Proč?

11. kapitola - Běž pryč!

Kate
,,...Teda jo. Ty si myslíš, že když jsi mi dvakrát pomohl, že ti hned skočím do postele? Nebo co? Ano, pomohl jsi mi, ale tím to taky končí! Já k tobě nic necítím! A jestli ano, tak je to jen vděčnost, že jsi Bele zachránil život. Ale to není hned na to, abych tě líbala!'' vyprskla jsem. Většinu z toho, co jsem právě řekla nebyla pravda. Jistě že jsem k němu něco cítila. Cítila jsem, že se ode mě odtáhl. Nečekal to. A kdo by taky ano?
,,Tak proč si mě ten polibek opětovala?'' řekl naštvaně a já se mu konečně podívala do očí. Už tam nebyla touha a chtíč, ale zlost a taky smutek.
,,Jdi pryč! Vypadni odsud!'' zakřičela jsem a na důkaz, že to myslím vážně, jsem ho dlaněmi šprtla do hrudi. On se na mě jen nevěřícně podíval.
,,Tohle jsem si o tobě nemyslel! Myslel jsem si, ze jsi jiná než ostatní holky, a taky že jo! Jsi husa, Kate! Celou dobu jsi mě vodila za nos. Chodila jsi přece mnou ve spodním prádle a mém oblečení a tím mě provokovala! Co sis sakra myslela? A když mi řeklas o Erikovi, podržel jsem tě! Mohla ses mi kdykoliv vybrečet na rameni! Ale to ti není dostatečně dobrý! A máš vlastně pravdu. Díky že jsi mi otevřela oči. Být s takovou husou, to radši s nikým!'' prskl mi do tváře, otočil se a na důkaz, že už nemá v plánu se vrátit, prásknul dveřmi.
,,Promiň, musela jsem.'' pošeptala jsem. Po stěně, u které jsme se před chvílí tak vášnivě líbali, jsem se svezla na zem. Propukla jsem v pláč. I přes vzlyky jsem slyšela skřípění pneumatik. To jak Bill prudce sešlápl plyn. Bože, ať se mu nic nestane!

Bill
Nechápal jsem tomu. Začne mě líbat. Tedy, já začal líbat ji, ale nebránila se. Polibky mi opětovala. A kdyby se jí to nelíbilo, nevzdychala by. A pak mi řekne: ,,Já k tobě nic necítím! Vypadni!''
Byl jsem vzteklý! Nasraný! Ale nevím jestli víc na mě, že jsem jí tu lež uvěřil, nebo na ní, ze mi lhala.
Vztekle jsem praštil do volantu. Jel jsem zrovna do nejbližšího baru opít se. Sice jsem ji řekl, co jsem neměl, ale ona nebyla taky zrovna milá. Pořád mi v hlavě zněla její slova:
,,Ty si myslíš, že když jsi mi dvakrát pomohl, že ti hned skočím do postele? Nebo co? Ano, pomohl jsi mi, ale tím to taky končí! Já k tobě nic necítím!''
Zastavil jsem před snad největším pajzlem v celém městě. Zaparkoval jsem auto a vydal se do klubu. Smrdělo to tam kouřem z cigaret, opilými lidmi a ještě něčím, nepoznaným.
Sedl jsem si k baru a hned jsem si koupil panáka nějaké zlatavé tekutiny.
Tak to šlo do jedenácti večera, kdy jsem v sobě měl už sedm panáků.
,,Těžký den, co?'' zeptal se mě chlap za barem, když mi dolíval osmý panák.
,,Ani nevíš jak.'' zahučel jsem a překlopil celý obsah skleničky do sebe. Pokýval jsem, aby mi dolil další. Něco zabrblal, ale to hlavní, dolil. Pořád jsem přemýšlel, co jsem Kate udělal, že mě tolik nenávidí.
,,Bille! Proč ses sakra tak zřídil!'' podivil se někdo. Byl jsem však tak namol, že jsem podle hlasu nepoznal, o koho se jedná. Věděl jsem, že ten hlas znám, ale odkud? Podíval jsem se na dotyčného. Byl to Sam. Ten, který mi půjčil auto. Co tu k čertu dělá?
Rozhodl jsem se ho ignorovat. Vzal jsem si svého panáka a zlatavou tekutinu jsem nalil do sebe. Pokynul jsem barmanovi, aby mi dolil další.
,,Ne, to už stačí! Už žádný chlast! Jde se domů.'' zavelel Sam.
,,Nemáš mi co rozkazovat! Já si dám ještě jednoho panáka!''
,,Kolik je tu dlužný?''
Když už částku zaplatil, chytil mě za paži a táhl ven z klubu.
,,Zvládnu to sám!'' zařval jsem a odstrčil jsem ho. Ja vsak zavrávoral, a kdyby mě znovu nechytil, spadl bych.
,,To vidím.'' a naložil mě do svého auta.