Proč?

31. kapitola - Šaty

Kate
,,Tak co po tobě chtěli? Bylo to kvůli té Samantě, že?'' dorážela na mě o přestávce Mia.
,,Jo, bylo to kvůli ní.'' řekla jsem stručně. Věděla jsem však, že to nenechá jen tak a bude se ptát dál. V mysli se mi vybavil obrázek té krávy, jak jí z hlavy padal kuskus a zelenina, nedalo mi to a musela jsem se usmát.
,,Tak vyrávěj! Co ti říkali?''
,,Předvolal si mě sám ředitel. Chtěl vědět, co to do mě vjelo, že jsem svůj obsah krabičky vysypala na nevinnou studentku. Když to říkal, usmíval se, taky kdo ne. Natož jsem mu vysvětlila, že tak nevinná nebyla. Popsala jsem mu, co mi za ten rok dělala. I to, jak mi naházela ty malé potvory do skříňky. Nakonec mi řekl, že si ještě promluví se Samantou a jí nejspíš stihne i nějaký trest.'' dokončila jsem svůj příběh.
,,Ale vážně to bylo k popukání. Jak jí to jidlo kapalo do výstřihu. Co ti vlastně pošeptala?'' zeptala se zadržujíc smích. Já jsem však můj úsměv z tváře smazala a zase jsem si vzpomněla na tu větu.
A co teprv, jak je dobrý v posteli!
,,Nic'' odesekla jsem.
,,Mělo to něco společného s Billem, že? Hele, podle m...'' začala mi domlouvat. Ja ji však přerušila.
,,Poslyš, jestli se chceš se mnou kamarádit, tak to jméno ani nic o něm nevyslovíš! Je to jasné?'' vyjela jsem na ni. Nechtěla jsem, ale když jsem pomyslela, že by se o něm se mnou bavila i ona. Mia zvedla ruce na obranu, jako bych na ni mířila pistolí.
,,Ok!'' řekla. ,,Tak změníme téma.''
,,Nějaké navrhni.''
,,Jaké máš šaty na ples?'' zeptala se.
Touto otázkou mě zaskočila. O tom plese mluví celá škola už od začátku školního roku.
Letos škola slaví 100 let od založení a pro všechny studenty a učitele ředitel zorganizoval ples. Měl být už tento pátek. Od začátku školního roku se můžou studentky a studenti hlásit do soutěže o královnu a krále školy. Ostatní jim anonymně dávají hlasy. Pak, o půlnoci v den plesu, je vyhlášen pár složený z nejhlasovanější žákyně a žáka. Co vím, tak se z holek hlásila jen Samanta. Ostatní mají strach, že by jim ta husa udělala ze života peklo. A to ona dokáže. Vůbec však netuším, kdo se tam hlásí z kluků, a je mi to jedno. A jak to vím? Už od 1. září je na nástěnce pověšený plakát k této události.
Ale já tam nejdu. Proč?
1. Nemám s kým.
2. Nemám šaty.
3. Bude tam Bill.
4. Takové akce nejsou nic pro mě. Párty v klubu možná, ale ples určitě ne.
5. Nehodlám se dívat, jak té mrše Samantě budou nasazovat korunku královny školy.
,,Nemám žádné šaty. Nejdu tam.'' oznámila jsem jí nakonec.
,,Proč proboha?'' vykulila ma mě oči.
,,Nemám s kým.'' začala jsem jí říkat důvody.
,,Se mnou.''
,,Nemám šaty.''
,,Vybereme a koupíme.''
,,Bude tam Bill.''
,,Nemůžeš se před ním schovávat věčně.''
,,Ples není nic pro mě. Na párty do klubu bych s tebou šla, ale na ples ne.''
,,Ale notak, zlato, nemůžeš mě v tom nechat samotnou.'' žadonila Mia.
,,Mio, já ani nevím, co bych tam dělala. Ty bys tancovala se Samem a já seděla u stolu a popíjela džus.''
,,Myslím si, že po dnešním incidentu budeš mít zájemců na tanec dost.''
,,Když já vážně nevím.'' špitla jsem.
,,Prosím, Kate!
,,No dobře, ale pod jednou podmínkou. Pomůžeš mi vybrat šaty.'' řekla jsem s úsměvem. Mia se mi vrhla kolem krku a šeptla:
,,Jasně, zlato moje. Ve středu mám čas, co ty?'' zeptala se a já jen kývla.

Je středa - den vraždy. Mia mě hodlá tahat snad po celém městě, dokud neseženeme perfektní šaty pro mě. Ona ty své má koupené prý už asi dva týdny.
Zrovna jsem čekala, než zazvoní. Asley se nabídla, že nás tam odveze. Bože! Zvonek zvoní a já se musím vydat vstříc nákupnímu centru.
Sotva jsme vešli dveřmi do centra, Mia už mě táhla do prvního obchodu se šatami.
Chtěla jsem šaty, které mi hned padnou do oka a ktere se mi budou líbit. Kvůli Mii jsem si ale musela vyzkoušet nejméně patnáctery šaty v sedmi různých obchodech.
,,Vážně se ti žádné nelíbily?'' zeptala jsem se jí, když jsme odpočívaly na lavičce, která byla naproti obchodu, odkud jsme zrovna vylezli. Žena zrovna odnášela z výlohy takové bílé jednoduché šaty a měnila je za jiné.
,,Mám je!'' zašeptala jsem. Mia se napřímila a podívala se stejným směrem, jako já.
Dívala jsem se na ty šaty, které tam zrovna žena přidala. Byli z růžovofialové jemné látky. Nebyli udělané na tělo, protože ho plně neobtahovali. Byli takové volné. Kolem pasu a okolo prsa měli drobné stříbrné kamínky. Nedrželi na dvou ramínkách, nýbrž jen na jednom. To jedno úplně chybělo. Přes prsa a ramínko byla látka nabíraná. Jedním slovem byli úžasné.
,,Tak si je pojď zkusit.'' zajásala Mia, že se mi konečně nějaké líbí.
S ženou jsme chvíli mluvili a dokonce nám nabízela ty stejné šaty jen v tmavě růžové, fialové a modré barvě. Žádné se mi ale nelíbily víc než ty z výlohy.
Po zkoušce, kde mi šaty padly jako ulité, jsem byla štěstím bez sebe. Krásnější šaty jsem neviděla. Svlékla jsem je a Mia mi je pomohla dát zpět na věšák.
,,A co doplňky, máte?'' ptala se nás žena. Než jsem však stačila odpovědět, ujala se slova má kamarádka.
,,Ne. Mohla by jste nám ukázat, jaké by se k těmto šatům hodily?''
,,Ale jistě.'' zašvitořila žena a vydala se někam do skladu. Za chvilku že vrátila s plnou náručí všelijakých doplňků. Poté odběhla do kouta s botama.
,,Tady to máme. Tyto boty jsou udělané přímo k těm šatům.'' a ukázala na boty. Byly bílé, zdobili je malinké kamínky, stejné jako na šatech a měli malý podpatek.
,,Perfektní.'' zajásala Mia. Ja jsem však měla pocit, že to ona si vybírá šaty, ne já. Pak se otočila na mě. ,,Zlato, nebude ti vadit, když ti doplňky výběru já? Ty jsi v tomto hrozný dřevo. A to promiň.''
,,V pořádku.'' usmála jsem se na oplátku. Stoupla jsem si vedle ní, abych alespoň viděla, co vybírá.

Po půl hodině vybrala růžovofialový květ se sponou, který se dává do vlasů a ladí se šatami a jinak nic jiného. Ano, toto kvítko vybírala celých 30 minut! Nakonec mi to všechno prodavačka spočítala dohromady a já z té ceny málem omdlela. Ale ty šaty za to stojí. Mám pocit, že má peněženka zhubla snad o několik kilo. Vzala jsem si šaty, které byli na věšáku a pečlivě zabalené do papíru, aby se nepošpinili. Mia byla tak laskavá, že vzala zbytek.

,,Ukaž!'' dorážela na mě Asley doma.
,,Ne! Uvidíš je až v pátek a to na mě!'' řekla jsem a pověsila jsem je do skříně. Vůbec jsem nevěděla, co si udělám za účes. Budu muset poprosit Miu, aby mi nějaký poradila.