimral.
Zavřela jsem oči a čekala jsem, co se bude dít. Najednou se mi pred očima objevil obraz Erika. Vzpomněla jsem si na to, co mi dnes řekl: ,,Viděl jsem tě s nějakým chudákem. Nevím, co s ním máš, ale ještě jednou tě s ním uvidím a jeden z vás za to šeredně zaplatí. A myslím, že ty to nebudeš!''
Než jsem stačila cokoliv udělat, ucítila jsem to. Naše rty se spojily! Ten výbuch citů mě překvapil. Byl asi tisíckrát větší než s Erikem. Tisíckrát? I to je málo.
I když jsem to čekala, byla jsem dost překvapená. Nezůstávala jsem však pozadu. Polibky jsem mu hned začala oplácet. Ruce mi položil na boky a prsty po nich přejížděl. Já ty svoje ruce zamotala do jeho vlasů a hladila ho v nich. Mezi polibky jsem vzdychala a to stejné dělal i on.
Rychle jsem však náš polibek rozpojila. Překvapila jsem tak sebe, ale i jeho.
,,Udělal jsem něco špatně?'' zeptal jsem šeptem Bill, jamile popadl dech.
,,Ne.'' vzdychala jsem. Pak jsem si ale uvědomila, co musím udělat. ,,Teda jo...''