Mr. Cold

83.

Nell

Hned jakmile odešel jsem si rychle sbalila věci a veškerou kosmetiku do kufru. Vyšla jsem opatrně z pokoje, porozhlédla se po chodbě a vyrazila po honosných zlatem pokrytých schodech k východu z tohoto obrovského sídla. Už za velikými prosklenými dveřmi jsem zpozorovala přistavené auto a u něj dva muže. Opravdu mohu odjet. Skutečně se dostanu domů a budu tam. V klidu a bezpečí. Daleko od něj. Vydám se tedy k autu a jeden z mužů mi vezme s mírným úsměvem kufry a dá je do zadní části auta. Druhý mi otevře dveře a já nesměle nastoupím dovnitř. Naposledy se podívám z okna ven na to sídlo, kde se to vše včera stalo. Prohlížím si každé zákoutí tohoto domu když v tom v jednom z mnoha oken uvidím postavu. Je to Harry...
Stojí tam s kamenným výrazem a divá se mi přímo do očí. Nezpouštím z něj svůj pohled dokud se auto nerozjede a já tak už z mého úhlu nemám možnost se dál na toho muže, který mi tolik ublížil podívat... Těším se domů. Nemohu se dočkat až se vše dá zase dopořádku...

Harry

Stojím tam, jen tak nečinně přihlížím tomu jak odjíždí. Vím, že tohle už nenapravím, proto se už ani nesnažím.
Tohle jsem posral. Jako vždy... Řekla, že už mě nechce vidět. A to taky udělám. Bylo to její přání a já ho dodržím. Musím se vrátit ke svému starému životu, ale bude to težké. Ona byla jediná žena, kterou jsem kdy v mém dlouhém životě miloval. Jen ona mě dokázala změnit, i když si to nemyslí.
Za tu dobu s ní,jsem se změnil v tolika věcech. To ale asi poznám už jenom já.
Ona byla taky jediná, která mě opravdu znala. Znala mé nitro, věděla vždy jak se cítím a jak mi pomoci. To byla jedna z mnoha věcí, které jsem na ni obdivoval. Tu intuici a smysl pro pochopení. Ano, byla také jediný člověk na světě, kterého jsem si opravdu vážil.
A i přesto jak moc jsem ji miloval, jsem jí ublížil tím nejhorším způsobem jakým může muž ženě ublížit. Uhodil jsem ji a ne jednou. Ovšem to, co jsem udělal včera večer,bpřešlo všechny meze. Když jsem uviděl její zničený obličej, nevěděl jsem co mám dělat.
Ovládl mě nepříjemný pocit a mé hrdlo se sevřelo při pohledu na tu nevinnou křehkou bytost, na kterou jsem vztáhl svou dlaň. Také jsem ucítil obrovský hněv a rozhořčení z toho, jak jsem byl schopen tohle vše dokázat. Byl a stále jsem na sebe tak naštvaný. Ublížil jsem tak křehkému stvoření. Ona vždy vypadala jako anděl. A vždy jsem ve skrytu duše věřil, že v sobě má něco nadpřirozeného. Byla tak nevinná, tak čistá, a já ji poskvrnil. Měl jsem ji nechat už na počátku na pokoji. Nikdy jsem se k ní neměl tolik přiblížit.
Kdyby se to nestalo... Kdo ví, třeba by teď žila spokojený život po boku někoho, kdo by se k ní choval tak, jak si zaslouží. Vždy jsem se snažil k ní přistupovat jako k nejcennější věci, kterou vlastním. Ano, bohužel jako k věci... Ale teď je pryč. Je na cestě na letiště a potom už navždy odejde z mého života. Musím ji nechat jít. Musím ji nechat žít. Chce si splnit své sny a se mnou nemohla. Teď ale moci bude...
Odstoupím od okna o trochu dál a těžce dopadnu do koženého křesla když v tom přijde George.

,,Pane? Slečna je už na cestě na letiště.
Máme vás potom informovat, kam letěla a další podrobnosti?,, Položí mi otázku a já na chvíli jen tak nečinně sedím a mlčím.

,,Ne, a... Vymažte všechna data o Nell. Včetně složek a dokumentů.
Všechno zlikvidujte,, Dopovím zabořen
pohledem před sebe někde do neznáma. George chvíli mlčí a jen tak mě pozoruje.

,,Jste si jistý pane?,, Položí mi otázku a já se na něj otočím a propíchnu ho pohledem.

,,Hned!,, Promluvím rázně a on jen přikývne a z místnosti odejde...
Po zbytek dne zůstanu jen sedět v tom křesle. Nepiji, nejím. Nedělám nic.
Nejsem ani schopen nic dělat. Teď se musím dostat zpět do svého starého stereotypu. A to je práce.
Jako kdysi. Musím přijít na jiné myšlenky. Musím na ni zapomenout.
Musím ji nechat jít...