Proč?

22. kapitola - Nová kamarádka

Kate
Pondělí! Sakra jak já se dneska těším do školy! A vysvětlení je jen jedno. Bill. Zjistila jsem, že je pro mě jako droga. Ten jeho úsměv, smích...
My jsme se sice viděli v pátek, a to protože naši rodiče byli v pracích, sourozenci bůh-ví-kde a my se nudili. Dohodli jsme se teda, že se podíváme na první díl toho Pána prstenů. Bylo to dobrý, ale víc se mi líbil Hobit. Ale zatím jsme viděli jen první díl.
Rychle jsem na sebe hodila nějaké věci a utíkala jsem dolů na snídani. Myslím, že od doby, kdy jsem přijela z nemocnice, jsem přibrala snad deset kilo. Peter je totiž kuchař. Moc dobrý kuchař. A rozmazluje nás různými pochoutkami. Třeba dnes je na stole obyčejný chleba ve vajíčku. Vypadá to, a i chutná, však tak skvostně, ze by to mohl podávat i v restauraci.
A Asley? Ta je tu taky, vlastně se s Eduardem a Peterem dohodla, že si udělají menší prázdniny.
,,Páni! Jak to děláš, že je to tak výborný!'' zamumlala jsem kuchařovým směrem.
,,Správný kuchař své recepty nedává.'' usmál se na mě.
,,Tak k tobě budu muset jít hold na učení.''
,,Tak to ať tě ani nenapadne! To je můj kuchař! Najdi si svého! Nebo nauč Billa vařit.'' vypískla sestra ode dveří. Přišla k Peterovi a dala mu pusu. Pak na mě vyplázla jazyk.
,,Aby jsi věděla, on vařit umí! Říkal, že když nejsou rodiče doma, umí si udělat párky aniž by něco podpálil!'' durdila jsem se. Sakra! Já jí skočila na tu její hru! Asley se smála jako pominutá. Často si mě takhle dobírala. ,,Hahaha.'' řekla jsem ironicky, ale pak jsem se začala smát taky. Podívala jsem se na hodiny. Zvedla jsem se k odchodu ale pak jsem něco viděla letět. Byla to krabička. Na poslední chvíli jsem ji chytla a nechápavě jsem se otočila.
,,Těstovinový salát jen a jen pro tebe.'' řekl Peter a já jen poděkovala. Vážně mě moc rozmazluje.
,,Nechceš hodit do školy?'' zeptala se mě po sté máma.
,,Ne, zvládnu to sama. Díky.'' ji vždy odpovím. Teď má o mě až přehnaný strach.
Vyšla jsem ven a sotva jsem dovřela dveře, uslyšela jsem dívčí hlas.
,,Ahoj Kate.'' oslovila mě holka. Věděla jsem, že chodí do mé třídy a je ve spolku Samanty. To mi stačilo. Vlastně ještě vím, že bydlí na stejné ulici jako já, přesněji řečeno asi deset domů ode mě. Je to středně vysoká zrzka. Má zelené oči, milý obličej a dobrý vkus v oblékání.
,,Ahoj, ehm...''
,,Mia. Jmenuji se Mia.'' představila se.
,,Hmm.'' a otočila jsem se směrem na zastávku.
,,Počkej!'' zavolala za mnou a doběhla mě.
,,Hele, ať po mě chce Samanta cokoliv, odpověď zní ne.'' zarazila jsem ji.
,,Já už nejsem v jejím spolku.'' řekla, což mě překvapilo. V jejím hlase nebylo ani náznak smutku.
,,Co jsi té fůrii udělala?'' zeptala jsem se. Šli jsme bok po boku na zastávku.
,,Chtěla jsem tě navštívit v nemocnici. To se jí nelíbilo, tak mě z toho jejího spolku vykopla. Ale ani mi to nevadí. Stejně bych to dřív nebo později udělala sama.'' to mě překvapilo.
,,Proč jsi mě chtěla navštívit?'' Zajímalo mě. My dvě jsme se spolu nikdy nijak nebavily.
,,Já si myslím, že jsi celkem fajn holka. Už několikrát jsem se s tebou chtěla začít bavit, ale ona mi to pokaždé zakázala. Dokonce jsem ji prosila, ať ti už nedělá ty uhozený vtípky.
A pak jsem šla jednou v noci venčit Rona a viděla jsem, jak jsou u vašeho domu sanitky. Na nosítkách nesli tebe, Billa a nějakého kluka. Když jsem šla k těm policistům, co tam byli a zeptala se jich, co se stalo, nechtěli mi to říct. Prý když nejsem tvá příbuzná, tak mám smůlu, ale že tě můžu navštívit a zeptat se tě na to sama.
Pak ale přijela tvá mamka. Uslyšela jsem, jak jí říkali, že tě ten neznámý kluk zmlátil.
Když jsem tě chtěla v nemocnici navštívit, řekli mi, že nepřijímáš žádné návštěvy, tak jsem ti po sestřičce poslala tu čokoládu, co jsem ti donesla a šla jsem.''
,,To jsi byla ty, kdo mi ji poslal? Vrtalo mi to hlavou. Ale byla výborná. S Billem jsme si na ní pochutnali.'' řekla jsem.
,,Můžu se tě na něco zeptat?''
,,Jasně!''
,,Jak to máš vlastně s Billem?'' zeptala se a tím mě trochu zaskočila. Čekala jsem hodně, ale toto ne.
,,Jak to myslíš?''
,,No, ten policista tenkrát říkal, že tě Bill zachránil a on zavolal sanitku. Pak jsi před chvilkou řekla, že jste si s Billem na té čokoládě pochutnali. A on tě tady dovezl domů.
Neboj, nešpehuji tě, tou dobou jsem šla z cukrárny.'' usmála se na mě.
,,No, jsme jenom kamarádi.'' řekla jsem popravdě. Bohužel!
,,Takže je volný?'' vypískla Mia.
,,Ne!'' vyhrkla jsem dřív, než jsem se zastavila. Ona se jen rozesmála.
,,Neboj, dělám si srandu! Mě se ani nelíbí, ale tobě asi jo.'' usmála jsem se.
Autobus už stál na zastávce, tak jsem nastoupila. Kupodivu si ke mě Mia přisedla.
,,Proč se se mnou chceš vlastně bavit?'' zeptala jsem se jí po chvíli ticha.
,,Jak už jsem řekla, jsi fajn holka.'' usmála se. Takže já mám kamarádku! To není možné!

Šli jsme po chodbě a najednou mě Mia zastavila.
,,Ještě něco bys měla vědět. Když jsi byla v nemocnici, přibyly další dvě holky, dvojčata. Přistěhovali se sem před dvěma týdny a před týdnem sem nastoupily. Chtěli výhradně do naší třídy, tak se učitel rozhodl a udělal dotazník. Měli jsme vypsat všechny lidi, které známe z Béčka. Podle toho pak přeřadil dva naše spolužáky do vedlejší třídy, aby byli počty vyrovnaný.'' vysvětlovala Mia. Netušila jsem, kam tím míří. ,,Přeřadili Billa a Sama. Oni se bavili s nejvíce lidma z té třídy. A nejvíc žáků z Béčka chtělo právě je.''
,,Co?'' vyhrkla jsem. Billa? A Sama? Proč! Proč to nemohla být Samanta? Doufala jsem, ze teď Mia řekne: Jen jsem si dělala srandu! Ale nestalo se. Potichu vešla do třídy a ja hned za ní. Opravdu jsem je tu nikde neviděla.
,,Můžu si sednout k tobě?'' zeptala se mě. Já kývla.

Bill
,,Cože!'' vykřikl jsem. Vůbec jsem nezaregistroval, že se na nás otočilo půl chodby.
,,Vážně. Taky mi to nedělá radost.'' řekl Sam. To on mi právě oznámil, že už nechodím do Áčka, ale Béčka. Kdo mi to mohl udělat! Celý víkend se těším, až vidím tu milou tvář, a pak se dozvím, že ji ve třídě už neuvidím! Za co mě kdo trestá? Nakonec jsem se po boku Sama vydal do naší nové třídy.