Proč?

44. kapitola - Požár

Bill
,,Bille, nevíš kde je Jill?'' zavolala na mě babička. Šel jsem za ní do obýváku.
,,Ona si na dnes vzala volno.'' oznámil jsem jí.
,,Jak to že mi o tom včera neřekla? A kde je vlastně?''
,,Jela za Kate.''
,,Co?'' vykřikla nevěřícně babička.
,,Jill si myslí, že za to, co se stalo, může ona. Tak jí to jela vysvětlit.''
,,Pak dostane padáka.'' řekla jen a pak odešla. Sakra! Nechci, aby Jill dostala padáka kvůli mě. Pak mi v kapse zavibroval telefon. Podíval jsem se na číslo. Neznámé. Ale něco mi na něm bylo povědomé. Otevřel jsem SMS.

Já jsem včera viděl Kate, jak jede k tobě. Říkal jsem ti, že když se budete stýkat, stane se jí něco hodně zlého...

Sakra! Kurva! Rychle jsem vytočil číslo Kate. Jedno zvonění, druhé, třetí, čtvrté... Nezvedla to! Kurva! Nesmí se jí nic stát! Podíval jsem se na hodiny. Půl deváté. V devět hodin jede vlak. Musím ho stihnout.
Vyběhl jsem do svého pokoje, převlékl jsem se a utíkal jsem z domu.

Mia
V kapse mi začal vibrovat telefon. Podívala jsem se, kdo volá. Bill. On sakra neví, že jsem ve škole? Nenápadně jsem mu hovor tipnula a pro jistotu jsem si vypla i telefon.
,,Kdo to byl?'' pošeptala mi Kate.
,,Bill. On sakra neví, že máme školu?'' šeptla jsem jí nazpátek.
,,Hlavně mu to nezvedej. Mě dnes volal už desetkrát.''
,,Proč proboha?''
,,Včera jsme se pohádali. Pak ti to vysvětlím.'' řekla jen a mého nechápavého pohledu si nevšímala. Jak se mohla pohádat s Billem, když ten je někde pryč?
,,Snad si za ním nebyla!'' sykla jsem. Ona jen kývla. Bože! Vždyť jí psal, ať za ním nejezdí! A jak vlastně zjistila, kde je? Než jsem se však stačila zeptat, začalo zvonit.

Kate
Proč Bill volá i Mii? Je to jen mezi mnou a ním, tak proč do toho zatahuje i ostatní? A taky proč mi volá, když mám školu? To už vážně přehání! A teď mě i Mia začala vyslýchat. Ještě jsem jí totiž o naší hádce neřekla. Od jejích otázek mě vysvobodilo zvonění. Počkat, zvoní? Vždyť hodina začala před necelými dvaceti minutami. A navíc, toto znělo jinak. Nevím jak, ale prostě jinak. Po chvíli zmatených pohledů všech žáků i učitele, se z reproduktorů ozval hlas ředitele.
,,Okamžitě se všichni evakuujte! Ve škole vznikl na několika místech požár! Všichni učitelé okamžitě vyveďte své třídy ven z budovy! Toto není cvičení!'' vykřikl. Cože? Hoří? Hoří!
Všichni začali panikařit a zvedat se ze svých míst. Před dveřmi ze začala tvořit fronta, protože se všichni začali hrnout ven. Popadla jsem Miu za ruku a táhla ji ke dveřím. Jakmile jsme se prodrali na chodbu, ocitli jsme se v úplným chaosu a zmatku. Mia se ode mě odtrhnula a dav ji táhl ven ze školy.
,,Mio!'' zařvala jsem na ni. Ona mě však přes hukot neslyšela. Chodba se začala plnit pachem kouře a všichni začali ještě víc ječet, utíkat a zmatkovat.
Najednou jsem přes hukot davu studentů uslyšela výkřiky. Zastavila jsem se a zaposlouchala. Nevnímala jsem, jak do mě všichni vráželi. Pak jsem to uslyšela znovu.
,,Héj! Pomóct!'' ječel chlapecký hlas. Začala jsem se prodírat ke dveřím od školníkova kumbálu. Zevnitř se vyvalil dým kouře a já jsem se začala dusit. Najednou mě dvě ruce vtáhly dovnitř a pak jsem ucítila prudkou ránu do hlavy. A pak už byla jen tma.

Sam
Jakmile ředitel oznámil, že ve škole vypukl požár, vyběhl jsme ze třídy a dral se ven. I když jsem ze třídy vyběhl první, před školu jsme se dostal skoro jako poslední. Cestou jsem hledal Miu.
,,Mio!'' zařval jsem, jakmile jsem se dostal ven. Neviděl jsem ji ní a začínal se o ni opravdu bát. Prodral jsem se žáky, kteří se shromáždili na hřišti a roztřeseně se dívali na tu spoušť. Učitelé pobíhali sem a tam a počítaly, zda tu jsou všichni.
,,Same!'' vykřikla Mia za mnou. Otočil jsem se a ona mi skočila do náručí. ,,Bála jsem se o tebe. Bála jsem se, že...'' řekla poté, co mě dlouze políbila.
,,Jsi v pořádku?'' zajímal jsem se okamžitě. Odtáhl jsem si ji od sebe a pořádně prohlédl. Zdála se být nezraněná.
,,Jsem. A ty?'' zeptala se a já jen přikývl. Zase jsem si ji přitáhl do pevného obětí a děkoval bohu, že se jí nic nestalo.
Kousek od nás stálo několik učitelek.
,,Já mám všechny žáky.'' řekla první.
,,Já taky. Nikdo nechybí.'' přitakala druhá.
,,Já jsem tu nikde nezahlédla Kate Samuelsovou. Ale že třídy určitě vybíhala. Viděla jsem ji.'' řekla nešťastně třetí učitelka.
Kate? Proč Kate? Ona by tam nezůstala, na to je moc chytrá.
Učitelky se beze slov rozešly a začaly svolávat třídy k sobě. Pustí jsem tedy Miu a šel ke svým spolužákům.

Mia
Zaslechla jsem něco o Kate. Doufám, že se jí nic nestalo. Odtrhla jsem se od Sama a sla ke své třídě, aby se zjistilo, jestli jsme opravdu všichni. Ve třídě nás bylo skoro pětadvacet. Očima jsem hledala Kate, ale nikde jsem ji neviděla. Začala jsem o ní mít velký strach.
,,Kate!'' zakřičela učitelka.
,,Co se děje?'' přispěchal k ní ředitel.
,,Jedná studentka, Kate Samuelsová, nejspíš zůstala vevnitř!'' vykřikla učitelka.
A pak se tu objevili hasiči i záchranáři. Hasiči se chopili hadic a začali hasit dům. Jeden k nám přispěchal.
,,Jste všichni v pořádku?'' zajímal se.
,,Jedna studentka tu není. Nejspíš zůstala v budově!'' vykřikla zoufalá žena. Hasič něco křikl na ostatní a jeden z nich se ihned vrhl do budovy.
,,A ostatní jsou v pořádku?''
,,Je tu pár popálenin maximálně druhého stupně. Jinak nic.'' promluvil ředitel.
Z hořící budovy vyběhl hasič a hned potom se přes dveře propadl kus dřeva.
,,Nikde jsem ji nenašel a budova je už tak nestabilní, že nelze v hledání pokračovat. Je mi to líto.'' vyhrkl udýchaně.
Slyšela jsem, že někdo propukl v hysterický pláč. Me to však nějak nedocházelo. Kate je ve škole? A je mrtvá? To není možné! Ona se nějak dostala ven! Musela.
Cítila jsem, jak jsem ztratila rovnováhu a nebýt rukou, které mě vzadu chytily, spadla bych. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nebyla schopná ani brečet. Ten někdo mě vzal do náruče a já mu obmotala ruce okolo krku. Teprve teď jsem se rozbrečela. Moje jediná kamarádka je mrtvá! Kate je mrtvá! To není možné!