Proč?

39. kapitola - Nová seznámení

Mia
Ve škole jsem celý den myslela na Miu. Do školy nepřišel ani sám, takže předpokládám, že jsou spolu. Jak jinak?
Najednou mi uprostřed poslední hodiny, matematiky, zavibroval v kapse mobil.

Dnes jsme to řekli mým rodičům. Mia

A? Co na to řekli? To, ze mi píšeš je dobré znamení, nezabili tě. Kate

Chvíli se nedělo nic, pak se máma rozbrečela a táta na mě začal řvát. Teda spíš na Sama. Prý je to nezodpovědný parchant co mi zničil život. Pak začali vybírat, kam půjdu na potrat, a když jsem jim řekla, že je to moje dítě a taky bude, máma se málem zhroutila. Na potrat totiž jít nehodlám. Pak mi řekla, že jestli si TO chci nechat, ať vypadnu z domu. Sbalila jsem si tedy všechny věci, které bych mohla potřebovat. Budu bydlet u Sama. Teda pokud nás jeho rodiče nevykopnou taky. Mia

Neboj, bude to dobré. Kate

Pak zazvonilo. Rychle jsem si naházela učebnice do tašky a vyrazila domů.
U domu mě čekalo malé překvapení. Před dveřmi byla kytice růží a malým vzkazem. Rozevřela jsem ho a četla ty řádky.

Tak jako slunečnice za sluncem,
tak otáčím se já za svým snem.
Tak jako sluníčko bez nebe,
tak cítím se já bez Tebe.
Tak jako polibky beze rtů,
cítím se já, když nejsi tu.
Chybíš mi čím dál víc,
když se mnou nejsi, je mi prostě na nic.
Bill

Zase. Proč mi pořád ubližuje? Sotva mé srdce tu ránu, kterou tam udělal, zalepí, on ji zase otevře. Proč? Odešel, tak ať to nechá tak, jak to je. Vzala jsem kytici a vešla do domu. Ani jsem nepozdravila Asley, která byla v kuchyni a rovnou jsem si to mířila do svého pokoje. Růže jsem dala do vázy a se vzkazem jsem si lehla do postele. Někdo zaklepal na dveře, ale já neměla sílu nic říct. Pak si ke mě má sestra přisedla.
,,Proč mě pořád raní? Proč to nenechá takové, jaké to bylo?'' vzlykla jsem. Ihned jsem si však nakázala nebrečet a slzy zahnala.
,,Kate, on tě miluje. Bylo to poznat, jak se na tebe díval, jakou měl o tobě starost. Určitě nebylo lehké tě opustit, ale jak vysvětlil, musel.'' řekla a odešla.
Zase mi zazvonil telefon a já se podívala na SMS.

Ahoj Kate. Gabriel

Kdo jsi? Kate

Ty si mě nepamatuješ? Nevadí, připomenu se. Tancovali jsme spolu. Černé vlasy, modré oči, vyšší než ty. Vzpomínáš? Gabriel

Už ano! Kde jsi vzal moje číslo? Kate

To je tajemství. Nechtěla by jsi jít dneska na párty? Kámoš má narozky a řekl mi, ať někoho přivedu... Gabriel

Ale zítra je škola. Kate

Jéžíši! To neva! Pojď se bavit! Gabriel

No... Trocha zábavy mě nezabije. Kate

Ok, kde tě mám vyzvednout? Gabriel

Když na tom trváš, počkám u školy. V kolik? Kate

Buď tam o půl osmé. Gabriel

Jsme domluvení. Kate

Bože! Jsem hrozná! Právě jsem brečela kvůli Billovi, ale kývnu na pozvání na párty cizímu klukovi! Tedy skoro cizímu. Ale co už. Kývla jsem na to, tak se musím připravit. Podívala jsem se na hodiny. Sakra! Ono je už třičtvrtě na sedm! Musela jsem usnout! Vyletěla jsem z postele a hrnula si to do koupelny. Šup do vany, šampon na vlasy, gel na tělo. Fénem vlasy vysušit. Obmotala jsem si osušku kolem těla a utíkala zpět do pokoje. 7:09. Sakra! Nestíhám!

Promiň, nestíhám. Vyzvedneš mě? Kate

Kde? Daniel

Napsala jsem mu tedy svou adresu. Pak jsem našla ve skříni vhodné párty-šaty, spodní prádlo a nějaké doplňky. 7:29. Ještě jsem si do kabelky dala telefon, peníze a... 7:30. A najednou jsem uslyšela uslysela zvonek. Sakra, ten je přesný! Vyběhla jsem z pokoje a cestou jsem si nazula své boty na nízkém podpatku. Otevřela jsem dveře a za nimi jsem ho uviděla. Daniela. Byl to vysoký, hnědovlasý kluk. Jeho modré oči si mě prohlížely od hlavy až k patě. Jeho tílko zvýrazňovalo jeho svaly.
,,Páni, sluší ti to.'' usmál se. Byl hezký, ale na Billa neměl. Nemyslí na něj! ,,Vyrazíme?'' zeptal se a já jen kývla.
Nezpouštěla jsem z ,,neznámého,, oči. Nasedla jsem do auta a on vyjel. Nastalo tíživé ticho. Chtěla jsem něco říct, jen jsem nevěděla co.
,,Bože! Nemám pro něho žádný dárek!'' napadlo mě. Daniel se jen zasmál. Nepochopila jsem, co je tu k smíchu. ,,Co?''
,,Koupil jsem nějaký chlast. Tak mu můžeš dát.'' nabídl mi.
,,Děkuji.'' řekla jsem a začalo zase to trapné ticho.
,,Moc toho nenamluvíš, co?'' zeptal se mě po chvíli. Musela jsem zrudnout snad všude. Stejně jsem nic neřekla a jen zavrtěla hlavou. ,,Tak když mi o sobě neřekneš nic sama, mám se ptát?''
To mě zarazilo. Proč chce o mě vědět víc? Proto jsem jen kývla. A tak začal. ,,OK, tak jaký máš oblíbený film?'' začal.
,,Film? Vážně?'' zasmála jsem se.
,,Řekl jsem něco špatně?'' nechápal. To mě rozesmálo ještě víc.
,,Jen že jsi se mohl zeptat na cokoliv a ty jsi se zeptal zrovna na film.'' smála jsem se.
,,Tak?''
,,Harry Potter.'' špitla jsem. Styděla jsem se za to, tento film byl, alespoň podle mámy, pro malé děcka.
,,Jo, jsou dobrý filmy.'' usmál se. ,,Tak dál, co oblíbená barva?''
,,No počkej, a co tvůj oblíbený film?''
,,Fakjů pane učiteli.''
,,To jsem neviděla.'' řekla jsem. Zrovna jsme stáli na křižovatce a čekali, než na semaforu naskočí zelená. Gabriel na mě vykulil oči.
,,Cože! Tys to neviděla? Nevíš o co přicházíš.'' zasmál se a rozjel se. Než jsem stačila odpovědět na otázku ohledně mé oblíbené barvy, už jsme zastavili u luxusní vily.
,,Páni.'' uklouzlo mi. To už ale vystoupil a otevřel mi dveře.
,,Takhle si tu párty moc neužiješ.'' řekl a já vystoupila. Sotva zamčel auto, už mě táhl postranní brankou na zahradu. Bylo tu plno lidí a já si zase připadala nesvá. Daniel mě táhl k našemu hostiteli a já v ruce držela tu láhev tvrdého alkoholu.
,,Danieli! Rád tě vidím!'' zavolal na nás nějaký blonďák. Podle toho, že jsme se k němu vydali, jsem poznala, že to on pořádá tuto párty.
,,Riko! Super párty, a to jsem teprve přišel. Dovol, abych ti představil Kate. Kate, tohle je Riko.'' představil nás Daniel. Riko? Co je to za jméno?
,,Páni, ulovil jsi pěkný kus.'' usoudil potom, co si mě prohlédl.
,,Ou, ne, to je jen moje kamarádka.''
,,Jen aby...'' řekl, otočil se a odešel.
,,Riko?'' zeptala jsem se s tázavým pohledem.
,,To není jeho pravé jméno. Je to jen přezdívka.'' vysvětlil mi a už mě táhl na parket. Já jsem se však se smíchem bránila.
,,Neumím moc dobře tancovat!'' křikla jsem přes hudbu, která se najednou rozehrála.
,,To posoudím sám.''