Mr. Cold

8.

Nell:

Proč už se nepodívá někam jinam. Jsem z něj nervózní! Říkám si v duchu zatímco se snažím vypadat co nejvíc v klidu. Už máme i objednáno a on ještě nepromluvil ani slovo, jenom na mě pořád civí... Kdybych tak alespoň věděla co si v té jeho hlavě myslí.

,,Ehm... Je to tu pěkné,, Snažím se navodit nějakou tu konverzaci.

,,To doufám, pomáhal jsem to zde zařizovat,, Počkat cože?

,,Oh... Aha, pomáhal jste majiteli?,,

,,Já jsem majitel, Nell,, Uchechtne se a na tváři se mu vytvoří neznámý úšklebek.

,,Aha,, Řeknu suše. To jsem si mohla myslet, že mě to nenapadlo...

,,Tak tady to máte. Zde pro vás,, Podá mi číšník mé jídlo.

,,A tady pro vás, pane Stylesi. Budete si přát ještě něco?,, Zeptá se číšník usmívajíc se na mě. Úsměv mu vřele oplatím.

,,To je vše, teď zmiste!,, Prohlásí Styles mírně podrážděně... Co mu zase je?

,,Proč jste byl na něj takový?,, Optám se když je už číšník pryč.

,,Usmíval se na vás a vy na něj!,,

,,No a? Co vám na tom vadí?,,
Nechápala jsem to. Proč mu to vadí?

,,Nepřeji si, aby se na tebe kdokoli usmíval!,, Tak moment! On mi vážně tyká?

,,Pane Stylesi, vy mi tykáte? Nevím o tom, že bychom se na tom jakkoli domlouvali,, Dopovím a on mezitím zvedá svou sklenici s vínem.

,,Harry... Těší mě,, Cože?! Takže teď si jako budeme tykat?

,,Pane Stylesi, já si...,, Přeruší mě.

,,Řekl jsem, že mě těší. Jsem Harry!,, Prohlásí zamračeně načež se vzápětí usměje a ukáže svůj bezchybný úsměv.

,,N-nell,, Snažím se o přívětivý úsměv. V nitru jsem však byla zmatená. Choval se zvláštně. Jednou byl nepříjemný Styles a potom zase ,,Harry,, gentleman.

,,Myslím, že si budeme rozumět ne?,, Dopověděl a bez mé odpovědi se pustil do jídla.

,,Bylo to výborné,, Zhodnotila jsem dnešní oběd.

,,Jsem rád, že ti chutnalo. Teď zaplatím a potom pojedeme zpátky do práce,, Prohlásil hledajíc svou peněženku.

,,Ne, to nemohu po vá-tobě chtít. Zaplatím za sebe,, Trvala jsem na svém. Bylo mi trapné aby za mě platil oběd.

,,Nell, nebuď směšná. Přece tě nepozvu na oběd, aby sis ho potom zaplatila,, Řekl pobaveně.

,,Ale já...,,

,,Nell, zaplatím to! Za nás oba! Trvám na tom,, Jeho rázný tón nešel preslechnout.

,,Em... Dobře... Děkuji,, Nechtěla jsem, aby za mě platil, ale on se nedá přemluvit. Po zaplacení a cestě zpátky do firmy jsem opět v mé kanceláři. Už jenom dvě hodiny. Říkám si nadšeně a rychle pokračuji v práci.nChci to mít dnes hotové, abych to mohla Harrymu odevzdat včas.

Konečně je čas jít domů. Rychle si sbalím veškeré věci a papíry pro Harryho.

,,Mám tady ty dokumenty,, Usměji se a položím mu to na stůl.

,,Nějaká dobrá nálada ne?,, Usměje se nazpět.

,,No jasně, vždyť je víkend,, Řeknu vesele.

,,Oh,, Vypadá zamyšleně, jako by chtěl něco říct. Rozhodla jsem se to však dál neřešit, rozejít se ke dveřím a opustit toto místo, které bylo přeplněné stresem a neustálým množstvím vystrašených zaměstnanců.

,,Co děláš o víkendu?,, Tato otázka mě zarazí a já jsem nucena se otočit. Naskytne se mi pohled na Harryho, který teď už stojí v bezpečné blízkosti u svého stolu.

,,Noo... Nic proč?,,

,,Aha... Ne já jenom tak... No možná by jsi mohla... Třeba... No...,,

,,Co?,, Páni, že by pan Styles byl nervózní?

,,Mohla jít někdy ke mně...nNa večeři,, Pokračoval a zádíval se na své boty.
Styděl se. Asi si k sobě nikoho moc často nezve.

,,Aha eh...,, Nenechal mě domluvit.

,,Ne víš co, kašli na to... V pohodě,, Řekl rozpačitě, mávl rukou a rychle se odebral zpět do svého křesla. Byl roztomilý když byl v rozpacích. Jako mladý kluk co chce pozvat holku na rande, ale bojí se, že ho odmítne. Musela jsem se pousmát.
Počkat cože? Co to tu povídám vždyť je to Styles tak přestaň vykládat pitomosti a vzpamatuj se! Z nějakého důvodu jsem chtěla jít.

,,Nenechal jsi mě domluvit Harry. Ráda k tobě půjdu na návštěvu,, Prolomila jsem hrobové ticho s úsměvem.

,,C-co? Teda... Vážně?,, Jako by tomu nemohl uvěřit.

,,Jo. Co takhle zítra, to mám volno,,

,,Tak dobře, přijedu pro tebe v šest,, Zkonstatuje. Já už na to pouze přikývnu a s rozloučením opouštím stěny této místnosti.