Mr. Cold

66.

Nell

Ráno jsem se probudila ve svém bytě a vůbec se mi do práce nechtělo. I když je to vlastně skvělá práce. Krásné prostředí, všude plno vůní nasáknutých květin a vcelku i dobrý kolektiv. Přesto jsem však nemohla zapomenout na náš včerejší rozhovor s Harrym. Řekl mi, že chtěl ukázat, že se změnil, ale když jsem mu položila několik otázek ohledně situací,bve kterých by se měl změnit nejvíce, mlčel. To tedy znamená, že se vlastně nezměnil vůbec.

,,Zdravím dámy,, Přivítám se v novém dni s kolegyněmi. Včerejší práce se nám velmi povedla a dostaly jsme za to skvělou peněžní odměnu.

,,Ahoj, už jsi to slyšela? Naše pobočka má nového majitele,, Přispěchá ke mně jedna ze spolupracujících.

,,Aha. Ale proč? Paní Ortonsonová byla přeci dobrá,, Postavím se za mou, teď už tedy bývalou šéfku.

,,No jo, ale tenhle má více peněz,, Řekne se svým typickým gestem když se mluví o penězích. Nikdy jsem tyto lidi nepochopila. Jak mohou být pro ně peníze víc než jejich úcta a počestnost.

,,Tenhle?,, Řeknu s údivem, že náš šéf bude muž. Než se však znovu nadechnu, vejde do našeho květinářství muž vcelku vysoký a velmi upravený. Může mu být něco kolem třiceti let.

,,Dobrý den dámy, jmenuji se James a budu váš nový šéf. Tak doufám, že si budeme rozumět a že mi v případě problémů poradíte. Přeci jenom jsem tady první den i s cestou,, Dopoví svůj monolog a poté se s námi se všemi představí.

,,James, těší mě. Nevěděl jsem, že zde budu mít i tak krásnou zaměstnankyni. A vaše jméno?,, Představí se mi a s úsměvem mi zalichotí.

,,Jmenuji se Nell, pane,, Odpovím a podám mu ruku.

,,Tak tedy Nell, krásné jméno... Byl bych rád kdyby jste byla má práva ruka a aspoň zezačátku mi tady pomáhala,, Nabídne mi a jelikož je to můj šéf, nemohu odmítnout.

,,Určitě,bráda vám s čímkoli pomůžu. Pokud budete cokoli potřebovat, přijďte za mnou,, Řeknu s úsměvem a vydám se za svou prací. Pokračuji ve svých povinnostech a už se opravdu nemohu dočkat konce dnešní směny. Zrovna vážu květiny na svatbu jedné z našich klientek když někdo přijde k pultu.

,,Jednu nejkrásnější růži a nejlépe takovou, která se vyrovná jen dokonalosti,, Řekne dotyčný a já se jen vydám pro červenou růži. Bože, ani jsem nepozdravila jsem dnes nějak mimo.

,,A dál?,, Optám se zatímco vážu růži do úhledných prvků.

,,Vás,, Řekne dotyčný a já se zarazím a okamžitě zdvyhnu pohled. No jasně, to jsem si mohla myslet. Nebyl to nikdo jiný než Harry. A když jsem se porozhlédla kolem, mohla jsem vidět mé kolegyně jak všeho nechaly a jen nad ním slintají. Klasika. Vždyť je to přeci pan dokonalý.

,,Co tady děláš?,, Procedím skrz zuby a probodnu ho pohledem.

,,Neřekl jsem to jasně? Přišel jsem pro růži a... Pro tebe,, Řekne s úšklebkem a mrkne na mě.

,,To je teda blbej vtip. Tady máš tu kytku, zaplať a odejdi,, Řeknu a on se jen pousměje a vytáhne si peněženku.

,,Berete karty?,, Zeptá se a mě už dochází trpělivost.

,,Ne... Jsme totiž tak zaostalý obchod, že nemáme terminál na karty,, Řeknu naštvaně s ironií v hlase.

,,Aha... Zapomněl jsem, že jsem v květinářství promiň,, Promluví provokativně a znovu se pousměje. Moc dobře ví, že mě štve. Třísknu na stůl terminál a vystavím ho přímo před něj. Vyškubnu mu kartu z ruky, přejedu čipem po přístroji a vrazím mu kartu zpět do ruky.

,,Děkujeme za nákup... Sbohem!,, Řeknu jedovatě a vrátím se ke své původní práci.

,,No tohle... Vůbec jsem nebyl spokojený s obsluhou budu si stěžovat,, Řekne a mě už opravdu dojde trpělivost. Jsem v celku vyrovnaný člověk, ale když mě něco vyvede z míry tak je to opravdu velké... A to se stalo právě teď. Vydala jsem ze sebe neidentifikovatelný naštvaný zvuk a přes celý pracovní stůl se na něj vrhla. Celou zlostí jsem na něj doslova skočila a on, jelikož to nečekal se skácel pod mou vahou na zem... Začala jsem ho všelijak mlátit, ale moc mu to tedy neublížilo, nejsem v tom zrovna zdatná. Celý obchod se shlukl kolem nás a pozoroval co se před nimi právě dělo. Po nějaké době mě zachytily dvě ruce a odstrčily mě od něj. Mé kolegyně mě držely, abych se do něj znovu nepustila. Harry se zvedl ze země a upravil si svůj oblek předtím, než se na mě šokovaně spolu s ostatními podíval. Pouze jsem tam tak stála a vyjeveně koukala na přítomné kolem... Potom jsem se sebrala a vyběhla z obchodu co nejrychleji to šlo. Nezvládla jsem to. Už jsem nevydržela ten tlak co jsem měla tak dlouhou dobu nashromážděný v sobě. Teď jen musím doufat, že nepřijdu o práci,protože po tomto mém výstupu bych se nedivila kdyby si o mě mysleli, že nejsem psychicky úplně v pořádku.