Mr. Cold

57.

Nell:

Ležím tady už asi čtvrtý den a stále nevím, kdy mě doktoři pustí domů.
Ještě pořád jsem se nevzpamatovala z toho, co se stalo. Moje dítě, má Bianca... Je pryč a už se nikdy nevrátí. Tak moc jsem se na ni těšila až ji poprvé spatřím. Až poprvé ucítím její tělíčko u mě a uslyším její pláč, až se na mě poprvé usměje a řekne mi mami. To se ale už nestane. Už nikdy nebudu Biancu držet v náruči. A Harold? Ten se tady od té doby, co jsem ho odsud vyhodila neukázal. Tohle mu nikdy neodpustím, nikdy v životě. To on může za to, že jsem ztratila Biancu. To on mě podvedl a určitě ne jednou! Mám na něj takovou zlost! Už s ním nechci mít nic společného. Hned co se dám trochu dopořádku, podám žádost o rozvod.
Nejen, že jsem ztratila jeho tím, že chodil za jinou, ale kvůli němu jsem přišla i o dítě. Chci od něj pryč. Snažila jsem se mírnit své emoce když do pokoje vstoupil doktor. Utřela jsem si slzy a narovnala se.

,,Zdravím, madam. Jak se cítíte?,, Zeptá se mě s úsměvem na rtech. Je to velmi dobrý doktor, s jistotou mohu říct, že ten nejlepší. A ovšem... To, aby se o mě staral zařídil Harold. Také jsem se dozvěděla, že mu manželka umřela na rakovinu. Bylo mi ho velice líto...

,,Mnohem líp... Teda fyzicky,, Řeknu posmutněle a pokusím se o mírný úsměv.

,,Chápu, ale nemějte strach, za nějakou dobu se to zlepší. Nikdy to nepřestane bolet, ale čas vaše rány aspoň trochu vyléčí,, Upřímně se usměje a ještě mě zkontroluje. Potom se na mě podívá a já mohu vidět jistou obavu v jeho očích.

,,Všechno je v pořádku a zahojené, ještě dnes vás pustíme domů a... Je tady váš manžel,, Řekne a mě se zastaví dech. Ne! Nechci ho vidět ani s ním mluvit.

,,Ne. Pošlete ho pryč. Nechci se s ním bavit,, Řeknu a rázně se otočím na druhou stranu.

,,Je tady, aby vás odvezl,, Promluví naléhavě.

,,Prostě ho pošlete pryč,, Řeknu znovu a už začínám být nervózní.

,,To nejde madam, už jsem mu řekl,že hned co vás vyšetřím, může za vámi. Čeká na chodbě,, Oznámí mi a já se na něj podívám s obavami v očích.

,,Fajn,, Odpovím jednoduše a znovu se otočím na druhou stranu. Doktor už nic neříká a já jen slyším jak odchází.
Zanedlouho se však dveře znovu pomalu otevřou a mně ztuhne krev v žilách. Jeho kroky se zastaví těsně u mého lůžka a následně se matrace mírně prohne pod vahou jeho těla.

,,Nell?,, Promluví skoro neslyšně a opatrně se dotkne mé paže. Okamžitě vystřelím ruku k té jeho a sundám ji dolů. Poté se na něj otočím a podívám se na něj. V mých očích však není nic. Ani trochu citu vůči němu, prostě nic, jen zrada a hněv. Naopak v jeho očích je toho mnoho. Provinilost, smutek, prosba o odpuštění. To se ale nikdy nestane. Potichu si povzdychne a odtáhne se ode mě dál.

,,Nechal jsem ti sbalit věci, takže se můžeš převléct a pak pojedeme domů,,
Řekne tak opatrně jako by si myslel, že se snad při nějakém špatném slově rozpadnu. Nic ovšem neříkám a ani se nepohnu.

,,Už je ti líp? Doktor říkal, že je všechno v pořádku,, Znovu promluví. V pořádku?! Nic není v pořádku! Nejradši bych po něm začala křičet, ale místo toho se beze slova pomalu zvednu a jdu se do koupelny převléct. Jakmile už jsem se rozloučila a řádně poděkovala doktorovi, už sedím v autě v tichosti vedle něj. Vedle muže, který mě podváděl a lhal mi, vedle muže, kvůli kterému jsem přišla o dítě. Hned jak dojedeme domů, vystoupím a ihned zamířím do koupelny. Trochu se upravím a pak se jdu podívat do pokojíčku, který měl patřit Biance.

Zůstanu však jen nečinně stát na místě, když uvidím, že je prázdný.
Za chvíli však za sebou ucítím něčí přítomnost.

,,Nechal jsem to odvést... Nechtěl jsem, aby jsi se na to dívala,, Promluví svým chraplavým hlasem přímo za mnou.
Odstoupím od něj a rozejdu se po pokoji.

,,Nell, je mi to moc líto. Ani nevíš jak moc se kvůli tomu trápím. Já vím, že je to moje vina a... Tohle jsem nechtěl. Celé ty dny co jsi byla v nemocnici jsem nevyšel z domu a ubíjel se tím. Ale my to přece zvládneme a potom...,, Nestihne doříct svou myšlenku když mu tiše skočím do řeči.

,,Chci se rozvést,, Řeknu jen a přitom se dívám z okna na zahradu.

,,Co?,, Řekne nevěřícně a přistoupí ke mně.

,,Nell, vždyť... To přece nejde já... Já tě miluju a nemůžu tě ztratit. Ne. Já to nepodepíšu. Vždyť jsme ztratili Biancu, nemůžu ztratit i tebe,, Promluví nervózně a otočí si mě čelem k sobě.

,,Miluju tě,, Podívá se mi hluboce do očí jako by se snažil vyčíst nějakou emoci, odpověď nebo cokoli jiného k tomu, aby se přesvědčil, že ten rozvod nemyslím vážně. Já se pouze vymaním z jeho sevření a beze slova odkráčím z místnosti...