Proč?

41. kapitola - Nechci být ten druhý!

Jill
Když jsem stála před tím domem ,,boháčů,, , byla jsem nervózní. Tu brigádu jsem získala díky té minulé uklízečce. Je to kamarádka mé mámy. Chudák musí na operaci, tak tu budu dva měsíce uklízet za ni. Nabídli mi celkem slušný výdělek. Celkem? Mám jeden a půl tisíce na den. Pracuji tu každý den kromě neděle. To si vydělám 9 000 tisíc za týden. Je to hodně dobrý.
K tomu mi vždy v neděli, kdy dostávám týdenní výplatu, dají čtyři tisíce na nákup. Zbytek si prý můžu nechat.
Na lednici mi vždy členové této rodiny píší, co chtějí koupit a o zbytek, co chybí se musím postarat já. K tomu musím udržovat celý dům v čistotě, ale naštěstí tu nikdo není bordelář. A taky vařit. Někdy dostanu práci navíc, jako zamést dvůr, zalít květiny v květináčích nebo zavést jejich kočku k veterináři.
Všechno to většinou stihnu do pěti hodin odpoledne. Pak začíná mé volno. Nejraději si čtu, chodím po procházkách nebo jen tak odpočívám.
Když však potřebuje někdo z členů rodiny s něčím pomoct, pomůžu. Občas, když se nudím, s dovolením paní Margaret nebo pána Alnerta, můžu neco upéct. To je totiž taky jeden z mých koníčků. Oba dva jsou velmi milí a hodní lidé.
,,Hmmm, tady to tak nádherně voní!'' pochválil mě Bill, který se objevil ve dveřích. Nadskočila jsem leknutím. Nikdy si na jeho tichou chůzi nezvyknu. A taky si nezvyknu na tu jeho krásnou tvář a tělo. Musím to uznat, je pěkný!
,,Paní Margaret mi dovolila upéct sušenky.'' řekla jsem jen a už jsem lžíci lila těsto na plech a tvořila kolečka. Najednou se Bill zasmál. ,,Je tu něco k smíchu?''
,,Promiň, ale vždycky mě rozesměje, jak mou babičku nebo dědy oslovuješ. Je to takové...''
,,Zvláštní? Prvně mi to tak připadalo taky, ale pak jsem si uvědomila, že je mi to milejší něj je oslovovat jen jménem. To by mě přišlo zvláštní ještě víc.''
,,A nechceš pomoct?'' zeptal se po chvíli. Ztuhla jsem. Nikdo mi ještě nikdy pomoct nepomohl. Přece jenom jsem jen jejich služka.
,,Ne, to je dobré. A můžu se tě na něco zeptat?''
,,Jistě, na cokoliv.'' zareagoval okamžitě. Chvilku jsem mlčela, ale pak jsem se přece jenom odhodlala.
,,Kdo je ta Kate, které jsi tenkrát poslal ty růže?'' zeptala jsem se. Nevěděla jsem, jestli jsem si nedovolila moc.

Bill
Čekal jsem hodně, ale takovou otázku určitě ne. Byl jsem dost šokovaný a asi to bylo i poznat.
,,Ne, promiň, to je tvoje věc. Nemá mě to co zajímat.'' řekla okamžitě. Vzala plech do ruky a vrazila ho do trouby.
,,Je to holka...'' začal jsem nejistě. Jasně, Kate je holka, génie! ,,Já jsem se do ní zamiloval. Pak jsem odjel a doufal, že díky těm květinám a dopisu, který jsem jí tam nechal, mi odpustí. My jsme se spolu těsně před tím, než jsem ji opustil, málem vyspali.''
,,A proč jsi jí tedy opouštěl?''
,,Dostal jsem výhružnou esemesku. Pokud se spolu prý budeme vídat, někdo Kate ublíží. Věděl jsem, že by pro mě bylo těžké chdot do školy, každý den ji vídat, a přitom si jí nevšímat. Proto jsem odjel.''
,,O holkách nic moc nevíš, co?''
,,Proč?'' nechápal jsem význam jejích slov.
,,Myslíš, že když jí řekneš, že odjíždíš a neřekneš jí důvod, pak jí pošleš nějakou kytku, tak ti zrazu odpustí?''
,,No, ja ji vlastně ani neřekl, že odjíždím. Jen jsem tam nechal dopis, kde jsem všechno vysvětlil a odešel. Ani jsem se nerozloučil.'' šeptl jsem.
,,Jsi zbabělec.'' řekla jako by nic Jill.
,,Cože?'' vykřikl jsem překvapeně.
,,Promiň, já... nemyslela jsem to tak...'' blekotala dívka. Myslela si, že mě tak rozzuřila. ,,Jen jsem chtěla říct, ze to bylo zbabělé odjet a nic neříct.''
,,Máš pravdu. Jsem zbabělec.'' přiznal jsem.

Kate
Sotva jsem v pátek vyšla před školu, někdo mi položil ruce na oči. Vyjekla jsem leknutím.
,,Danieli!'' vykřikla jsem. Uslyšela jsem za sebou smích a pak mi ty ruce z očí sundal.
,,Zapomněl jsem říct baf.'' usmál se.
,,A já lek.'' zasmála jsem se taky.
,,Tak kam dneska vyrazíme?'' zeptal se. Šli jsme bok po boku k jeho autu.
,,Dneska chci být s mamkou. Máme filmový večer. Tak nezajdem zítra večer do nějakého baru?''
,,Vlastně ja zapomněl! Chtěl jsem tě někam pozvat. Ale když chceš jít do baru...'' řekl. Ten parchant! Moc dobře ví, jak na mě.
,,A kam? Kam jsi mě chtěl pozvat?'' zajímala jsem se.
,,No to je jedno. Chceš jít do baru, ne?''
,,Hele nech toho!'' vykřikla jsem a šťouchla ho do ramene.
,,No dobře. Mamka zítra slaví narozeniny a dělá takovou rodinnou oslavu. Řekla, ať někoho přivedu. Chce poznat mé přátele. Chci, aby jsi šla ty.'' řekl a já na něj zůstala zírat. On mě chce představit jeho rodině? A ještě k tomu na narozeninové oslavě? ,,Tak půjdeš?'' zaškemral a nahodil psí oči.
,,No tak dobře. A co jí mám koupit?'' vyděsila jsem se.
,,Moje mamka miluje květiny. Tak co kdy jsi jí nějakou koupila?'' navrhl.
,,Ok, takže, vyzvedneš mě pak?''
,,Jasně, oslava bude začínat večeří, která bude v sedm. Tak o půl sedmé jsem u tebe.'' a nasedl do auta. Pak odjel a já jsem běžela na autobus.

,,Mami, zavezeš mě do města?'' zavolala jsem hned, jak jsem přišla domů. Nemusela jsem se bát, že se ozve někdo jiný, protože jsme už dva týdny s mamkou sami doma. Ano, Asley a Pete odjeli zpět. Asley do školy a Pete do práce. Hmmm, ty jeho jídla mi chybí.
,,Jasně, stejně potřebuji něco zařídit. A co tam potřebuješ?'' zajímala se máma.
,,Daniel mě pozval na zítřejší oslavu narozenin jeho mamky a já ji musím koupit dárek.'' vysvětlila jsem stručně. To už jsme ale seděli v autě a jeli směr centrum města.
,,A kdy ho pozveš k nám?''
,,Mamí!'' zaskuhrala jsem. Takové řeči jsem z duše nenáviděla.

Mio, je pohotovost a potřebuji tě! Zítra o půl šesté u nás, prosím. Kate

Jasně, zlato. A co se děje? Mia

Vysvětlím ti to potom. Nezapomeň své udělátka jako řasenku a podobně. Kate

Ok, budu tam. Mia

Díky, zlato. Kate

,,Můžu jít takhle?'' zeptala jsem se Mii. Na sobě jsem měla černé přilehlé šaty s flitry a tričtvrtním rukávem. Vlasy mi Mia vyčesala to vysokého drdolu a decentně mě nalíčila. Kolem krku jsem si zapla stříbrný řetízek od Billa a boty jsem si vybrala černé balerínky.
,,Už po sté jsem ti řekla, že ti to sluší.''
,,Děkuji.'' řekla jsem a v tom někdo zazvonil. Už je tu! Rychle jsem chytla kabelku s telefonem a peněženkou a utíkala jsem ke dveřím. Cestou jsem ještě chytla svůj kabátek. Byl konec října a už byla zima.
,,Ahoj Danieli.'' pozdravila jsem ho, jakmile jsem otevřela dveře. Měl na sobě bílou košili, bundu a kalhoty. Jeho rodiče si asi zakládají na hodně slušném oblečení.
,,Sluší ti to. Můžeme vyrazit?'' zeptal se mě. Za mnou si vsak někdo odkašlal. Mia! Já na ji zapomněla.
,,To je Mia. Mio, to je Daniel.'' představila jsem je. Podali si ruce, pak mě Mia obešla a vydala se domů. Nezapomněla na mě mrknout na důkaz, že to dokážu. Z botníku jsem vzala zabalenou květinu v květináči. Ono to byla spíš taková mini palmička, prodavačka v obchodě byla tak laskavá, že mi dala návod, jak se o ni starat, tak jsem ho k tomu přibalila. Snad se jí bude líbit.

,,Tak jak se ti to líbilo?'' zeptal se mě Daniel. Byly dvě hodiny ráno a on mě odváděl domem do mého pokoje. Nějak zapomněl, že mě má ještě odvést domů a pil alkohol, tak mě přemluvil, abych se vyspala v jejich pokoji pro hosty.
,,Bylo to úžasné!'' vykřikla jsem. S Danielem už se známe skoro dva týdny, ale toto bylo nejlepší, co jsme spolu prováděli. Jeho rodina je úžasná! Byl ze mě trochu cítit alkohol a tak mě Daniel poslal lehnout. Jeho sestra, ano, má sestru, mi půjčila nějaké oblečení. Převlékla jsem se a jakmile jsem padla do postele, usnula jsem.

Daniel
Páni, Kate je tak úžasná! A jak si s rodiči rozumí.
Bylo už poledne, tak jsem se odhodlal a zaklepal na dveře jejího pokoje.
,,Dále!'' ozvalo se rozespale zevnitř.
,,Snad jsem tě nevzbudil.'' řekl jsem, jakmile jsem vstoupil.
,,Ne, to je dobrý.'' usmála se. Posadil jsme se na kraj její postele a díval se její rozcuchaný účes. Najednou se posadila. Naše obličeje byly sotva pět centimetrů od sebe.

Kate
Když si sednul na mou postel, ještě jsem ležela. Tak strašně mu to slušelo! Ty jeho rozcuchané vlasy, nádherné oči...
Posadila jsem se a naše obličeje se ocitly několik centimetrů od sebe. Najednou se mi na mysli vybavil Bill. Nějak se mi to v hlavě pomotalo a já si myslela, že to Bill opravdu je. Překonala jsem tu vzdálenost a políbila ho. Byl to jen krátký polibek, protože ho ihned rozpojil. Zase jsem si uvědomila, že je to Daniel, ne Bill.
,,Kate, ne!'' šeptl. ,,Já nechci být ten druhý!''
,,Jak to myslíš?''
,,Nechci být ta náhrada za Billa.''
,,Cože?'' vyvalila jsem na něj oči. Ona to byla ale pravda. Daniel zaplňoval to místo, které zbylo po Billovi.
,,Myslíš, že jsme si toho nevšiml? Vždycky, když vejdeš do třídy, rozhlédneš se, jako by jsi někoho hledala. Když začnu mluvit o Billovi, ty posmutníš a pak odvedeš řeč jinam. Když jdeš kolem nástěnky s fotkami z plesu, podíváš se na tu tvou s ním. Miluješ ho, i když tu není. Poznám to na tobě.'' řekl mi. Cítila jsem, jak mi stékají po tváři slzy. Měl pravdu. Úplnou. Miluji ho.
,,Máš pravdu.'' vzlykla jsem. ,,Ale ty nejsi jen náhrada za něj, jsi můj přítel.
,,Víš, co musíš udělat?'' zeptal se mě. Nic jsem mu neodpověděla, jen jsem kývla na souhlas. Vím přesně, co mám udělat.