Proč?

37. kapitola - Následky

Kate

Nevěděla jsem, proč Mia nepřišla do školy. Bez ní tam byla nuda. Ale Sam mě pořádně vyděsil. Snad se jí nic nestalo.
Rychle jsem si to z autobusové zastávky zamířila domů. Odemkla jsem a vyběhla jsem nahoru. Ještě než jsem stihla otevřít dveře svého pokoje, zastavila mě Asley.
,,Počkej!'' křikla na mě potichu.
,,Proč?'' nechápala jsem.
,,Je tam Mia.''
,,Co tam dělá?''
,,Zazvonila sem asi před dvěma hodinami. Chtěla vědět, jestli jsi doma, a když jsem řekla že jsi šla do školy, chtěla na tebe tady počkat. Ptala jsem se, proč nejde domů, ale nechtěla mi nic povědět. Pustila jsem ji teda k tobě do pokoje.''
,,Je jí něco?'' strachovala jsem se.
,,Vypadá jako tělo bez duše. Jako chodící zombie. Jako hromádka neštěstí. Prostě příšerně.'' shrnula Asley. Já už na nic nečekala a vtrhla do pokoje. Mia seděla na mé posteli a slova Asley byly úplně pravdivá. V obličeji Mii se mísila bledá barva se zelenou a kolem očí s rudou. Takže brečela. Vlasy měla rozcuchané a na tváři neměla ani trošku make-upu. To se jí nepodobá. Co se jí k sakru stalo? Vždyť ona si snad ani nevšimla, že jsem přišla. Zavřela jsem za sebou dveře, batoh jsem hodila na zem a přisedla k mé nejlepší kamarádce. Až teď si mě všimla a okamžitě se mi vrhla do náručí. Začala brečet. Takhle jsem brečela já na ní. Nechala jsem ji takhle vzlykat nejméně půl hodinu. Přitom jsem ji konejšivě hladila po vlasech a zádech. Občas jsem jí setřela z tváře slzu.
,,Co se stalo?'' zeptala jsem se nakonec. Odpovědělo mi jen ticho. ,,Když se vypovídáš, uleví se ti, věř mi.'' zkusila jsem znovu. Výsledek byl stejný. Ticho. ,,Dobře, budu se ptát. Rozešel se s tebou Sam?'' zkusila jsem. Tentokrát Mia však zavrtěla hlavou. Ok, zkusím něco jiného. ,, Pohádala jsi se s mámou?'' zase nic. ,,Tak ti utekl Ron nebo ta kočka?'' hádala jsem dál. Vždycky zavrtěla hlavou. ,,Tak jsi doma něco provedla? Něco jsi rozbila? Utekla jsi z domu? Já fakt nevím, Mio!'' vzdychala jsem. Mia se posadila a podívala se mi do očí. Přerývaně se nadechla a já viděla, jak se jí roztřepaly ruce. Mii se ale ruce nikdy netřepou! Děje se tu něco divného!
,,V podstatě jsi v něčem měla pravdu.'' pošeptala tak potichu, že jsem ji sotva slyšela.
,,V čem?'' podivila jsem se. To, co jsem říkala jsem jen tak plácala. Nečekala jsem, že se trefím.
,,No, utekla jsem z domu.'' špitla. Vykulila jsem oči. Proboha!
,,Proč? Co tě to napadlo?'' vyhrkla jsem.
,,Nemohla jsem tam zůstat.''
,,Zbláznila ses? Kde budeš? A proč jsi tam nemohla zůstat?''
,,Myslela jsem, že u tebe nebo Sama. Ale tam radši ne.'' šeptala dál. Po tváři se jí zase rozkutálely slzy.
,,Počkat! Ty se nechceš vrátit domů, ale nechceš jít ani k Samovi? Sakra co se tu děje!'' vykřikla jsem. Viděla jsem na Mii, jak je jí nepříjemné o tom mluvit, ale zároveň to chtěla někomu říct. Ten někdo jsem já.
,,Mamka by to nepochopila. Seřezala by mě jako psa.''
,,Mio, ať se stalo cokoliv, mě to můžeš říct. Jsem tvá kamarádka. Pomůžu ti.'' uklidňovala ji a přitáhla jsem si ji k sobě. Vůbec se mi nelíbilo to její chování. Byla úplně jiná, než jindy. Začínala jsem se o ní bát.
,,Opravdu?'' ujišťovala se.
,,Jistě.''
,,Já...'' koktala. ,,Teda my... On...''
,,Mio, nadechni se a pověz mi, co se stalo. Spolu to nějak vyřešíme.'' přerušila jsem ji.
,,O tom dost silně pochybuji.''
,,Copak je něco, s čem si my dvě neporadíme?'' snažila jsem ji uklidnit. Ona však jen kývla na souhlas. Fajn, už se vážně bojím. Bože! Snad nikoho nezabila! Ne, to by Mia neudělala! ,,Nezapletla jsi se nějak se zákonem, že ne?''
,,Ne, to ne. Jde o něco jiného.'' špitla a mě se alespoň trochu ulevilo. Najednou se Mia chytla za břicho a vypadalo, že bude každou chvíli zvracet. Takhle se nějak cítím, když mám měsíčky.
,,Jestli máš menstruaci a bolí tě břicho, klidně ti dám prášek.'' řekla jsem jí. Ona se na mě podívala a pak to z ní vypadlo.
,,O to jde. Měsíčky nebudu mít ještě hodně dlouho.'' šeptla potichu.
,,Co?'' nechápala jsem význam jejích slov. Ale pak mi to došlo. Bože! Jen to ne!
,,Kate! Jsem těhotná!'' vykřikla. Zakryla jsem si rukou pusu, abych nevykřikla. Podívala jsem se na ni. Doufala jsem, že si dělá legraci.
,,Děláš si prdel?'' vypadlo ze mě. Ona jen zavrtěla hlavou. ,,Kdy?''
,,Tehdy v pátek. Jak jsme se opilí a pro mě to bylo poprvé. Neměl ochranu a já antikoncepci nebrala. Ani ve snu mě nenapadlo, že by se mohlo...''
,,Víš to jistě?''
,,Dneska mi to doktorka potvrdila.''
,,A co ti na to řekl Sam?'' zeptala jsem se. Podívala se na mě jako na idiota. ,,Jasně, ty jsi mu to neřekla.'' pochopila jsem.
,,Jsi první, kdo to ví.'' přiznala se.
,,Necháš si to?'' řekla jsem otázku, která mě vrtala hlavou. Mia se však na mě podívala, jako bych se zbláznila. Věděla jsem, že si to nechá ale jistota je jistota.
,,Samozřejmě! I kdyby mě Sam nechal!'' vykřikla. Pak se ale nad tou představou rozplakala.
,,Neboj, on tě nenechá. A řekneme mu to hned zítra po škole. Společně.'' uklidnila jsem ji. Vzala jsem svůj telefon a naťukala do něj SMS.

Zítra po škole sraz u tebe doma. Kate

Co se děje? Stalo se snad něco? A co Mia? Sam

Zítra se vše dozvíš. I to, proč nebyla ve škole. Kate

Proč mi to neřekne zítra ve škole? Sam

Nejde tam... Kate

Kate, okamžitě mi vyklop, co se děje! Co je s Miou? Chci s ní mluvit. Ještě dneska. Sam

,,Mio, máš průšvih. Sam tě chce vidět už dnes.'' řekla jsem jí. Už před chvíli jsme jí vysvětlila, že Sam se po ní ptal a pak chtěl, abych mu napsala, co je s tebou.
Mia se na mě podívala zděšeným pohledem.
,,Ne! Nejsem připravená mu to říct!'' vykřikla a chytla mě pevně za paži.
,,Mio, čím dřív se to dozví, tím líp.'' uklidnila jsem ji. ,,Budu celou dobu s tebou. Zvládneme to.''
Mia jen přikývla a já napsala odpověď.

Za půl hodiny jsme u tebe. Kate

Vyzvednu vás. Sam

Ne! My se projdeme. Věř mi. Kate

Ok. Sam

S Miou jsme se obuly a vydali se na cestu. Opravdu. Za půl hodiny jsme stály před jeho domem. Má nejlepší kamarádka se třásla, ale ne zimou, ale strachem. Chytla jsem po zvonku a zazvonila.
,,Zvládneme to. Bude to dobré.'' uklidňovala jsem ji. Pak se dveře otevřeli a v nich stal Sam.
,,Mio! Co se děje!'' vykřikl, když uviděl, jak se třese a je bledá.
,,Nepozveš nás dovnitř?'' zeptala jsem se místo toho. Ustoupil a my prošly. Vyzuli jsme se a šli do obýváku. Posadili jsme se. Mia mi silně chytla ruku.
,,Tak co se děje.'' vyzvídal. Bylo vidět, jaký o ni má strach. Mia vzlykla. Zase. Ale měla odvahu jít sem. To já bych ji v sobě nenašla. ,,Sakra Mio! Tak mluv!'' zařval zoufale. To ticho ho ničilo.

Sam
Mia mlčela. Dávala tím najevo, že se stalo něco hodně vážného. To mě znervóznilo ještě víc. Co se stalo tak hrozného, že mi to nechce říct?
,,Sakra Mio! Tak mluv!'' zařval jsem na ni. Nechtěl jsem, ale ono to že mě vypadlo samo. To ticho mě ničilo. Podle výrazu na tváři Kate jsem poznal, že ona už to ví. To mě štvalo ještě víc. Proč se prvně nesvěřila mě? Myslel jsem, ze před sebou tajnosti nemáme. ,,Ať už se stalo cokoliv, spolu to vyřešíme. Jen mi to musíš říct.'' chlácholil jsem ji. Zhluboka se nadechla a podívala se na Kate. Ta na ni kývla jako na souhlas.
,,Já...'' začala. Zbytek věty polkla ve vzlycích. ,,Ty...'' koktala dál. Nepřerušoval jsem ji. Jen jsem čekal, než z ní vypadne celá věta. ,,My...'' plakala. Kate ji objala. Mia se však vykroutila z jejího sevření, napřímila se a zhluboka se nadechla. ,,Jsem těhotná.'' vyhrkla. Pak ale dodala pro upřesnění: ,,S tebou.''
Cože! Co to právě řekla! Vždyť jsme používali ochranu! Vlastně... Ten pátek! Ale to není možný!
Pak jsem bez přemýšlení vyběhl z obýváku, obul si boty a co nejrychleji jsem vyrazil z domu.
,,Same!'' zavolala na mě Mia. Já ji však nevnímal a rozběhl se ulicí pryč od domu. Musel jsem si vyčistit hlavu. Zahnat myšlenky. Uspořádat si je.
Po deseti minutách běhu jsem si však uvědomil, že jsem udělal chybu. To dítě je moje a co udělám, když mi to moje holka oznámí? Uteču jako největší zbabělec. Nenáviděl jsem se. Za to, jak jsem se teď zachoval. Za to, že tam teď nejsi s ní.
Otočil jsem se a tryskem se rozběhl zpět do mého domu. Díkybohu byla má rodina dnes pryč. Když jsem doběhl k domu, zůstalo vše, jako když jsem ho opustil. Dveře byli otevřené a zevnitř byl slyšet pláč a vzlyky. Miiny vzlyky. Vběhl jsem dveřmi, botami jsem se ani nezabýval. Vtrhl jsem do obýváku a přivinul Miu k sobě. Objímal jsem ji a nechtěl jsem ji už nikdy pustit.
,,Miluji tě a nic to nezmění. Budeš úžasná matka.'' šeptl jsem jí.
,,Ty budeš parádní otec. A taky tě miluji.'' špitla mi naoplátku. Já jsem si ji ještě víc přitáhl a políbil ji.