Proč?

13. kapitola - Jsem tu

Kate

Právě jsi to řekla... Bill

Jsem tu. Bill

Kde tu? Pomalu se mi zastavilo srdce. Nemyslí snad tu, jako tady?

Kde tu? Kate

Běž ven. Bill

Bože! On je tu! Je tu i když jsem ho včera poslala pryč! Proč sem přišel? Já mu nemám co říct. Nebo že by ano? Ne!

A proč bych měla? Kate

Musíme si promluvit. Bill

Chtěla jsem, aby odešel, když ho nemůžu mít. Proč to musí dělat tak složité?

Není o čem. Co jsem chtěla, to jsem ti řekla včera. Kate

Prosím! Chci ti jen něco říct! Spíš se na něco zeptat... Bill

Počkat! On poprosil? Tak to musí být naléhavé. Popadla jsem první mikinu, která mi popadla pod ruku a rychle jsem napsala:

Už jdu. Běž brankou vedle baráku na zahradu. Tam na mě počkej. Kate

Nechápu, že jsem na to přistoupila. Jestli jen jednou naváže oční kontakt, který bude trvat déle jak pět vteřin, normálně se mu tam rozbrečím a začnu mu říkat, jak je mi to líto. Přesně tohle se mnou dělá to jeho úžasné tělo. Hlas. Oči. Rty. Ach ty polibky. Byla jsem v sedmém nebi! Panebože! Nad čím zase přemýšlím! Moc dobře vím, že ho mít nemůžu! Nemůžu ho takhle ohrozit! Prostě ne!
Vyšla jsem ven do chladné noci. A opřené u stromu stál on! Můj bůh. Můj? On vlastně není můj, a taky nebude! Prober se, holka! Ale to jeho sexy tělo! Páni! Mysli holka! Musíš se soustředit! Pro jeho dobro ho musíš jednou pro vždy poslat pryč. Prostě musíš!
,,Tak co jsi chtěl!'' řekla jsem příkře.
,,Ccc. Taky ti přeji hezký večer.'' usmál se. Ne, neusmívej se, prosim! Jinak to nevydržím!
,,Tak co jsi chtěl!'' zopakuji víc nahlas, aby poznal, že má přejít k věci.
,, Ále, tady se nám někdo nevyspinkal do růžova! Já te snad vzbudil? Pozor, kočička vystrkuje drápky!'' a zasmál se vlastnímu vtipu. Mě to však vtipné nepřišlo. Teda přišlo, ale zasmát jsem se nemohla. To bych přiznala svou prohru.
,,Jak jsi poznal, že jsem spala?'' zajímalo mě. Zase se uchechtl, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc pod sluncem.
,,Máš červené tváře. Snad to nedělá moje přítomnost tady! A pak taky na těch tvářích máš otlačenou peřinu.'' musela jsem zrudnout. To sem přišel se mnou flirtovat nebo co?
,,A? Tak proč jsi přišel?'' snažila jsem se udržet klid.
,,Ale no tak, kočičko, nebuď tak zlá!'' udělal krok ke mě a já hned poznala, od kud všechny tyto řeči pochází.
,,Ty si pil!''
,,Jenom jednoho panáčka na kuráž. To co ti chci říct totiž potřebuje kuráže víc než dost.'' lze. Určitě to nebyl jen jeden panák. Táhne z něj jako po nejméně pěti panácích. Kurňa, to mu to včera nestačilo?
,,Běž domů a přijď, až budeš střízlivý.'' řekla jsem mu a už jsem se měla k odchodu, když mě chytil za ruku a otočil zpět k sobě. Najednou vypadal vážně, jeho tvář byla bez legrace.
,,My si musíme promluvit.''
,,Vážně? Já myslím, že není o čem. Své jsem ti už řekla.'' a založila jsem si ruce na prsa.
,,Tak proč máš mou mikinu?'' sakra! Až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě jeho mikinu! Proto mi je tak velká! ,,A proč jsi mi vyprala to triko, co visí na tamté šňůře?'' vůbec jsem netušila, kam tím míří.
,,Netuším, co tím chceš říct.'' přiznala jsem se.