Proč?

45. kapitola - Všechno se hroutí

Bill
Volal jsem Kate snad dvacetkrát, Mii asi sedmkrát a volal jsem dokonce i Samovi. Ten mi to nezvedl pětkrát. Vlastně mi to nezvedl nikdo. Měl jsem o Kate strach snad čím dál větší. Chodil jsem po vagónu sem a tam a pořád jsem přemýšlel, zda si ze mě ten ,,neznámý,, nedělal jen legraci, ale proč by to dělal?
Bylo půl jedné a za čtvrt hodiny vlak bude zastavovat na nádraží, kde budu vystupovat. Najednou mi na telefonu naskočila nová přijatá SMS. Okamžitě jsem ji otevřel s nadějí, že mi psala Kate, Mia nebo Sam.

Je teplo, hodně teplo...

Neznámé číslo, ale to, co tam napsal jsem nepochopil. Jak jako že je teplo? A co to znamená?
SMS se, jako vždy, po několika sekundách sama zničila. Zase.
Začal jsem po vagónu chodit ještě nervózněji. Lidé kolem mě se na mě dívali jako na blázna, ale bylo mi to jedno.
Konečně vlak zastavil. Vyběhl jsem z té mašiny jak nejrychleji jsem uměl. Nevšímal jsem si lidí, kteří mi nadávali, když jsem do nich vrazil.
,,Zatracená mládež!'' zařvala za mnou nějaká stará paní. Já jsem se ovšem ani neotočil a neomluvil se, jak bych to udělal jindy. Ke škole je to odsud necelých dvacet minut chůze. Když poběžím, stihnu to za deset minut.
Bolesti v pravém boku jsem si nevšímal a dál si to pádil ulicí. Už v polovině cesty jsem uviděl kouř, cítil jeho pach a slyšel hasiče. Celkově bylo na ulici rušno. Plno aut se sjíždělo k místu požáru. Po chvíli jsem si uvědomil, že tím směrem je i škola a tak jsem ještě zrychlil. Pak jsem to uviděl.
Budovu školy olizují plameny. Zastavil jsem a díval jsem se na tu spoušť. Je teplo, hodně teplo...
Už vím, co tím myslel. Bože, Kate!
Vyběhl jsem tou největší rychlostí, jako jsem svedl, ke škole.
,,Kde je Kate!'' zařval jsem na Miu, když jsem ji mezi všemi zahlédl. Seděla na zemi jako hromádka neštěstí, z očí jí tekly litry slz a nebýt Sama, vsadil bych se, že by se i zhroutila.
Jakmile jsem k ní přiběhl, jen se na mě nevěřícně podívala. Všichni kolem nás rázem utichli. Vůbec se mi to nelíbilo. Otočil jsem se kolem dokola a pořád se rozhlížel. Teď už nemluvil nikdo a všichni mě pozorovali. ,,Kde je Kate!'' zeptal jsem se ještě hlasitěji do davu. Jakmile jsem se někomu podíval do očí, ihned uhnul pohledem.
,,Je mi to líto.'' ozval se Sam.
,,Co se sakra stalo! Kde je!'' vykřikl jsem zlostně.
,,Vypukl požár a ona... nestihla vyběhnout ze školy.'' vysvětlil mi stručně. To snad ne! To nemůže být pravda! Proč Kate!
Sesunul jsem se k zemi a jen jsem nevěřícně zíral před sebe. Mia se ke mě přisunula a já ji obejmul. Oba dva jsme propukli v pláč.
Kate je mrtvá. A je to jen moje vina.

Mia
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Jak může být Kate mrtvá?
Slyšela jsem, jak někdo volá mé jméno, ale bylo mi to jedno. Nekdo mě vytrhl z obětí Billa.
,,Mio!'' řekla mezi vzlyky máma. ,,Jsi v pořádku!''
Počkat, co tu dělá máma? Rozhlédla jsem se. Viděla jsem několik dalších dospělých, jak objímají své děti. Učitelé asi začali svolávat rodiče žáků.
,,Co tu děláš?'' vydechla jsem se po chvíli. ,,Říkala jsi, že už mě nechceš nikdy vidět.''
,,Zlatíčko, já to tak nemyslela! S tátou to pro nás byl šok. Mluvila jsem nerozumně. Odpustíš mi to?'' zeptala se s nadějí v hlase. Ja jsem jen přikývla a zase ji objala.
,,Mám tě ráda.'' pošeptala jsem jí.

,,Já tebe víc.''
Pak jsem si uvědomila následek požáru, smrt Kate, a propukla jsem zase pláči.
,,Co se stalo, holčičko?''
,,Ona... Kate... nepřežila to!'' vzlykala jsem. Na to už máma nic neřekla. Jen mě objala silněji a pomalu jsme šli k jejímu autu.

Clarysa
Byla jsem ještě doma a chystala se do práce, když mě popadl divný pocit. Nevěděla jsem proč, ale zdálo se mi, že se stalo něco zlého. A můj pocit se téměř nikdy nemýlí.
Podívala jsem se na hodiny. Za pět minut končí Kate hodina. Zvedla jsem telefon a vytočila číslo na Asley.
,,Ahoj, mami.'' pozdravila mě má dcera po pěti zvonění.
,,Ahoj Asley.''
,,Děje se něco?'' zeptala se mě.
,,Víš, zase mě popadl ten divný pocit. Chtěla jsem se jen přesvědčit, že jsi v pořádku.''
,,Jo mami, tady je všechno v naprostým pořádku.'' uklidnila mě. Tiše jsem si oddychla. ,,A co teď děláš?''
,,Chystám se do práce. Co ty? Jak jde škola? A co zkoušky? Jak se vede Peterovi? Co jeho restaurace?'' zahrnula jsem ji otázkami.
,,Mami zpomal! Já mám teď před sebou poslední zkoušku, tak mě napadlo, jestli bych nemohla zítra přijet. Zůstala bych třeba do soboty nebo neděle. A Peter? Restauraci se daří dobře, takže si nestěžuje.''
,,Vážně bys přijela? Kate by to jistě potěšilo a mě taky! Tak se budeme těšit. Ja už musím končit, tak zítra. Ahoj.''
,,Pá mami, ale Kate to neříkej. Chci, aby jsem pro ni byla jako překvapení.'' řekla a zavěsila. Byla jsem šťastná, že Asley přijede. Divný pocit mě však neopouštěl.
Chtěla jsem zavolat Kate, ale než jsem to stihla, telefon se rozvibroval sám. Podívala jsem se na číslo volajícího. Neznámé.
,,Haló?'' řekla jsem do telefonu.
,,Clarysa Samuelsová?'' zeptala se žena na druhém konci. Zdálo se mě, ze ji od někud znám, ale nemohla jsem si vzpomenout.
,,Ano, to jsem já. Kdo volá?'' zajímala jsem se. Pocit ještě zesílil.
,,Prosím dostavte se ihned ke střední škole vaší dcery.'' ignorovala mou otázku. Začala jsem mít strach, co se stalo.
Popadla jsem kabát, obula si boty a s klíčky v ruce jsem vyběhla z domu. Nastartovala jsem auto a rychle jsme jela ke škole. Cestou jsem porušila snad tucet předpisů a dopravních značek.
Jakmile jsem dojela ke škole, snad se mi zastavilo srdce. Celá budova zela v plamenech. Aniž bych auto zaparkovala, vyběhla jsem.
,,Kde je Kate!'' zavolala jsem. Ještě než jsem stihla vsak doběhnout k houfu žáků, zastavila mě mladá policistka. Ten hlas z telefonu byl její. A taky jsem měla pravdu, znala jsem ji. To ona vyšetřovala to napadení. ,,Kde je Kate!'' zavolala jsem znovu, zoufale. Těkala jsem pohledem z jednoho žáka na druhého. Každý na mě upíral pohled a nikdo ani nepípl. Všichni sledovali, co se bude dít. Ja jsem hledala pohledem svou dcerku, ale nikde jsem ji neviděla.
,,Ve škole vypukl požár, a vaše dcera, Kate Samuelsová, to... nepřežila.'' řekla žena. ,,Bylo...'' mluvila dál. Ja už ji však nevnímala. Celý svět se mi zhroutil. Moje dcera... To není možný!
Najednou jsem ucítila, jak se mi houpe země pod nohama. Jako bych padala do černé bezedné díry.