Mr. Cold

82.

Nell

Celou noc jsem strávila v koupelně kde jsem nakonec i usla vyčerpáním. Bála jsem se vyjít ven. Měla jsem strach, že tam bude on. Všechno se mi neustále vracelo a odehrávalo pořád dokola v hlavě. Ještě nikdy jsem se tolik nebála tak, jako ten večer kdy se to všechno stalo. Jistě, nebylo to poprvé co mě Harry uhodil, ale tentokrát mi ublížil tak moc. Nejenom, že použil své veliké dlaně, ale i klouby když byly jeho ruce sevřené v pěsti... Můj obličej teď vypadá naprosto otřesně a celá tvář mě bolí ještě více než včera. Tohle bude trvat dlouho než se toho zbavím... Umyla jsem si už asi po třetí tvář v domnění, že se něco aspoň trochu zlepší. Ovšem věděla jsem, že se tím nic nezmění. I tak jsem to ale zopakovala ještě několikrát. Čistá a studená voda mi na rány dělala velmi dobře... Během noci v ložnici Harry několikrát byl, slyšela jsem ho vždy přijít a potom zase odejít. Několik minut vždy stál u dveří do koupelny, ale nikdy nevydal ani jedno slovo... A v tento moment to nebylo výjimkou. Uslyšela jsem znovu težké kroky mířící přímo ke koupelně. Mé hrdlo se vždy stáhlo strachem i když jsem v podvědomí věděla,bže dveře jsou zamčené, neubránila jsem se tomu nepříjemnému pocitu, že je tak blízko...
Kroky náhle utichly a já věděla, že je přímo u místnosti, ve které jsem byla tolik hodin zamčená. Pomalu a co nejtišeji jsem přešla ke dveřím a snažila se pochytit aspoň nepatrný zvuk.
Potom jsem ale sebou leknutím škubla.

,,Nell, jsi tam?,, Ozve se najednou tiše z druhé strany. Nic neříkám a jen mlčky naslouchám.

,,Donesl jsem ti nějaké jídlo. Jsi tam zavřená už celou noc... Pojď se prosím aspoň najíst,, Řekne s prozbou v hlase, ale já stále nereaguji. Slyším jen jak si těžce povzdychne.

,,Tak... Já ti to nechám tady,, Promluví ještě a potom už jen slyším vzdalující se kroky. Ano, jsem tady celou noc a už je osm ráno. Nic jsem nejedla, pouze pila vodu z kohoutku a můj žaludek už o sobě začal dávat až bolestivě vědět...
Ještě jednou jsem se tedy přesvědčila, že neslyším žádný zvuk a potichu jsem odemkla dveře.nPootevřela jsem je a vykoukla ven. Můj pohled však ihned spočinul na tác plný jídla.
Můj žaludek se znovu ozval, ale když už jsem se natahovala pro ten blyštivý předmět...

,,Nell,, Uslyším zničehonic a když vystrašeně zdvyhnu pohled, uvidím Harryho sedět na posteli. Jeho výraz je však velice šokován. Asi si všiml mé dotlučené a fialovomodré tváře.
Zhrozeně si mě prohlíží a já se na něj jen mlčky dívám. Je totiž momentálně v bezpečné vzdálenosti a kdyby se byť jen pohl, jsem nachystaná dveře okamžitě zavřít a zamknout.

,,Co jsem to udělal,, Vydechne spíše pro sebe a chce se zvednout. Já chci však bleskově zavřít dveře, ale když se ihned po mojí reakci zastaví, přestanu také.

,,Prosím Nell... Nezavírej ty dveře. Já vím,bže se mě bojíš, ale neublížím ti. I když mi to určitě nevěříš, chápu to, ale slibuji, že se tě ani nedotknu. Jen už prosím něco sněz,, Dopoví a opravdu pomalými pohyby se posadí na zem asi tak dva metry ode mě. Pomalu si tedy vezmu kousek jídla zatímco z něj nezpouštím oči a neustále pozoruji každý jeho pohyb. I ten pasivní.
Začnu rychle jíst vše co mi přijde pod ruku až nakonec sním úplně všechno.
Opět velmi pomalu se zvedne a já jsem stále ve střehu. Přejde ke skříni a vytáhne nějaké mé čisté oblečení.
Posadí se zpět tam, kde byl a opatrně ke mně přisune šaty co nejblíž to z jeho vzdálenosti jde. Rychle se pro to natáhnu a zavřu dveře. Převleču se a potom znovu popojdu ke dveřím a otevřu je. Mé srdce vynechá pár úderů když jeho postava stojí přímo přede mnou. Chci rychle znovu zavřít, ale on mi v tom zabrání. Začnu rychle couvat do prostoru místnosti až se ocitnu opět v rohu.

,,Ne... Nech mě prosím. Už mě nebij,,
Zavzlykám a on se s bolestným výrazem zastaví v chůzi.

,,Ani se tě nedotknu... Přísahám.
Nemusíš mít strach,, Řekne a stále stojí na místě.

,,Chci odsud pryč... Prosím, chci domů,,
Zapláču a dám si své poskvrněné tváře do dlaní.

,,Já vím... Ještě dneska můžeš odjet.
Moji muži tě odvezou na letiště. Já...
Já vím, že už nemá cenu nic napravovat. A pochopím když už mě nebudeš chytít vidět,, Dopoví a sklopí pohled na své boty.

,,Chci odsud pryč... Už za mnou nikdy nepřijdeš?,, Položím mu otázku s obavami v očích.

,,Pokud si to tak budeš přát,, Promluví a upřeně se na mě podívá čekajíc na mou odpověď.

,,Už za mnou nikdy nechoď... Prosím,,
Řeknu uplakaně a on jen bolestně přikývne.

,,Dobře,, Řekne a poté mlčky odejde z místnosti... Už ho nikdy nechci vidět.
Nikdy...