Proč?

38. kapitola - Rána pro rodiče

Mia
Sotva jsem to Samovi řekla, bez jediného slova utekl. Volala jsem za ním, ale ani se neotočil.
,,Věděla jsem to!'' vzlykla jsem. Kate si mě přitáhla do náručí a utěšovala. Nepomáhalo to. Dvacet minut jsem jen nekontrolovatelně vzlykala a třásla se. Pak jsem uslyšela kroky a najednou si mě přivinul k sobě. Sam se vrátil! Za mnou!

,,Miluji tě a nic to nezmění. Budeš úžasná matka.'' šeptl mi do ucha. Byla jsem štěstím bez sebe.
,,Ty budeš parádní otec. A taky tě miluji.'' špitla jsem naoplátku. Přitáhl si mě ještě víc přitáhl a políbil mě. Byl to polibek z lásky a plný něhy. Milovala jsem ho. Víc než cokoliv jiného. Mez kohokoliv jiného. Pak jsem naše rty rozpojila. Chvíli jsme se dívali jen tak do očí. ,,Můžu dnes zůstat přes noc u tebe?'' zeptala jsem se ho.
,,Samozřejmě!'' ujistil mě. ,,A co tví rodiče?''
,,Ještě to neví.'' přiznala jsem.
,,Víš, že se to budou muset dozvědět.'' řekl mi a já jen kývla. Pak jsem zívla. Do teď jsem si ani neuvědomila, jak jsem unavená. On mě jen zavedl do jeho pokoje, a jakmile jsem si lehla, usnula jsem.

Sam
Seděl jsem na pohovce a snažil se všechny ty novinky vstřebat. Miluji Miu.
Mia je těhotná.
Otcem jsem já.
Rodiče to zatím neví.
Dítě si necháme.
I když jsme o tom nemluvili, to dítě nedáme pryč. Postarám se Miu i to malé, i kdybych musel nechat školy a začít pracovat.
Vzpomněl jsem si, že v kuchyni ve skříni je nějaká flaška s alkoholem. Vyndal jsem ji a aniž bych si nalil do sklenky, upil jsem. Najednou klapky dveře a po chvíli se v kuchyni objevil Eduard. To už jsem měl flašku u úst s úmyslem napít se obsahu podruhé. On mi však láhev vytrhl z ruky a já nesouhlasně zavrčel.
,,Co tě vyvádíš!'' křikl na mě.
,,Dej mi to!''
,,Ani náhodou! Vysvětlíš mi, proč ses chtěl ožrat?'' zeptal se mě. Chvíli jsem přemýšlel, ale pak jsem to vhrkl. Bude dobré, když to bude vědět alespoň někdo.
,,Mia... Ona je těhotná. Se mnou.''
Brácha na mě vyvalil oči.
,,To myslíš vážně?'' nevěřil. No, já bych mu asi taky moc nevěřil. Jenže jemu není šestnáct. Dobře, skoro sedmnáct. Jen jsem přikývl. Pak si Ed přiložil flašku k ústům a pořádně si lokl. ,,Seš v pěkným maléru.'' řekl jen.
,,To jsem. Ale víc je Mia. To ona je v tom, ne já.''
,,Ale ty jsi otec. Kdy se to vlastně stalo?''
,,Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, že jsem tu uspořádal ten večírek a mamka mě pak pěkně seřvala?'' zeptal jsem se. Ed jen přikývl a já pokračoval. ,,No, tak tehdy jsem se ztřískal, a Mia taky. No, pak se to nějak zvrtlo, a místo toho, aby spala v pokoji s Kate, spala se mnou. Doslova. Byli jsme opilí, tak jsme nepoužili ochranu. Pak už jsme ji vždy použili, ale jednou stačilo.''
,,Páni.''

Takhle, ale nejen o Mii a jejím těhotenství, jsme si povídali až do desíti hodin večera. Pak jsem uslyšel cvaknout zámek. Rodiče se vrátili! Sakra.
,,Nic nevíš. Kdyby se ptali, dnešek byl náročný a já jsem si šel lehnout.'' houkl jsem ještě na Eda. Pak jsem vyběhl z obýváku a zalezl k sobě do pokoje. Na posteli tiše spala Mia. Dnes toho měla vážně hodně.
Zalezl jsem si k ní do postele a objal ji okolo pasu. Za chvíli už neucítím to ploché břicho, ale koulí plnou života. Nad touto myšlenkou jsem se musel usmát. Bude že mě otec. A z Mii matka. Pak jsem zavřel oči a zaposlouchal se do rytmu jejího srdce, které mě nakonec uspalo.

Mia
Probudila jsem se. Chvíli jsem nevěděla, kde jsem. Pak jsem si vzpomněla.
Jsem v pokoji Sama.
Nejsem tu sama.
Jsem těhotná.
Se Samem.
Miluji ho.
On mě.
Otočila jsem se k němu čelem. Když spí, vypadá tak klidně a nádherně. Rozhodla jsem se ho probudit, proto jsem mu dala pusu na nos. Pomalu otevřel oči.
,,Dobré ráno.'' pozdravil mě. Pak se podíval na hodiny. ,,Školu už dnes asi nestihneme.'' řekl a já se podívala stejným směrem jako on. Na zdi mu visely hodiny. Půl desáté.
,,Moji rodiče odjedou do práce oba až ve dvě hodiny.'' podotkla jsem. Sam však pochopil, na co narážím.
,,Jsi si jistá?'' zeptal se mě. Já jen přikývla.

V deset hodin už jsme stály před naším domem. Zhluboka jsem se nadechla. Sam vycítil mou nervozitu, tak mě pevně chytil za ruku. Dodával mi odvahu. Já jsem si uvědomila, že oni Sama vlastně ani neznají. Nikdy jsem jim ho ještě nepředstavila. Takže, nádech, výdech.
Strčila jsem klíč do dírky a odemkla. V domě to příjemně vonělo. Mamka šasi zrovna vaří. Jak znám tátu, ten sedí v obýváku a čte noviny. Zavřela jsem za námi, vyzula se a přešla do kuchyně.
,,Mio! Kde jsi byla?'' vyhrkla máma. ,,A jak to, že nejsi ve škole?''
A objala mě. Pak si ale všimla Sama a odtáhla se. ,,Kdo je to?''
,,Mami, potřebuji s tebou a tátou mluvit.'' řekla jsem, aniž bych odpověděla na její otázky. Máma tedy přešla do obýváku za tátou a posadila se. Něco mu šeptla do ucha a on se podíval na mě. Já se Samem jsme se posadili naproti nim. Chvíli bylo ticho.
,,Mami, tati, tohle je Sam. Můj přítel.'' řekla jsem. Rodiče se něj jen podívali.
,,Těší mě.'' a podal si s nimi vychovaně ruku. Podle pohledů mých rodičů jsem poznala, že se jim líbí. Dobré znamení.
,,Jak jsem již řekla, chci vám něco oznámit.'' začala jsem nervózně. Byla jsem odhodlaná nebrečet.
,,Mio, poslyš.'' přerušila mě máma. ,,Chápu, že sis našla přítele, že spolu chcete trávit co nejvíc času, ale jestli se chceš přestěhovat...''
Počkat! Vážně? Ona si myslí, že se chci stěhovat?
,,O to nejde.''
,,Tak o co jde.'' zajimal se taťka. On si asi taky myslel, že už chci vyletět z hnízda.
,,No...'' začala jsem koktat. Jak jen to říct co nejlépe? A hlavně aby se z toho nezhroutili. ,,Jde o to, že za osm měsíců s v dva stanete prarodiči. Babičkou a dědečkem.''
No super! Líp by jsi to říct neuměla? Viděla jsem, jak mamce spadla čelist. Tátovi to asi zatím nedošlo.
,,Ty jsi...''
,,Ano, jsem těhotná.'' přiznala jsem konečně. Nevěděla jsem, co jsem čekala, že se stane. Že na mě budou ječet? Že mě vyhodí z domu? Že budou brečet? Ono se ale nestalo vůbec nic. Jen tam seděli a zírali na mě.
,,Bože! Řekni, že je to vtip.'' zaklel otec.
,,Ne tati. Je to pravda. Jsem v tom.'' ujistila jsem ho. Sam tam jen seděl a dával mi podporu. Jistotu, že to vše dobře dopadne. Že se mnou zůstane, ať se stane cokoliv.