Proč?

36. kapitola - Utrpení

Mia
Když se mi Kate neozvala až do neděle, rozhodla jsem se jí navštívit. Bála jsem se o ni. Bála jsem se, že se s Billem zase rozešla. Ale tentokrát navždy. A moje obavy se vyplnily. Alespoň částečně ano.
V neděli v pět hodin odpoledne jsem se vrátila od babičky, kterou jsem jela navštívit. Ani jsem se nepřevlékla a hned jsem utíkala ke Kate. Otevřela mi její mamka.
,,Dobrý den, je Kate doma? Psala jsem jí, ale neodpověděla, tak jsem se chtěla přesvědčit, že je v pořádku.'' pozdravila jsem.
,,Jen pojď dál. Nevím ale, jestli tě Kate pustí k sobě do pokoje. Už od včerejška je tam zamčená a nechce odemknout. Nikomu nechce nic říct.''
,,Skusím s ní promluvit. Mě se třeba svěří.'' řekla jsem a povzbudivě se usmála. Její mamka mě tedy pustila dovnitř a já se vydala k pokoji Kate. Chvíli jsem váhala a přemýšlela, co jí řeknu. ,,Kate, pusť mě dovnitř. To jsem já, Mia. Mám o tebe strach. Co se stalo?'' začala jsem. Nečekala jsem, že mě pustí dovnitř a tak jsem po chvíli pokračovala. ,,Kate, prosím! Jestli mě nepustíš dovnitř, budu tu sedět třeba až do rána. A ty víš, že jsem toho schopná!'' smlouvala jsem. Uslyšela jsem cvaknutí zámku. Kate však neotevřela, tak jsem váhavě vzala za kliku a stiskla. Bylo odemčeno. Vstoupila jsem do pokoje a zase za sebou zavřela. Pak jsem se podívala po Kate. Seděla na posteli, oči měla rudé od pláče a k hrudi si tiskla nějaký papír.
,,Čti.'' řekla jen. Posadila jsem se tedy k ní na její postel, vzala jsem si dopis a začala číst. Po prvních pár řádcích jsem od dopisu odtrhla oči.
,,Vážně to mám číst? Je to tvůj dopis.'' zakoktala jsem. Ona jen přikývla, tak jsem začala číst dál.
Na konci dopisu jsem vše pochopila. Proč vyběhl z domu Kate tak rychle, proč je má kamarádka ubrečená i proč se tak zachoval. Odložila jsem ten kus papíru na stůl a podívala se na Kate. Ta se mi bez řečí scholila do náruče a brečela.

Kate
Probudila jsem se ráno. Mia tu už nebyla. Musela se připravit do školy. Byť se mi do školy hrozně nechtělo, doma jsem zůstat nechtěla. Akorát bych zase brečela. A myslela na něj. A četla znovu ten dopis. Bylo by ti už asi po tisící.
Rychle jsem se oblékla, naházela potřebné věci do batohu a vyrazila do školy. Věděla jsem, ze to bude utrpení, ale větší by to bylo doma zamčená v pokoji.
Vydala jsem se na autobus. Udivilo mě, že jsem nikde neviděla Miu. Co už?
Ve škole na mě všichni koukali jako na zjevení. Po chvíli jsem si uvědomila, že to bude asi z toho důvodu, že jsem královnu školy. Jakmile jsem došla k své skříňce, uviděla jsem na ní plno růží se vzkazy.

V pátek jsi byla úžasná. Jsi královna! Robin

Moje telefonní číslo je 838 429 728. Kdyby sis někdy potřebovala popovídat nebo se nudila, zavolej. Denny

Jsi mnohem hezčí než Samanta! Ten titul královny školy si zasloužíš. Jan

Vyhrála jsi na plné čáře! Je konec vlády Samanty! Gregory

Hele, jestli budeš chtít někdy utěšit, stačí říct. Jsem tu vždy! Kamil

Super! Fred

Těch vzkazů bylo mnohem víc. Skoro žádného z nich jsem však neznala. Ale oni znali mě.
Tento den bude větší utrpení, než jsem čekala. Nebyla tu Mia, nebyl tu Bill. Sama jsem viděla jen chvilku před školou. Byl dějepis, ale já ho stejně nevnímala. V hlavě mi pořád vířila ta slova, který Bill napsal do toho dopisu.
,,Slečno Samuelsová, víte odpověď na mou otázku?'' zeptal se učitel. Trhla jsem sebou. Nevěděla jsem, o čem se bavil ani na co se ptal. ,,Mohla by jste mi alespoň připomenout, o čem jsme se dnes bavili?'' ptal se mě dál. Musel poznat, že jsem nedávala pozor.
,,N... nevím.'' vykoktala jsem.
,,Pojďte prosím před tabuli, vyzkoušíme vaše znalosti alespoň z minulých hodin. Achjo! Za co mě kdo trestá? Nemůže mě prostě nechat sedět a přemýšlet na svými věcmi? Nakonec jsem se zvedla a přešla před tabuli.

Sam
Kde jen ta Mia může být? Od rána jí volám a píšu SMS, ale ještě se mi neozvala.

Kde jsi? Je vše v pořádku? Mám o tebe starost. Sam

Vše OK. Mia

Tak, teď jsem ještě neklidnější než před chvíli. Už z její SMS jsem poznal, že se něco děje. Stál jsem před školou a čekal na Kate. Pak jsem jí uviděl.
,,Héj, Kate! Počkej!'' zavolal jsem na ni. Otočila se na mě. ,, Nevíš, co je s Miou? Sice mi napsala, že je vše OK, ale já jsem poznal, že není.'' řekl jsem starostlivě. Ona jen pokrčila rameny. S Kate taky nni něco v pořádku. Asi je to kvůli odjezdu Billa. Jak to vím? Napsal mi to. Esemeskou. ,,Kate, co se s váma dvěma děje?''
,,Nic. Mii dnes asi nebylo dobře, stavím se u ní a napíšu ti, co s ní je.''' snažila se mě uklidnit.
,,Dobře.'' uznal jsem nakonec. Pak se otočila k zastávce a vyrazila na autobus. Snad je to tak, jak Kate řekla.

Bill
Proč? Zamiloval jsem se, ale láska mi asi není souzena. Jsem zbabělec. Vím to. Měl jsem to Kate říct osobně. Ne formou dopisu. Ale takhle to bylo lepší. Pro oba. Rozhodl jsem se, že pojedu k babičce na venkov. Čistý vzduch, žádné město, to mi vyčistí mysl. Snad. Vlakem tam pojedu asi pět hodin. Achjo.