Proč?

20. kapitola - Jen kamarádi

Eduard
Konečně to udělala. Je to pro ni tak nejlepší. Teď se vybrečí, možná i opije, a pak bude dobře. Snad.
Asley jsem dohnal hned před nemocnicí. Slzy jí tekly proudem. Ani se jí nedivím. Už podruhé ji dnes seřvala mladší sestra. Úlet!
,,Asley! Tak počkej přece! Chci ti pomoct?'' zavolal jsem na ni.
,,Jestli mi chceš pomoct, zavez mě k nejbližšímu mostu, abych z něj mohla skočit.'' vzlykala. Teď si nedělala srandu, to bych poznal.
,,Není to tak zlý.'' uklidňoval jsem ji a objal. Podávala jsem se na mě uslzenýma očima. Bylo to zlý, ale kdybych jí to řekl, moc bych jí asi neuklidnil.
,,Že ne?'' vykřikla a odtáhla se ode mě. ,,Moje sestra mě nesnáší. Už mě nechce vidět. Moje matka se málem zhroutila, už když sem převezli Kate. A pak se ještě dozví tohle. Pevně, že Kate rok znásilňoval nějakej psychopat, pak že nebudu mít děti. Ale né že bych to řekla v klidu! Ja to na ně zařvu. Zařvala jsem to na Kate! Mrzí mě to, ale byla jsem tak vytočená, že jsem nemohla pořádně přemýšlet. A teď mě nechce vidět. Nikdy!''
,,Páni, je to zlý.'' uznal jsem. ,,Pojď, panák něčeho hodně silného to zpraví.''
,,Nezpraví!'' opravila mě.
,, Máš pravdu, ale alespoň přijdeš na jiný myšlenky.'' a nečekal jsem na odpověď. Táhl jsem ji k nejbližší hospodě. Panáka potřebovala. Oba jsme ho potřebovali. Tedy hlavně ona.

Kate

Potřebuji čas to všechno vstřebat. A ty taky. Byla bych ti vděčná, kdyby jsi mě tu nenavštěvovala. Bude to tak pro obě lepší. A Asley to vyříď taky.
Věci mi prosím sbal a předej sestřičkám, oni mi to dají. Nezapomeň prosím na telefon a na knížku, kterou mám položenou na nočním stolku. A sbal mi prosím všechny DVD Harryho Pottera. Billovi donesou notebook, tak se na to možná podíváme.
Ještě než se zeptáš, nic spolu nemáme. Jsme jen kamarádi.
A taky se musíš postarat o Belu. Pokyny k jejímu opatrování jsou položené na mým stole, ale toho už sis asi všimla. Na kontrolu má jít v úterý k doktorů Walchochovi. Ale to je tam všechno napsané.
A jen jsem ti chtěla říct, že nejsi hrozná matka. To já jsem hrozná dcera. Nebýt mě, nejsi tak nešťastná. Něž se zeptáš, byla tu ta policistka a ptala se na tebe, jak jsi to zvládla. Kate

Tuto SMS jsem napsala druhý den ve tři hodiny ráno. Musela jsem to udělat. Musela jsem si vše urovnat v hlavě.

Dnes je přesně týden ode dne, kdy jsem se probudila. Tedy, je sobota. Máma si tu SMS vzala asi k srdci, protože tu ani jednou za ten týden nebyla. Sestřičky mi však každý den nosí nějakou čokoládu nebo ovoce, které mi máma posílá.
S Billem se navštěvujeme každý den. Jak slíbil, tak udělal. Bratr, do té doby jsem netušila, že nějakého vůbec má, mu donesl notebook. Harryho Pottera jsem milovala! A nejen film, ale i knížky. A jak jsem zjistila, tato série patří i do Billových oblíbených. Stejně jako Jurský park, Mumie, Hobit a Pán prstenů. Ty filmy jsem do té doby neviděla, a protože je měl stáhnuté v noťasu, podívaly jsme se prvně na ně. Brrr. O té mumii se mi bude ještě zdát. Stejně jako o T-Rexovi. Když tam byli strašidelný scénky, Bill měl vždy potřebu mi něco udělat. Třeba když v Hobitovi byly na scéně velcí pavouci, a těch já se bojím, jezdil mi po rameni jako že mi tam jeden leze. Vždycky jsem pištěla a jemu to dělalo ohromnou radost. Kluci!

Pak přišel den, myslím, že to byl devátý den od mého probuzení, kdy mi ráno, při každodenní prohlídce řekli, že zítra mohu jít domů.
Tu radostnou zprávu jsem ihned oznámila Billovi, jak jsme se viděli na snídani. A co bylo ještě lepší, ho taky pustily! Takže jdeme zítra domů oba! Jupí! Tedy, ona to až taková sláva nebude. Znovu se uvidím s mámou, na kterou jsem celý týden a půl kašlala. A doufám, že Asley už bude pryč. Bojím se totiž, co bych jí řekla. Moc mě mrzelo, že jsem na ni řvala a tím jí přinutila k tomu, aby řekla důvod, proč sem nejezdila. Nikdy jsem však nenašla odvahu jí poslat zprávu, kde jsem se omlouvala. Vždy jsem to napsala, ale pak už neodeslala.

Bylo pět hodin odpoledne a my se s Billem dodívaly na poslední díl Hobita. Nestihly jsme ani Pána prstenů, ani Harryho Pottera. Moc mě to nemrzelo, protože když jsem se dívala vedle toho boha, děj jsem stejně moc nevnímala.
Byl úžasný! Samozřejmě mluvím o Billym, ne o filmu. Ta jeho vůně těla! Ty svaly! Ten úžasný smích! A ty rty, kterýma mě líbal. Přála bych si, aby jsme se políbily, znovu. Najednou zaklapl noťas a chvíli seděl potichu. Věděla jsem, že chce něco říct, ale neví jak.
,,Víš, Kate, já...'' zadrhl se. Kate? Tak mi už dlouho neřekl. Většinou mi říkal kopretinko. Vždy, když jsem chtěla, aby mi vysvětlil, proč mi tak říká, jen pokrčil rameny. Teď se mi jeho vážný ton hlasu vůbec nelíbil. Pak pokračoval: ,,Já vím, že když jsem tě tenkrát políbil, byla to chyba. Nevím na co jsem myslel. Teda vím, ale to je jedno. Zkrátka, vím, že to byla chyba. Chtěl bych, aby jsi ji ze své mysli vymazala. Ty dny strávené spolu, tady, jsem si bezvadně užil. Nechci, aby se něco měnilo. Chci, aby jsme byli pořád přáteli.'' řekl a tím mi zaručeně vyrazil dech. Naopak, ja jsem chtěla, aby mezi námi bylo něco víc, něco jiného, než jen přátelství. Já ho mám přece ráda! Ale on mě asi ne. Ne tak, jako já jeho. On mě má rád jako kamarádku. Nic víc! Zmohla jsem se jen na kývnutí na souhlas.
,,Tak pá, kopretinko.'' řekl. A pak odešel. Musel se vrátit, kvůli večeři.
Chtělo se mi křičet, brečet, řvát! Proč musí každý pokus o lásku skončit buď přátelstvím nebo znásilněním? Proč?

Bill
Nechápal jsem, že jsem to udělal. Nechtěl jsem, ale musel. Ty dny tady jsem si neskutečně užil. Ty dny s ní. S Kate. Měl jsem ji rád, nejen jako kamarádku. Věděl jsem však, co řekla tehdy té policistce.

,,Tehdy jsem se zařekla, že už žádná láska. Už žádnému klukovi nevěřím natolik, abych s ním mohla být něco víc než kamarádka.''

Když ji nemůžu mít vedle sebe jako mojí holku, tak alespoň jako kamarádku.
Bylo mi to ale líto. V koutů mozku jsem doufal, ze řekne něco v tom smyslu: Ale né, ja tě mám ráda, nechci být jen tvá kamarádka!
Nestalo se. Asi je mě necítí to stejné, co já k ní. Bohužel. Nebo díkybohu? Alespoň jí nemůžu ublížit jako Erik. Když budeme jen kamarádi, nic podobného se nestane.