Mr. Cold

6.

Krátce po šesté hodině jsem se vyřítila z firmy a spěchala ihned domů. Marku, doufám, že tam jsi. Ozývalo se mi v hlavě neustále dokola. Největší problém je, že se náš byt nachází až příliš daleko takže mi to potrvá ještě nějakých těch dvacet minut.
Hned když jsem došla do patra kde se byt nacházel, roztřepanýma rukama jsem se snažila odemknout zámek. Podařilo se!

,,Marku?,, Nic

,,Marku, jsem doma,, Stále se nikdo neozýval, dostala jsem strach. Prohledala jsem celý byt a potom jsem našla obálku, která se povalovala na konferenčním stolku v naší malinké ložnici.

Drahá Nell, je mi líto, že se s tebou musím rozloučit tímto způsobem, ale letadlo mi odlétá dřív. Dostal jsem novou práci v Jižní Americe a proto jsem i ukončil studium. Pochop, je to pro mě hodně významné místo, a tak jsem musel učinit tuto oběť... Chci jenom, abys věděla, že tě miluji a nikdy na tebe nezapomenu, strávil jsem s tebou ty nejlepší roky života, ale je načase, aby se každý z nás posunul zase o krok dál... Jenom doufám, že se ti bude dařit...

Mark

PS: Dávej si pozor na Stylese, vím, že po tobě jede, poznal jsem to. Takže kdyby něco, stačí říct a já ho zabiju.

Cože?! Ne! No to snad není pravda! A ani žádné ,,s láskou Mark,, nebo ,,miluji tě Mark,, A ještě to se Stylesem? Blbost!
Hned jsem vytočila jeho číslo...

,,Volané číslo neexistuje,, No to snad... Hlavně že ,,kdyby něco stačí říct,, Ani nemá stejné číslo! Byla jsem opravdu naštvaná. Na něj, na Stylese, na všechny...
Zbytek dne jsem už jen probrečela u okna s čajem. Byla jsem zklamaná, zlomená, prostě jen tak odešel. Jak mi to jen mohl udělat.

Po té už jsem se jen nechala unášet do říše snů.

Ráno:

,,Au,, Sykla jsem bolestí když se má záda ocitla na nepohodlné podlaze. Usla jsem tady. Nějak jsem se vyškrábala na nohy a mířila do koupelny ze sebe udělat člověka. Vypadala jsem strašně!
Po svém zkulturnění a nucené snídani jsem se vydala znovu do té hrozné budovy. Práce.

,,Dobré ráno slečno,, Pozdravil mě Styles při mém příchodu do kanceláře.Na mou odpověď však čekal marně,byla jsem tak unavená a dolámaná ze včerejška,že jsem na nic neměla náladu,ani na něj(ostatně jako vždy)
,,Ehm ehm pokud jste si ještě nestačila všimnout...Jsem zde a zdravil jsem vás a je slušností aby...,,

,,Jo jo já vím abych vás taky pozdravila,, Skočila jsem mu s nezájmem do řeči a šla si sednout...
Pochvíli ke mně přikráčel,sedl si na bok mého stolu a vzal mou bradu mezi ukazováček a palec tak,abych se mu musela dívala do očí...Co to dělá?!

,,Děje se něco?,, Zeptal se a příblížil se.

,,Neptejte se když víte co se stalo.Vím že za to můžete vy ikdyž nechápu co vás k tomu vedlo!,, Procedila jsem zkrz zuby.

,,Nebudu vám lhát máte pravdu,, Řekl svým tajemným hlasem a přiblížil se ke mně ještě blíž.Možná až nebezpečně blízko.Dělilo nás od sebe jenom pár centimetrů.
,,A vedlo mě k tomu spoustu věcí,,Pokračoval s úšklebkem na rtech.

,,Například?,,

,,Například vy.Zaujala jste mě a chci vás a vy víte,že já dostanu vždy to co chci.,, Cože?!Opravdu právě řekl,že mě chce?Styles?To sotva!

,,Promiňte,ale nemám zájem!,,Řeknu rázně zakrývajíc svou nervozitu z jeho blízkosti.

,,Heh...Tak vy nemáte zájem?,, Řekne se smíchem v hlase.

,,Ne!,, Ale jakmile to stačím doříct,jeho smaragdové oči náhle potemní.

,,Smím vědět důvod?,, Prolomí ticho ledovým tónem.Dokonce tak ledovým,že mi z něj leze mráz po zádech.

,,Jste namyšlený egoista,který si ničeho neváží!Máte vše a je vám to pořád málo!Chováte se ke všem tak nadřazeně a hnusně!Jste zlý!!!,, Výkřiknu na něj všechna tato slova a jeho výraz se ještě víc zhorší.Působí opravdu stašidelně.

,,Co vy si vůbec myslíte!Ani mě neznáte!,, Zakřičí na mě a já jsem nucena leknutím nadskočit.

,,Soudím z toho co vidím!A máte pravdu neznám vás a ani nechci!,,

,,To bych si být váma nemyslel...Poznáte!,, Ušklíbl se a rozzuřeně odkráčel pryč...

Uf...Opravdu jsem si v některých chvílích myslela že mě propálí tím jeho rozzuřeným pohledem...
Ještěže už šel...Achjo tohle bude ještě dlouhý den...