Proč?

30. kapitola - Zase kamarádky?

Kate
Zase podělí! Ještě před týdnem jsem se na tento den těšila. Protože jsem ho mohla zase vidět. Dnes se však ze stejného důvodu tak hrozně netěším!
Po ranní očistě jsem na sebe hodila nějaké věci. Podívala jsem se do skříně na věšák. Úplně na tom krajním visela Billova mikina a pod ní jeho tričko. Ještě jsem mu to nevrátila.
Seběhla jsem dolů a na stole ležel lísteček.

Kate, musel jsem odjet pryč. Na lince máš lívance, v lednici nutelu (vím, jak je máš ráda) a vedle tohoto vzkazu kuskusový salát s pečivem do školy. Peter

Jak já ho milovala!
Lívance byli luxusní! Ale už zase nestíhám. Dost mě překvapilo, že jsem před naším domem uviděla postávat Miu. Vrazila jsem si do uší zase sluchátka a vyšla jsem ven. Obloukem jsem ji obešla a rychle jsem si to mířila na autobus.
Sotva jsem vešla do školy, rychle jsem se rozhlédla. Bill tu naštěstí nikde nebyl a Samantu jsem taky nezahlédla. Přešla jsem ke své skříňce.
,,Ále, kohopak to tu máme? Není to naše nicka, počkat, jak se jmenovala. Už to mám, Kate!'' řekl nechutně pisklavý hlas královny třídy. Samanty. Snažila jsem se jí ignorovat. Ale nešlo to. ,,Můžeš mi říct, co jsi to za holku, že se nepochlubíš, že tvůj bývalý kluk tak děsně dobře líbá!'' dobírala si mě dál. Ve mě se vařila krev. Musela to vědět, protože ještě neskončila. ,,A taky dobře tančí. A to jeho svaly! Hmmm! Ten zadek!'' stále jsem dělala, ze něco hledám v aktovce, ale jediné, co jsem v té přihrádce našla byla krabička se salátem. Kdyby nebyla chodba plná zvědavých studentů, asi bych jí vrazila facku. A ne jednu. Pak se ke mě naklonila a pošeptala tak, abych to slyšela jen já: ,,A co teprv, jak je dobrý v posteli!'' a ďábelsky se rozesmála. To už jsem se neudržela. Přehnala to. Ona, i Bill. Otočila jsem se na ni, stále s krabičkou v ruce. ,,Vlastně, já se zapomněla zeptat, nevadí, že jsem se líbala s tvým klukem? On měl vždycky slabost pro nicky. Ale neboj, je to jen krátkodobý vztah.'' ušklíbla se.
Nevědomky jsem otevřela krabičku a celý její obsah jsem jí vysypala na hlavu. To byl pohled! Zelenina a kuskus jí padal z hlavy do výstřihu a šťávy stékaly po tvářích a ničily tak make-up Samanty.
,,Máš pravdu. On měl vždycky slabost pro nicky, ale neboj, je to jen krátkodobý vztah. A jen tak mezi námi, já s ním nechodila, takže si ho líbej klidně od rána do večera.'' řekla jsem jí a sladce jsem se usmála. Kdyby mohl pohled vraždit, z bych byla mrtvá. Já jsem se však na ni dívala opovrhujícím pohledem. A jen tak tak jsem v sobě potlačovala smích. Bylo to vážně k popukání, ale přišla jsem o svačinu. No neva, za tohle to stálo. Chvíli bylo na celé chodbě ticho, dokud nezačal někdo tleskat. Z davu vystoupila Mia. Všichni na celé chodbě ji začali napodobovat a tleskali taky. Někteří se začali smát, jiní pískali, kdekdo si dokonce Samantu vyfotil, protože kdy ji zase takhle někdo uvidí? Pravděpodobně nikdy.
,,Ty krávo!'' zaječela na mě. Všichni v tu ránu ztichli a napjatě čekali, co se bude dít dál. ,,Víš, kolik to všechno stálo?''
,,No to nevím. Budeš mě muset poučit. A já tě pak naučím, jak se smývá svačina z těla a hlavy.'' odpověděla jsem. Viděla jsem, jak je Samanta rudá vzteky. Na důkaz svých slov jsem jí sáhla do výstřihu a vytáhla kousek papriky. V davu to zašustilo smíchem. Pak jsem jí tu papriku položila na její špinavé vlasy. ,,I když, musím uznat, že ti to takhle sluší víc než obvykle. Nejednou jsi krasavice.'' pak jsem ze země zvedla svůj batoh a odkráčela pryč. Ani jsem se nemusela tlačit davem ke třídě, protože mi všichni uhýbali a tvořili tak tunel jen pro mě. Někteří mě poplácali po rameni, jiní ukázali vztyčený palec. Sem tam mi nějaký kluk hodil do pootevřené tašky svoje telefonní číslo s nadějí, že se jim ozvu.
Páni, jsem populární! A setřela jsem Samantu! To není možný!
,,Ehm, můžu si přisednout?'' ozval se vedle mě známý hlas. Mia.
,,Hmmm.''
,,Tam na chodbě se ti to povedlo.'' pokračovala.
,,Hmmm.''
,,Hele, jsi moje první opravdová kamarádka a já nechci, aby jsme byli rozhádaní kvůli klukovi. Mrzí mě, co ti udělal. Uznávám, že jsem se za něj neměla postavit. Měla jsem bránit tebe. Odpustíš?'' žadonila Mia.
,,Hmmm.''
,,Prosím! Když hned neřekneš, že mi odpustíš, kleknu si tady na kolena a budu tě prosit, dokud nepovolíš.'' a usmála se. Po chvíli, kdy jsem nevěděla co říct si vážně klekla na kolena a udělala psí oči.
,,Tak dobře, odpouštím ti!'' zasmála jsem se nakonec.
,,Takže kamarádky?'' zeptala se s nadějí v hlase. Pořád však klečela.
,,Jo, nejlepší.''
,,Ehm!'' odkašlal si za námi přísný hlas učitele. ,,Jestli jste chytla křeč, omlouvá vás to. Jinak prosím vstaňte z té země a posaďte se na židli.'' přikázal Mii učitel. ,,A vy slečno se máte dostavit do ředitelny.'' ukázal na mě. Ajaj. To bude kvůli té Samantě. Ale já se rozhodla jim říct, co ona mi ten rok a půl dělala. Když jsem vyšla na chodbu, zacinkal mi mobil, který jsem mela v kapse.

Nevím, co ti ta Samanta řekla, ale stálo to za to. Byla jsi úžasná. Bill

Prvně řekla, že skvěle líbáš, ale to jsi od ní už asi slyšel. Kate