Proč?

34. kapitola - Promiň

Kate
Byla jsem tak neskutečně šťastná, že se všechno vyjasnilo. Že mi nelhal. Že už ho zase můžu líbat. Můžu líbat ty jeho rty, dotýkat se toho jeho sexy těla, prohrabovat se v těch jeho vlasech.
Na plese jsme byly do úplného konce, tedy do tří rána.
,,Je mi moc líto, že to už skončilo.'' řekla jsem Billovi před naším barákem. Šli jsme pěšky, ale vůbec mi to nevadilo. Každou chvíli jsme zastavovali a začali se zuřivě líbat. Místo dvaceti minut jsme šli ke mě domů třičtvrtě hodiny.
,,Pro mě nic neskončilo.'' pošeptal mi Bill a zase se mi vrhnul na rty. Začal mě líbat jako už tolikrát před tím. Pokaždé se mi to však zdálo výjimečné. Zvláštní. Jiné. Milovala jsem ho jako ještě nikoho před tím. Odtáhla jsem se od něj. V kabelce jsem nahmatala klíč. Rychle jsem odemkla a spolu s Billem jsem se vrhla do mého pokoje. Pořád jsme se líbali a zároveň jsme poznávali své tělo. Začala válka jazyků. Ani jeden z nás se nechtěl vzdát předčasně. Rukama jsem prozkoumávala jeho záda, stejně jako on ty moje. Pak udělal něco, co mě zaskočilo. Přejel rukama po té mé jizvě. Po té, co mi udělal Erik, když mě poprvé znásilnil.
Odtáhla jsem se od Billa. Ten se na mě podíval zmateným pohledem.
,,Udělal jsem něco?'' zeptal se.
,,Já... ještě nejsem připravená na TO.'' špitla jsem. Věděl, co tím myslím a jen chápavě přikývl. Pak se ode mě odtáhl úplně, otočil se ke dveřím a chystal se odejít. ,, Neblázni. Dneska se tu vyspíš. Přece teď nepůjdeš domů.'' a usmála jsem se. Vzala jsem své pižamo a šla jsem se do koupelny převléct. Když jsem pak vešla do pokoje, uslyšela jsem tiché oddychování. Bill už spal. Na mé židli jsem uviděla jeho pečlivě složený oblek. Lekla jsem se, že si do postele lehl nahý, což se díkybohu nepotvrdilo, protože si nechal slipy. Lehla sem si k němu. Ucítila jsem, jak přehodil ruku přes můj bok. Nevadilo mi to. Naopak mě to uklidnilo.

Vzbudilo mě až cinknutí mobilu. Podívala jsem se na hodiny. 13:34. Páni, to jsme tak dlouho spali? Přečetla jsem si zprávu.

Tak jak jste si TO užili? A netvrď mi, že jste se jen líbali a on pak odešel domů. Mia

Ty jsi blbá! Aby jsi věděla, líbali jsme se, ale pak neodešel domů. Spí vedle mě, ale nic nebylo. Kate

Počkat, vážně? Ty jsi ho nechala tak trpět? Já vás včera viděla. Šli jste a každých deset kroků jste se líbali. A jak jste pak vpadli k vám domů... Mia

Ty jsi nás sledovala? Kate

Nee! Já se Samem jsme šli ke mě domů. A aby jsi věděla, já ho trpět nenechala... Mia

Takže jste nás sledovali oba dva? To vám nebylo blbé? Kate

Ne. Ty jsi nás taky tehdy v pátek sledovala, jak se v jeho kuchyni líbáme. Takže jsme si kvit. Mia

To jsme byli opilí. Kate

Ale ne dost na to, aby jsi neuměla používat foťák na telefonu. Mia

Jsi hrozná! Kate

Taky tě mám ráda. Mia

Musela jsem se usmát. Tyto naše ,,hádky,, jsem milovala. Podívala jsem se na Billa. Vypadal tak nevinně, bezbranně a sladce. Opatrně, abych ho nevzbudila, jsem vstala. Ani jsem se nenamáhala převléct a v pižamu jsem šla do kuchyně.
Na pánev jsem nakrájela nějakou zeleninu, salám a vše dala pražit. Nakonec jsem přidala nakolik vajíček, osolila, opepřila a míchala. Jen jsem doufala, že má Bill rád míchaná vajíčka.
Jakmile jsem byla hotová, ukrojila jsem několik krajíců chleba, vajíčka jsem nandala na talíře a spolu s příborem jsem vše odnesla zpět do pokoje.
,,Vstávat!'' zavolala jsem ode dveří. Pak jsem všechno položila na můj stůl a obrátila jsem se k posteli. Až teď jsem si všimla, že je prázdná. Kam zmizel?
Vyšla jsem zpět na chodbu. Dveře od koupelny byly otevřené a na záchodě bylo zasnuto. Kam se k sakru poděl? Odešel snad? Snad ne. To by alespoň něco řekl. Snad. Pak jsem v obýváku uslyšela rachot. Seběhla jsem dolů a vtrhla do místnosti doufajíc, že je to Bill. Sakra! Asley!
,,Neviděla jsi Billa?'' zeptala jsem se jí. Ani jsem ji nepozdravila. Chtěla jsem prostě vědět, kde je. Viděla jsem, jak se napnula. Takže ona ví, kde je.
,,No... víš...'' koktala. To jí nebylo podobné. Věděla to.
,,Asley, kde je!'' vykřikla jsem. Byla jsem nervózní.
,,Tady ne.'' vyhýbala se stále odpovědi.
,,A kde! Asley! Řekni mi to! Když není tady, proč i to neřekl? A kde vlastně je?''
,,Nevím.'' křikla na zpátek.
,,Ale něco víš. Vidím to na tobě!'' křičela jsem na ni. Do očí se mi hrnuly slzy. Proč mi neřekl, že odchází? A kam vlastně šel? Udělala jsem něco špatně?
,,Něco mi pro tebe dneska ráno dal. Vstal totiž brzo, už kolem deváté. Dal mi takovou obálku a řekl, že až se tě zeptám, kde je, mám ti ji dát.''
,,Jak věděl, že se tě zeptám?''
,,Asi tě natolik dobře zná.'' řekla Asley a vydala se do svého pokoje. Šla jsem za ní. Pak že stole vzala bílou obálku a podala mi ji. ,,Jen ti chci říct, že ať je tam cokoliv, jsem tu pro tebe.''
,,Děkuji.''
Odešla jsem do svého pokoje. Ucítila jsem vůni vajíček, ale hlad mě přešel. Sedla jsem si na postel do tureckého sedu a dopis jsem si položila před sebe.

Bill
Nechtěl jsem to udělat. Ale musel. Pro její bezpečí. Miloval jsem ji, proto jsem ji musel opustit. Kdo nikdy nemiloval, nepozná.