Proč?

42. kapitola - Přítelkyně? Už ne...

Kate
Vystřelila jsem z postele a i s mými šaty jsem utíkala do koupelny. Oblékla jsem se, upravila a vyběhla ven. I Daniel už byl upravený.
,,Kam jedeme?'' zeptal se mě bez okolků.
,,K Billovým rodičům.'' řekla jsem a utíkala dolů.
,,Nashledanou.'' křikla jsem do domu. Ani jsem nečekala na nějakou odpověď a vyběhla z domu. Daniel odemkl auto a já mu nadiktovala adresu domu. Věděl, kde to je, tak jsme vyjeli. Cestou jsme nemluvili.

Když jsme zastavili před jejich barákem, vyběhla jsem ke zvonku. Začal jsem zvonit jako šílená.
,,Kate!'' vyjekl překvapeně Eduard. Asi přijel na víkend k rodině.
,,Kde je Bill?'' zeptala jsem se hned. Ed se napnul a já ihned poznala, že on to ví.
,,U babičky.''
,,A ta bydlí kde?'' dorážela jsem dál.
,,Nemůžu ti o říct. Slíbil jsem to Billovi.''
,,Je mi jedno, co jsi mu slíbil! Potřebuji si s ním promluvit!''
,,Dobře.'' uznal a nadiktoval mi adresu domu, kde údajně bydlí jejich prarodiče. ,,Ale je to skoro pět hodin cesty vlakem.''
,,Mě to nevadí.'' řekla jsem a otočila se k odchodu. Pak jsem se mu ale vrhla kolem krku. ,,Děkuji.'' pošeptala jsem nadšeně.
,,Ale já ti to neřekl.'' upřesnil Eduard.

,,Moc děkuji za to, cos pro mě udělal.'' pošeptala jsem. Objímala jsem ho už asi dvě minuty. Byla jsem mu vděčná.
,,Není zač. Číslo na mě máš, tak až tam přijedeš, dej vědět.''
Už jsem stála na vlakovém nádraží. Před tím jsem musela ještě domu. Zjistila jsem si spoj, který jde odsud az na místo, díkybohu. Do batohu jsem si sbalila několik věcí a Daniel mě odvezl na vlak.
,,Už mi to jede.'' špitla jsem.
,,Měj se.'' usmál se a já nastoupila do vlaku. Z okénka jsem mu ještě zamávala a pak se vlak rozjel. Pohodlně jsem se usadila do sedačky, protože mě čekala téměř pětihodinová cesta. Po chvíli se mi vzrušením začaly zavírat oči a já si z posledních sil nastavila budík, kdybych náhodou spala déle. Pak jsem se ponořila do tmy.

Jill

Jsem v průšvihu! Jill

V jakém? Poly

V hodně velkým problému! Jill

Sakra Jill! Už mluv! Poly

Zamilovala jsem se! Jill

To je skvělé! A co je za problém? Poly

Víš jak jsem ti říkala, ze jdu na tu brigádu? K té starší paní? Jill

Neříkej, že ses zamilovala to toho starýho páprdy! (jejího manžela)!!!!! Poly

Ježíši! To ne! Jill

Tak co s tím? Jill, nenapínej mě! Do koho ses zamilovala? Poly

Do jejich vnuka. Jill

A co je za problém? Já to nechápu... Ty se mu nelíbíš? Nebo co? Poly

To nevím, on ale miluje jinou. Říkal mi to. Jill

A kde ta jeho je? Poly

Pryč. Odjel od ní, aby ji ochránil nebo co... Jill

Ale pořád nevidím ten problém. Ona tam není, máš ho jen pro sebe. Vem si trochu vyzívavější oblečení a uvidíš, že ti podlehne. Poly

Ty to nechápeš! Já nechci, aby se do mě zamiloval! Teda chci... Prostě, kdyby jsi ho viděla, jak vypadal, když o ní mluvil. S takovou něhou a láskou. To ty nechápeš... Nezlob se, ale ty jsi vždycky všechny kluky měřila jen přes postel... Jill

A tak je to nejlepší! Poly

Já ale taková nejsem! Jill

Hmmmm, tvoje chyba. Poly

Bill
Je neděle, to znamená, že má Jill volno. Ne, ze bych se těšil, že nebude uklízet, ale my dnes jdeme do bazénu. Ano, moji prarodiče mají krytý bazén. Obří. Já jsem musel odpoledne něco udělat a vrátil jsem se až v pět hodin dopoledne. Domluvili jsme se, že si půjdeme zaplavat o půl osmé. Byl jsem totiž unavený, tak jsem si chtěl chvilku lehnout. Probudil mě zvonek a posléze hlas babičky. Vstal jsem a podíval se na hodiny. 7:18. Vyšel jsem ven z pokoje a uslyšel dupot bot po schodech.

Kate
Hned potom, co zastavil vlak, jsem si zavolala taxíka. Muži za volantem jsem nadiktovala adresu a vyjeli jsme. Na místě jsme byli za čtvrt hodiny. Zaplatila jsem mu a podívala se na dům. Jeho prarodiče museli být ale bohatí! Rychle jsem zazvonila a čekala. Poslouchala jsem každý zvuk. Otevřely se dveře a v nich stála, už od pohledu milá, starší paní. Jeho babička.
,,Přeješ si?'' zeptala se přátelsky.
,,Hledám Billa.''
,,Promiň, ale nezmínil se, že by čekal návštěvu. A k tomu ještě dívčí.'' zněla překvapeně.
,,No, má to být překvapení.'' řekla jsem. ,,Promiňte, já se nepředstavila. Jsem Kate.'' usmála jsem se. Žena se však zatvářila překvapeně.
,,Jak že se jmenuješ?''
,,Kate.'' zopakovala jsem. Na její tváři se rozlil chápavý úsměv.
,,Jen pojď dál, Bill je nahoře.'' řekla žena a ustoupila. Vběhla jsem do domu. S vyzouvaním botasek jsem se ani nezdržovala. Po cestě jsem jen shodila svůj kabát. Našla jsem schody a vyběhla jsem je. Pak jsem ho uviděla. Billa. Stál na chodbě jen v kalhotách. Ach ty jeho svaly! Stáli jsem naproti sobě a dívali jsme se do očí. Viděla jsem v nich překvapení, ale i touhu.
,,Co tu...'' začal ale nestihl to doříct.
Vrhla jsem se na něj a začala ho líbat. Chvíli byl dost překvapený a vůbec nespolupracoval. Pak si mě ale rukama přitáhl a zajel mi do mých rozpuštěných vlasů. Polibky mi začal se stejnou vervou oplácet. Začala válka jazyků.
Přitiskl mě k nějakým dveřím a uvěznil mě tak jeho tělem. V břiše mi poletovalo hejno motýlků.
Já ho vískala ve vlasech a rozcuchala je. Druhou rukou jsem mu skenovala jeho břišní svaly.
Najednou se za mnou otevřely dveře a my oba jsme letěly k zemi. Vypískla jsem leknutím, ale při letu mě Bill otočil nad sebe, takže jsem spadla na něj. Už před chvíli jsme se od sebe odtrhly. Nechápavě jsem se rozhlédla. Co jsem ale uviděla mě vyrazilo dech.
Stála tam nějaká holka v mém věku a na sobě měla jen nějaké spodní prádlo. Nebo spíš plavky.
Teď mě ale něco napadlo. Proč je v pokoji holka ve spodním prádle a Bill jen v kalhotách bez trika? Bože!
Rychle jsem se zvedla a pořádně si dívku prohlédla. Dívala se na mě nechápavým a vyděšeným pohledem. Snad jsem je u něčeho nevyrušila! Z této myšlenky se mi udělalo špatně. Proč se se mnou Bill líbal, když tu má jinou holku?
,,Mohl jsi říct, že už tu někoho máš!'' křikla jsem na Billa zlostně.
,,Počkej, já...'' začal vysvětlovat.
,,Nic mi neříkej! Myslela jsem ji, že když mi posíláš růže, psaníčka a dopisy, že mě miluješ! Ale asi ne! Za tu chvíli jsi si za mě našel náhradu!''
,,To není...'' začala i ona dívka.
,,Ou, my se vlastně neznáme. Jsem Kate, Billova... co vlastně jsem? Kamarádka? Přítelkyně? Teď už ani jedno! Jsi mi u prdele, Bille! Klidně si choď s kým chceš!
Kvůli tobě jsem téměř každý den brečela. Nechápala jsem, jak jsi to mohl udělat! Někdy mě napadlo, jestli si neodjel proto, že jsem ti odmítla sex! Všichni mě ujišťovali, že to by jsi neudělal. Já sama jsem nevěřila tomu, že by jsi byl takový hajzl! Teď už tomu věřím!'' křičela jsem na něj. Byla jsem vzteky bez sebe. Kdybych mohla, uškrtila bych ho. Oba dva.
,,Kate, poslyš...'' začal zase Bill. Už stál a chystal se mě obejmout.
,,Jdi do prdele!'' zaječela jsem a ucukla. On mě však chytil za ruku. Byl to pevný stisk, tak jsem se na něj otočila a vlepila mu dost silnou facku. Na to mě pustil a já se rozběhla pryč. Pryč z tohoto domu, z tohoto města, z jeho života...