Proč?

33. kapitola - Královna školy

Kate
Já jsem ztuhla. Já? Já jsme v nominaci přece vůbec být neměla! Tak proč tam jsem. Pořád jsem byla ztuhlá na místě a s otevřenou pusou jsem se koukala na ředitele. Všechny oči v sále se na mě otočili a čekaly, co udělám.
,,Tak běž.'' šprtla mě že zadu Mia.
,,Ty...!'' zavrčela jsem na ni. Nechtěla jsem být ta oblíbená!
,,Já ne, to Bill.'' pošeptala mi. Bill? Proč? Podívala jsem se na něj. Na tváři měl spokojený výraz.
,,Kate, pojď za mnou nahoru.'' zavolal na mě ředitel. Pomalu jsem se vydala k němu na pódium. Zase, stejně jako v pondělí po tom incidentu se Samantou, mi všichni žáci ustupovali a tvořili mi tak cestu. Cítila jsem, jak mě propaluje Samantin pohled. To ona má být nahoře na pódiu, ne já! Nestojím o korunku! Ani o titul Královna školy! Chci, aby všechno bylo jako před tím, než se Samanta políbila s Billem. A než se spolu vyspali!
Už jsem, i když nevědomky, stála na pódiu. Projela jsem pohledem všechny, než jsem našla osobu, kterou jsem hledala. Samantu. Měla rudý obličej vzteky. Věděla jsem, že si to pěkně odskáču.
Ředitel z polštářku vzal korunku a položil mi ji na hlavu. Téměř všichni mi začali tleskat.
,,A králem je...'' začal, jakmile se dav uklidnil. ,,Bill Walchoch!''
To snad ne! To už vážně nemůže být pravda! Proč je taky v nominaci? A proč všichni hlasovali zrovna nas dva?
Jakmile jsme oba dva měli na hlavách své korunky, ředitel se nás zeptal, jestli chceme něco říct. Bill nechtěl, já jsem však váhavě přistoupila k mikrofonu. Překvapila jsem tak tím sebe, ale i ostatní.
,,Chtěla bych vám všem jen poděkovat, že jste mě hlasovali.'' začala jsem. Nevěděla jsem, co vlastně chci říct, a tak ze mě slova jen tak padala. ,,Nejsem oblíbená, chytrá a dokonce ani krásná. Jsem nikdo. Jak řekla Samanta, jsem nicka, která si nedokáže uhlídat ani kluka, kterého má ráda.
Nedokážu pochopit, proč zrovna já. Ani jsem neprosila, aby mě někdo nominoval, natož aby jste mě hlasovali. O tu korunku jsem nestála. Nemyslím si, že jsem ta pravá.
Proč jste nehlasovali třeba pro Miu? Je milá, hodná, pěkná. Pravý opak mě.
Nemyslím si ale, že ta korunka patří jen mě. Nepatří. Nepatří ani jen Samantě. Kdo je to vlastně královna školy? Tak nejkrásnější holka? Ta nejchytřejší? Nejmilejší? Nejoblíbenější? Nejstylovější?
K těmto titulům se hodí mnoho holek. Každá by mohla být královnou. Každá z dívek nese jiný titul a v tom je i ona sama královnou. A to stejné i u kluků. Někdo není chytrý, ale je třeba obětavý. I to se cení.
Nechápu proto, proč má být jen jedna královna. A proč já? Tato korunka patří nám všem. Všichni jsme v něčem výjimeční.'' skončila jsem svůj proslov. Na důkaz svých slov jsem si korunku sundala a položila na stůl.
,,Právě proto to tě všichni volili!'' zvolal někdo ze žáků. Po něm začali vykřikovat i další.
,,Klid!'' zařval ředitel. Všichni naráz zmkli.
,,Ptala ses, proč tě všichni volili?'' zeptal se Bill. ,,Protože ty jsi chytrá. Vždyť nedostaneš horší jako za dva! Protože ty jsi milá. Podívej se na to, jak jsi tady všechny uchvátila. Ty jsi oblíbená, jinak by jsi tu nestála. Ty jsi stylová. Podívej se na své šaty a oblečení, které nosíš do školy.
Ale kvůli tomu tě ostatní nevolili. Jak jsi řekla, jsou holky, které tě v ledasčem předběhnou. Všichni tě volili, protože ví, jak úžasná jsi holka. Jak jsi obětavá. A pro mě i ta nejkrásnější na světě.'' řekl. Všichni začali tleskat, pískat a volat, jak má Bill pravdu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ředitel zase zařval a všichni až na jednoho studenta ztichli.
,,Ta korunka ti patří, Kate!'' zařvala Mia. K ní se přidali i ostatní a v sále byl zase šrumec.
,,Přijímaš tedy tu korunku?'' zeptal se mě ředitel. Já jsem se rozhlédla po davu. Všichni na mě kývali, abych ji přijala. Než jsem stihla však cokoliv říct, vykřikla rozzuřená Samanta.
,,Ne! Ta korunka je moje!''
Já jsem ji s úsměvem převzala od ředitele a podívala jsem se jí do tváře. Všichni ztichli a já bych se vsadila, že někteří přestali i dýchat.
Teď jsem si Samantu pořádně prohlédla. Měla bílé načechrané šaty a k tomu vysoký drdol. Na sobě měla snad tunu líčidel.
,,Jistě, klidně si ji vem. Královna totiž není jen ta, která má korunku. Královny jsme všechny.''
,,Kecy!'' křikla a vytrhla mi korunku z ruky. Nasadila si ji na hlavu. ,,Já jsem královna!''
,,Nejsi! Jsi jen namyšlená koza!'' křikla Mia.
,,Neměl by ses jí zastat?'' sykla jsem na Billa.
,,Kate, nic než jeden polibek, za který mimochodem mohla ona, to nebylo. Nemám ji rád. Ty jsi pro mě jediná!'' snažil se mě uchlácholit.
,,A myslel sis to i když jste si užívali v posteli?'' zeptala jsem se ho jak nejklidněji jsem mohla. Všimla jsem si, že všichni zase ztichli a poslouchali nás. Mě to ale bylo jedno. Najednou jsem uviděla, jak se Billovi po tváři mihl překvapený výraz.
,,Co?''
,,Chceš říct důvod, proč jsem Samantě v pondělí vyklopila svůj salát na hlavu? Bylo to kvůli jedné větě. A co teprv, jak je dobrý v posteli! Tohle mi řekla!'' křikla jsem na něj.
,,Ty mrcho!'' zařval na Samantu. ,,Proč jsi jí lhala? To kvůli tobě se mnou nemluvila! Celé to začalo, když jsi mě začala líbat. Udělala jsi to, protože se Kate dívala! Bylo to načasovaný a schválně! A pak jsi jí řekla, že jsme spolu něco měli! O tebe bych si ani kolo neopřel! Proč jsi to udělala?''
Bylo vidět, že se Samantě hrnou slzy do očí, ale stále tam měla ten vítězný výraz.
,,Proč? Bavil ses s tou nickou! Mě sis ani nevšim! A tak jsem rozjela svůj plán! V tom baru jsem byla, protože jsem vás o tom slyšela se bavit. Pak jsem viděla, že už jsi trochu opilý a Kate šla tančit s tím klukem, tak jsem ti sedla na klín, a pak tě políbila. Věděla jsem, že jí to ten kluk ukáže, on totiž o tom pláně věděl. Bylo zábava sledovat vás, jak na sebe řvete. Pak jsem ji zastavila na chodbě, popichovala ji a nakonec jí řekla, že jsme spolu spali. Co jsem ale nečekala, že na mě ta kráva hodí svou svačinu a že vyhraje královnu školy!'' vyprskla Samanta. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Takže Bill je v tom nakonec nevinně? Vystřelila mi ruka a přistála na jejím obličeji.
,,To máš za to, ty mrcho prolhaná!'' sykla jsem na ni. ,,A tu korunku si nech. Po tom, co jsi tu předvedla budeš ráda, když si tě díky ní někdo všimne.'' usmála jsem se. Pak jsem se podívala na Billa. Měl v očích pobavení, ale i strach, jak na to všechno zareaguji.
,,Promiň, že jsem ti nevěřila.'' špitla jsem. Bill si mě však přitáhl blíž a políbil mě. Bože! Jak dlouho jsem na to čekala! Týden? Zdálo se mi to jako věčnost. Tozila jsem po tom, kdykoliv jsem ho uviděla, kdykoliv jsem šla spát, kdykoliv jsem vstávala. Pak se ode mě odtáhl.
,,Víš, ze se na nás dívá celá škola, kopretinko?'' zeptal se mě se šibalským úsměvem. Sakra! Zrudla jsem a dívala jsem se po všech tvářích v sále. Nakonec začali všichni tleskat. Takový konec plesu určitě nikdo nečekal. A Samanta? Tak se někam vypařila. I s korunkou. Ale mě to nevadí. Já jsem vyhrála cenu nejvyšší. Billa.