Mr. Cold

42.

,,Nepůjdem se někam projít? Nebo můžeme jít ke mně,, Prolomím ticho když sedíme oba na sedačce.

,,Mohli bychom někam zajít, ale nechci, aby nás viděli lidé a bylo jich plno kolem,, Odpověděla na mou otázku a posadila se tak, aby na mě viděla.

,,Dobře, o jednom místě bych asi věděl,, Řeknu a letmo ji políbím na rty.

,,Tak pojď,, Popoženu ji a už vycházíme z jejího bytu.

Nell:

Harry mi nechtěl říct kam jedeme a jelikož to tady ještě tolik neznám, nic jsem nenamítala a čekala až dojedeme na místo. Řekla jsem mu, že bych chtěla, abychom byli osamotě. Tak doufám, že to dodrží.

,,Jsem tak rád, že jsi souhlasila a přijala mou omluvu,, Promluví Harry najednou když stojíme na červené.

,,No... Nevím, jestli ti někdy odpustím to, co jsi mi udělal, ale...,, Nachvíli ztichnu.

,,Ale?,, Pokračuje Harry, aby mě donutil doříct to, co jsem načala.

,,Ale miluji tě a to se nezměnilo. Sice to pořád trochu bolí, no není to už tak jako předtím,, Dopovím.

,,Co tím myslíš Nell? Co už není jako předtím,, Zeptá se rychle. Přišlo mi, jako by měl strach vůbec slyšet odpověď.

,,My dva,, Řeknu, ale nevím jak pokračovat.

,,Ale vždyť jsme to pořád ty a já. Pořád jsme stejní. Miluju tě a mrzí mě co jsem ti udělal, ale... Už se to nikdy nestane věř mi, nikdy jsem ti nechtěl ublížit,, Chrlí ze sebe tak rychle, že jen s těží pochytám slova, která říká.

,,Já vím,, Doplním jen a dále pozoruji výhled bočním oknem.

,,Udělám všechno pro to, abys byla šťastná a abych ti dokázal, že mě to vážně mrzí,, Dodá a položí svou dlaň na mé stehno a jemně po něm přejíždí nahoru a dolů.

,,Lázně?,, Řeknu s překvapením v hlase když spatřím budovu.

,,Přesně tak lásko. Potřebuješ si odpočinout... A já taky,, Odpoví a už nás vede dovnitř.

,,Nikdo tady není,, Podotknu když vyjdu z šaten zatímco na mě Harry už čeká.

,,Chtěla jsi klid tak jsem nám to tady pro dnešek pronajal,, Řekne jakoby nic.

,,Oh,, Vydám ze sebe a jdu těsně v jeho závěsu.

,,Bože, je to tu tak uklidňující,, Vydechnu když si užíváme koupel v nějaké léčivé vodě z různých pramenů.

,,Líbí se ti tady?,, Zeptá se a sedne si těsně vedle mě obmotávajíc ruku kolem mých ramen.

,,Hrozně moc,, Odpovím se zavřenýma očima.

,,Možná bych měl něco takového udělat i doma nemyslíš?,,

,,To bys teda měl,, Odpovím.

,,Um... Mohli bychom tam chodit spolu... Bylo by to fajn,, Prolomí ticho načež se ihned zvednu do sedu a podívám se na něj.

,,Harry,, Řeknu jen. Myslím, že můj obličej mluví za vše.

,,Co,, Řekne a podívá se na mě už s vážnějším výrazem.

,,Já teď bydlím tady a to víš,,

,,Ale... Vždyť víš, že jsem tady jen pracovně a potom se zase vracím zpátky domů,,

,,Já vím,, Řeknu a sklopím pohled.

,,Co sis teda myslela? Že se k sobě na těch pár dní vrátíme a potom zase čau?!,, Řekne už trochu podrážděně. Vlastně se mu nedivím, sama nevím jak jsem to chtěla udělat. Nevím však co na to říct a tak jen mlčím.

,,Fajn!,, Procedí skrz zuby a zvedá se z místa.

,,Harry,, Řeknu tiše.

,,Běž se převléct, počkám u auta,, Oznámí chladně a rychlým krokem odchází. Co jsem to udělala? Cítí se dotčený a nedivím se mu. Vlastně mu to ani nemám za zlé. Pořádně jsem to zvorala.