Proč?

29. kapitola - Kopretiny

Mia
Hned, jak Kate odešla z baru s Billem v patách, jsem se rozběhla za nimi.
Páni, ten Bill je ale idiot! To se potvrdilo, když Kate řekl, že spolu vlastně nechodí a on se klidně může líbat s půlkou školy. To přehnal! Bylo vidět, jak ji to zasáhlo. Jestli si to bude chtít Bill vyžehlit, bude potřebovat hodně šikovnosti a chytrosti. Když jsem se vracela z klubu, protože jsem odmítla spát u Sama, viděla jsem ho. Stal tam opřený o starý kaštan a něco ťukal do telefonu.Nevím sice, komu psal, ale myslím si, že to byla Kate.
Beze slova jsem ho obešla a mířila si to domů.
,,Mio, počkej! Potřebuji se tě na něco zeptat.'' zavolal na mě.
,,Podívej, co sis zpackal, to naprav! Ale mě do toho netahej! A ještě něco, jsi vážně idiot.'' řekla jsem mu a šla dál.
,,To vím i bez tebe.'' šeptl, ale i tak jsem ho slyšela.

Sam
Páni, to je debil! Jak mohl dovolit, aby ho Samanta cucala, když do baru přišel s Kate? Jakmile jsem přišel domů, napsal jsem mu SMS.

Ty seš vážně vůl! To bude chtít hodně výdrži, aby sis ji udobřil. Sam

Kurva! Musíte mi to všichni připomínat? Jo, jsem idiot. Ano, podělal jsem to! Vím to! Jinak bych už půl hodiny nestál před jejím domem! Bill

Ty stojíš před jejím domem? Tak to hodně štěstí, kámo. Sam

Nemohl jsem mu uvěřit. Ten, který ještě před měsícem balil holky na chodbě teď stojí před domem jedné z nich a prosí o odpuštění. Každá jinak by mu už dávno padla kolem krku, ale Kate ne. Je tvrdohlavá jak mezek.

Kate
Sotva jsem usnula, probudila mě další noční můra. Ve všech se Bill muckal s jinýma holkama a já tomu jen nečinně přihlížela. Nakonec jsem pokus o spánek vzdala v sedm hodin ráno. Sešla jsem do kuchyně.
,,Ahoj Pete.'' řekla jsem mu. Pete bylo jeho zkrácené jméno. Nevadilo mu to.
,,Ále, já si asi spletl dny. Dneska je sobota, to znamená, že bys měla spát nejméně do desíti dopoledne.'' škádlil mě. Asley mu o včerejšku asi nic neřekla.
,,Měla jsem noční můry.'' přiznala jsem mu napůl popravdě.
,,Ohledně Billa? Ano, Asley mi to řekla.'' řekl. Tak přece mu to jen moje sestřička pověděla.
,,Hmmm, jo.''
,,A jak dlouho jsi spala?'' zajímal se dál.
,,Sotva dvě hodiny.'' přiznala jsem. ,,Ale spát se mi nechce, jestli se chceš zeptat.''
,,Fajn. Asley dneska jela někam pryč, tak mě napadlo, jestli mi nechceš pomoct vařit. Přece u mě máš domluvený ten kurz vaření, ne?'' usmál se. No jo, ja zapomněla, že Asley dneska musela někam odjet a vrátí se až k večeru.
,,Jasně!'' vykřikla jsem a utíkala jsem se do pokoje převléknout. Na sobě jsem stále měla včerejší šaty. Ani jsem se snažila učesat a Pete už mi ťukal na dveře. ,,Počkej, ještě se učešu a můžeme vyrazit.'' řekla jsem mu.
,,Kate, to bys měla vidět.'' pošeptal, jako by se bál, že mu teď dám facku. Podívala jsem se na něho nechápavým pohledem. On ukázal na okno a pak radši opustil pokoj. Vrhla jsem se k oknu.
Panebože! Okno jsem otevřela, abych se přesvědčila, že to není jen plakát.
Na silnici před naším domem byl z kopretin udělaný nápis Sorry.

Sorry. Bill

Pípl mi telefon. Určitě mě teď vidí. To jako celou noc nespal? A kde vzal ty kopretiny? A proč kopretiny? Aha! On mi přece říká kopretinko!

Těmito několika kopretinami to nevyžehlíš! Kate

Je jich přesně 240. Bill

Bože! Ten mě dokáže tak vytočit tou svou přesností! Ale taky díky tomu taji! Dost! Nemůžu takhle přemýšlet! Jinak mu odpustím, a to nechci! Nemůžu! Počkat! 240? To je přece číslo našeho domu!

Proč 240? Kate

Myslel jsem, že tě to napadne... Bill

Napadlo. Ale proč? Kate

Tak. Bill

,,Kate! Jdeš se mnou do toho obchodu?'' zavolal na mě Pete.
,,Budeme muset jít okolo našeho baráku, že?'' zakňučela jsem.
,,Nemusíš se mnou chodit, jestli nechceš. Ale tím, že se tu budeš schovávat ničemu nepomůžeš. Stejně ho potkáš ve škole.''
,,Ne, já půjdu.'' rozhodla jsem se. Obula jsem se a těsně před odchodem jsem si do uší vrazila sluchátka. Nahlas jsem pustila hudbu. Nesměl na mě mluvit. Vysvětlovat mi to. Podlehla bych totiž jeho kouzelnému úsměvu, jeho smíchu, jeho tělu...
Vyšla jsem před dům, a jak jsem očekávala, uviděla jsem ho. Billa. On hned zpozorněl. Rychle jsem sklopila zrak a vydala jsem se za Pete.

Bill
Celou noc jsem sbíral ty kopretiny. Znám na kraji lesa louku, kde těchto květin roste tisíce. 240 těch bílých kytka jsem sbíral snad hodinu a půl. Rychle jsem přiběhl k jejímu domu a naskládal z nich nápis Sorry. Pak jsem si sedl na lavičku a čekal.
Bylo půl osmé ráno a ona to konečně objevila. Rozevřela okno a dívala se. Jako bych v ní viděl tu Kate, se kterou jsem se několikrát líbal.
Když však okno zavřela, všechny naděje, že na mě zavolá, že mi odpustila se rozpustily.
Po chvíli se otevřely vchodové dveře. Z nich vyšla ona. Kate. V uších měla vtažená sluchátka. Podívala se na mě, ale pak oči sklopila a věnovala se chůzi.
,,Kate! Nech mě to vysvětlit!'' zavolal jsem na ni. Přes muziku mě nejspíš neslyšela a obávám se, že to byl jejich účel. ,,Kate!''
,,Ty jsi Bill, že?'' zastavil mě ten kluk, který šel se ní. Jen jsem kývl a díval se na vzdalující se mi Kate. ,,Poslyš, nech ji vychladnout. Když se dívala na ty květiny, viděl jsem na ni, jak přemáhá slzy. Ještě tě úplně neodepsala, ale nevím jak dlouho jí potrvá, než to pochopí i ona sama. Pokud ji máš rád, musíš počkat.'' řekl mi a odešel. Pak se ale otočil. ,,Ale i tak jsi debil. Neměl jsi jí ublížit, ne po tom, co si prožila. Teď bude hodně těžké získat si ji zpátky, ale třeba se ti to povede.'' a tentokrát odešel úplně.
Já jsem byl už vážně hodně unavený, protože jsem nespal celou noc. Musel jsem ale udělat ještě jednu věc.

Kate
Otočila jsem se a uviděla jsem Petera, jak o něčem mluví s Billem. Pak se otočil a šel ke mě. Dost jsem se podivila, že se nás Bill nesnažil doběhnout nebo něco podobného. Ulevilo se mi, ale i trochu zklamalo.
,,Co jsi mu řekl?'' zeptala jsem se ho poté, co jsem vypla hudbu a sundala si sluchátka.
,,Jen aby tě nechal napokoji.'' usmál se.

,,Děkuji.''
Až k supermarketu jsme šli potichu.
,,Co budeme vlastně vařit?'' zeptala jsem se se zvědavostí v hlase.
,,Říkal jsem si, že by jsme mohli udělat řeckou musaku, k tomu řecký salát. A pak nějakou buchtu.''
,,Takže bude řecký oběd?'' uchechtla jsem se.
,,Asi ano.''
,,A na co buchtu?''
,,Nějak tě zaúkolovat musím, ne?'' zasmál se a já ho praštila do ramene.

Se třemi taškami s nákupem jsme se vraceli k domu. Zdálo se, ze Bill už zmizel, stejně jako nápis. Trochu mě to zamrzelo. Hned bych si dala pár facek! Prober se, holka, vodil tě za nos! Pak jsem ale přišla ke dveřím, že je odemču a na zemi ležela velikánská kytice právě těch kopretin. Zvedla jsem je. Viděla jsem v nich nějaký lísteček, vzkaz. Nechala jsem ho tam a odemčela jsem. Nákup jsem dala na stůl, vzala jsem si vázu a napustila do ní vodu. Vyšla jsem schody a na stůl jsem postavila nejprve vázu a pak jsem do ní zasunula květiny. Vytáhla jsem vzkaz a rozevřela ho.

Kate, promiň, že jsem ti ublížil. Nebylo to úmyslně a ani plánovaně. Nebudu vinu házet na alkohol, protože za to nemůže. Je to jen a jen má vina. Moje blbost. Nebudu lhát, že mě to nemrzí. Ale stalo se a já se ptám: Jak si tě mám získat zpět? Mám u tebe ještě šanci? Na tyto otázky stále nemám odpověď. Ale já si na ni počkám. I kdyby to trvalo roky.
A ty kopretiny jsem ti natrhal protože jsi pořád moje kopretinka. A to se nezmění. I kdyby jsi moji omluvu odmítla stokrát. I kdyby jsi vysvětlení nechtěla slyšet tisíckrát. Pořád budeš má roztomilá kopretinka. To si pamatuj.
Bill