Proč?

40. kapitola - Jill

Sam
Její rodiče to vzali hůř, než jsem čekal. Vykopli svou dceru z domu! A ještě k tomu, když je těhotná!
Pomohl jsem jí sbalit věci a odvezl jsem ji k sobě domů. Div se nezhroutila. Položil jsem ji do postele a počkal, než usne. Zase spala. Jak jen to dělá? Ale já ji chápu, je toho teď moc.
Přešel jsem do kuchyně, protože jsem ji uvědomil, že jsme ani jeden z nás dneska nic nejedli. Otevřel jsem lednici a podíval jsem se, co bych mohl uvařit. Musí to být něco, co zvládnu. Palačinky! Ty jsou jednoduché, marmeládu na ně taky máme a navíc jsem na ně dostal chuť.

,,Ahoj zlato.'' uslyšel jsem za sebou. Ohlédl jsem se a uviděla Miu jen v kalhotkách a mým tričku. ,,Promiň, půjčila jsem si nějaké oblečení. To moje bylo už špinavé a propocené.''
,,To nevadí.'' usmál jsem se a pokynul jí, aby se posadila vedle mě na pohovku. ,,Jak jsi se vyspala?''
,,Moc dobře ne. Pořád jsem se budila a vzpomínala na to, co se stalo u nás doma.''
,,Neboj, tvoji rodiče se uklidní a bude to lepší.'' hladil jsem ji po vlasech. Najednou jí zakručelo v břichu. ,,Tady má někdo hlad!''
,,Ani nevíš jaký.'' usmala se na mě Mia. Pak jsem viděl, jak se jí roztáhl úsměv. ,,To voní palačinky?''
,,S jahodovou marmeládou, šlehačkou a posypaný grankem.'' upřesnil jsem. Nechápu, jak to takhle může někomu chutnat. Mii se ale rozzářila očka radostí.
,,Mňam.'' mlaskla si a společně jsme se vydali do kuchyně.

Bill
Babiččin dům byl obří. Měl dvě patra. V tom spodním bydlí ona s mým dědou. Mají tam prostornou kuchyň, obývák, ložnic a obří koupelnu. Velká vana, na které se může nastavit proud bublinek, sprchový kout, skříň se snad padesáti sprchovým gely.
Můj pokoj je v prvním patře. Jen jeden pokoj zabírá uklízečka. Ano, oni mají uklízečku! Jsou to zatracení boháči!
Ale to není všechno. Můj pokoj má svou vlastní koupelnu i záchod!
,,Bille! Pojď dolů!'' zavolala na mě babička. Vstal jsem z postele a seběhl schody.
,,Ano babi?''
,,Chtěla bych ti představit naší novou uklízečku. Ta starší paní jde za týden na operaci a musí být v klidu. Nabídla se mi na brigádu nějaká slečna. Tak jsem to přijala a tak tu s námi bude bydlet další dva měsíce, než se bude moct naše uklízečka vrátit.'' oznámila mi.
,,A kde je?'' vypadlo že mě jen. Byl jsem překvapený. A to dost.
,,Zítra ráno sem nastoupí.''

Ráno mě probudil zvonek na dveřích. Podíval jsem se na hodiny. 7:00. Kdo tak brzo otravuje? Aha, ta nová uklízečka. Rychle jsem na sebe hodil nějaký kalhoty a triko. Seběhl jsem do kuchyně a podíval se, jak vlastně vypadá ta nová uklízečka. Tak tohle jsem nečekal. Té holce nemohlo být víc jak mě. Ona má vědět, jak uklidit celý dům?
,,Á Bille! Už jsi vzhůru. Tohle je ta nová uklízečka.'' zašvitořila babička. Byla nadšením bez sebe. Nechápu z čeho. ,,Jill.''
,,Ahoj.'' pozdravil jsem překvapeně.
,,Dobrý den, pane.'' řekla mi.
,,Pane?'' podivil jsem se. Ona jen přikývla.
,,Jill, pusť se do práce. Co máš dělat víš. Odnes si batoh s věcmi do pokoje a můžeš začít.'' řekla babička.
,,Ano paní.'' uklonila se a odešla. Na to jsem se otočil a odešel taky.

Kámo, teď bys tu měl být. Potřebuji tě. Sam

Nemůžu... Bill

Ležel jsem na posteli a hleděl do stropu. Myslel jsem na Kate. Zase. Co asi dělá? Jak se má? Myslí na mě taky?
Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře.
,,Ano?'' zavolal jsem. Dveře se otevřely a vstoupila naše nová uklízečka.
,,Chtěl jste se mnou mluvit?'' zeptala se plaše.
,,Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře. Klidně se posaď.'' a ukázal jsem na židli.
,,To je dobré, postojím.''
,,Jill, můžu ti tak říkat?''
,,Můžete mě oslovovat jak chcete, pane.''
,,To je to, proč jsem si tě zavolal. Neoslovuj mě pane. Připadám si staře. Jsem Bill.'' řekl jsem s úsměvem a podal jí ruku na seznámení. Chvíli váhala, ale pak ji přijala.
,,Jill.'' představila se naoplátku.
,,Já vím.'' zasmál jsem se.
,,Ještě něco, pa... Bille?'' zarazila se.

,,Ne.'' řekl jsem a ona odešla. Teď jsem se zamyslel nad její postavou. Byla celkem malá, hubená, modrooká. Blonďaté vlasy jsem na ní viděl jen stažené do drdolu. Líčení měla však dost výrazné. Celkově to nebyla žádná namyšlená husa, ale pěkná dívka. Ovšem na Kate neměla.
Chtěl bych se vrátit. Chtěl bych být ní. Ale nejde to. Dokud bude v nebezpečí, tak ne.

Kate
,,Kate! Pojď tancovat!'' zavolal na mě Daniel. Seděla jsem na sedačce a užívala si chvíli klidu.
,,Neee!'' zapištěla jsem. Tancoval se mnou nejméně hodinu v kuse a mě pulzovali nohy bolestí.
,,Ale ano.'' pošeptal a už mě táhl na parket. ,,Přišla jsi na párty, ne na čajový dýchánek.'' zasmál se a ja s ním.
,,Ale vážně, jsem unavená.'' zaskuhrala jsem.
,,No tak dobře, odvezu tě domů.'' uznal Daniel a šel směrem k východu.
,,Tak nazdar!'' křikl ještě na našeho hostitele. Bylo něco k půlnoci, ale i tak se dotyčný divil, že už odcházíme.

,,Děkuji za odvoz.'' řekla jsem, když mi zastavil před domem.
,,Nemáš zač.'' a usmál se. Jeho úsměv byl tak okouzlující, milý, krásný. Ale nebyl jako Billův. Rychle jsem odvrátila oči a chtěla vystoupit. Daniel mě však chytil za ruku a otočil si mě na sebe. Bála jsem se, že mě bude chtít políbit. Tím by zkazil vše, co dneska vytvořil.
,,Danieli...'' špitla jsem sotva slyšitelně.
,,Kate, poslyš, dneska to bylo super a chtěl bych se tě na něco zeptat.'' řekl upřímně. Jestli mi teď řekne, jestli bych s ním nechtěl chodit, uteču. Doslova. ,,Chtěl bych se zeptat, jestli budeme kamarádi. Jsi super holka.''
Uff. Kamarádi. Zmohla jsem se však jen na kývnutí.
,,To jsem rád. A už běž, tvoje máma se na nás už od té doby co jsme přijeli, dívá z okna.''