Proč?

5. kapitola - Musím ti pomoct!

Kate
Vyběhla jsem že třídy tak rychle, jak jen to šlo. Zrovna začalo zvonit na další hodinu, ale ja to nevnímala.
Když jsem se konečně dostala na dívčí záchody, vyhrnula jsem si triko a ohlédla se do zrcadla. To Billovo udělátko mi otevřelo tu ránu že včerejška. Shrnula jsem triko zpět dolů a sesunula jsem se po zdi na zem. Nekontrolovatelně jsem se začala třást a brečet.
,,Nesmím brečet!'' říkala jsem si pořád dokola. Proudy slz však nešlo zastavit. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Na ty muka!
Vtom vrzly dveře. Bože! Už jsem čekala nějaký otravný dívčí hlas se ptát, co se mi stalo, a to přinejhorším. Realita byla však mnohem horší.
,,Kate!'' křikla osoba. Poznala jsem ten hlas, byl to Bill!
,,To jsou dívčí záchody, tak vypadni!'' vzlykla jsem. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet. Znovu ne! Slzy však nešly zastavit. Připadala jsem si jako chudinka.
,,Neodháněj mě pořád! A v té třídě to byla krev! Viděl jsem to. To jsem ti způsobil já, tak mě nech se na to alespoň podívat.''
,,Nezpůsobil jsi to ty... Tedy ne přímo... Nemohl jsi to vědět...'' blekotala jsem. Hned jak jsem to vypustila z úst jsem věděla, že to byla chyba.
,,Jak?'' nechápal. Pořád něco nechápe! Já chci, aby šel pryč! Aby mě nechal.
,,Nech mě tu! Vybrečím se a bude to v pohodě.'' špitla jsem a doufala, že to pochopí.
,,Proč to děláš?'' řekl a tentokrát jsem nechápala já jeho. ,,proč se nikomu nesvěříš? Uleví se ti, uvidíš!''
,,Já nemůžu! Chápeš to? Nemůžu!'' vykřikla na něj. Bylo mi jedno, jestli nás někdo uslyší.
,,Tak mě nech se alespoň podívat se na ty záda!'' žadonil. Nevím kde se to ve mě vzalo ale kývla jsem. Věděla jsem, že to bude chtít vysvětlit. Když jsem se však podívala do jeho očí, viděla jsem starost. Stejnou jako v tom parku. Namáhavě jsem se postavila a stoupla si k němu zády. Rychle jsem si vyhrnula své triko až k ramenům. Pak jsem slyšela jen Billův prudký nádech. Tohle nečekal.

Bill
Když jsem ji konečně našel, seděla na dívčích záchodech. Hlavu měla schovanou v dlaních a vzlykala. Věděl jsem, že se muselo něco stát.
Ulevilo se mi, když svolila, že mi ukáže svoje záda. Chtěl jsem jí pomoct. Vážně chtěl. Netuším, kde se to ve mě vzalo. Jinou holku bych nechal bulet klidně celý den. Kate ale ne!
Když se nemotorně postavila a chytla si lem trička, všiml jsem si krve na látce.
Být někde jinde a za jiné situace, měl bych co dělat, abych udržel svého kamaráda na uzdě. Teď ale ne.
Kate si rychle vyhrnula triko až k ramenům. Prudce jsem se nadechl. Tohle jsem nečekal. Po celých zádech se jí táhly dvě rány, z toho z jedné slabě krvácelo. Přikročil jsem k ní a jemně jsem se dotkl její pokožky okolo páteře. Podle toho, jak sebou cukla to nečekala.
,,Kdo.'' vyšlo že mě jen. Tomu, kdo jí to udělal, bych prvně rozbil hubu a pak vymlátil duši. Najednou se skácela k zemi. Naštěstí jsem jí chytil. Omdlela. Opatrně jsem jí to triko shrnul zpět. Podíval jsem se na hodinky. Musel jsem jí odsud dostat dřív, než zazvoní na přestávku. Vytáhl jsem telefon a napsal jsem SMS kamošovi:

Čus, vem Kate a mě věci. Schovej je u mě ve skříňce, kód znáš. Konečně jsem jí sbalil! Bill

Musel jsem to takhle napsat, jinak by se zbytečně ptal. Za chvíli mi pípl mobil s odpovědí:

Ty vole! Takže jdete do postele? To byl fofr! Užijte si TO! Sam

To je vůl! Ale jinak to nešlo. Kate to pak nějak vysvětlím. Snad. Vzal jsem jí do náruče a vynesl ze školy pryč. Vydal jsem jsem se stejnou cestou, jako šla včera ona sama.
Ano, sledoval jsem ji. Bál jsem se, jestli přijde domů v pořádku. Podle stavu, ve jakém jsem ji potkal, to vypadalo spíš, že se za prvním stromem zhroutí.
Šel jsem s ní v náručí těmi nejodlehlejšími uličkami, aby jsme nikoho nepotkali.
Po půl hodině jsem konečně stal před jejím domem. Musel jsem si udělat několikrát přestávky, protože, zkuste si nést někoho 30 minut v kuse. Sáhl jsem jí do zadní kapsy džín a vytáhl klíč. Normálně by mi udělalo velkou radost sáhnout jí na tu její sexy prdelku, ale teď ne.
Odemkl jsem, vešel jsem dovnitř. Nic jsem neslyšel. Tedy nic kromě štěkání psa. Prošel jsem s ní celý dolní patro a nakonec jsem se přinutil s ní vyšlapat i ty schody.
Bingo! Našel jsem ten pokoj! Položil jsem Kate do postele. A co s tím tričkem? V krvavým nemůže spát. Nakonec jsem se rozhodl, že se jí nebudu hrabat v jejích osobních věcech.
S co největší opatrností jsem jí tričko sundal. Pak jsem si vysvlékl i svou košili a oblékl ji do toho. Jen jsem doufal, že nešla dnes do školy na ostro, protože jsem se rozhodl jí sundat i kalhoty. Uf. To byla dřina.
Jelikož jsem toho v noci moc nenaspal, začala se na mě únava projevovat. Rozhlédl jsem se po pokoji. Po takovém se jí ani nesnilo! Počkat! Ona tu má i svoje vlastní křeslo! To je něco! Nakonec jsem se do něj svalil a během pár minut jsem usnul.