Mr. Cold

7.

Konečně je čas oběda. Dneska jsem si zapomněla dopolední svačinku. Mám takový hlad! No jo, někdo vydrží jíst po snídani až oběd. Já však mezi tyhle jedince nepatřím. Největší problém je ale to, že mě od mého vytouženého jídla dělí už jen jedno riziko. Styles!
Nechápu to, pořád musím myslet na to, co se odehrálo ráno. On o mě opravdu stojí? Nepříjde mi, že je to nějaký veliký romantik. Je tak chladný a ještě si myslí, že po tom co mě opustil Mark budu chtít začít nějaký nový vztah? Vážně? A s ním? Oh je směšný! To nikdy! Už jsem si však připravila plán. Rychle se vyřítit z kanceláře, opravdu rychlým tempem projít kolem Stylese a dřív než si toho stačí všimnout, zmizet za dveřmi. No dobře, je to možná trochu dětinské, ale co, nechci už s ním dnes mluvit.

Harry:

Když jsem zrovna počítal mzdy a kontroloval různé papíry a informace, opravdu s velikým trhnutím se otevřely dveře Nelliny kanceláře. Ani se na mě nepodívala a už spěchala ke dveřím, které vedly na chodbu této firmy v nejvyšším patře.

,,Kam ten spěch slečno,, Musel jsem se pousmát jejímu výrazu v tváři jakmile se otočila. Bylo mi jasné, že se mi chce vyhnout.

,,Em... Mám hlad,, Řekla tak rychle, že jsem jí sotva rozuměl a už se zase otáčela. Nedám jí šanci. Řekl jsem si.

,,Oh, To už jdeme na oběd?,, Optal jsem se a už se zvedal ze židle.

,,M-my?,,

,,Ano... Zvu vás,, Byla tak roztomilá když se tvářila... No, zaraženě.

,,Eh... Né to je dobrý díky, ale budu spěchat takže... No...,,

,,No co. Proč byste spěchala? Na oběd máme hodinu,, Prohlásil jsem a už jsem šel směrem k ní otevírajíc pro ni dveře, aby mohla vyjít ven.

,,Eh... No já... T-tak... Fajn,, Vzdala to. Věděla, že bych stejně vyhrál, alespoň nám ušetřila čas.

,,Skvělá volba, tak pojďte jdeme.,, Řekl jsem rázně.

Hned když jsme vystoupili z výtahu v podzemních garážích, v závěsu s Nell jsem mířil k VIP místům, kde už na nás čekalo moje nové auto. Koupil jsem si ho teprve nedávno. Prostě se mi líbilo. A v tomto spočívá výhoda miliardářů. Když jsem skončil s myšlenkami o mém autě, mohl jsem si všimnout jejího zmateného výrazu.

,,To je vaše?,,

,,Ano... Proč?,,

,,Eh... Ne já jen tak,, Pokrčila rameny na náznak toho, že je jí to jedno.
Otevřel jsem jí tedy dveře a podal ruku, aby se mohla usadit.

,,Dě-kuji,, Byla zařazená z mého chování... Ten její teď už bývalý křupan se snad asi ani neuměl chovat. To já jsem gentleman. Trochu samochvála ne?Ozvalo se mé vědomí... Fajn už nic neříkám.

Během cesty do mé restaurace jsem se celou dobu usmíval... Co se to s tebou zase děje! Koukej se vzpamatovat!Křičelo mé bezcitné já. Možná jsem prostě jenom rád, že tady někdo se mnou je. Ne! Jsem rád, že je tu se mnou ona.

,,Co,, Otočím se na ni když stojíme na červené a ona mě mlčky pozoruje.

,,Nic. Jen... Jste zvláštní,, Prolomí ticho svým krásným hlasem.

,,Zvláštní?,, Nechápu co tím myslí.

,,Ano. Jednou se chováte jako naprostý egoistický idiot a potom...,,

,,Potom co?,, Zeptám se když se znovu rozjedu. Jsem zvědavý.

,,A potom jste zase... Jiný,,
Na to už však neodpovídám. Neřekla to. Řekla že jsem jiný. Vážně? Jiný?
Fajn.

Jakmile jsme dojeli před restauraci, vystoupil jsem a přikázal jí ať zůstane sedět, abych jí mohl otevřít dveře. Potom už jsme vstoupili dovnitř a já jí dal ruku na záda. Mírně se ošila, ale nechala mě.

,,Dobrý den, pane Stylesi, jak vám mohu pomoci?,, Zeptá se mě vysoká dlouhonohá bruneta s koketním tónem. Jenom se ponižuje, je to zbytečné není můj typ. Dívka, která se mi líbí stojí právě vedle mě a mlčky pozoruje dění kolem nás.

,,Stůl pro dva ve VIP zóně,, Řeknu bez zájmu rázným tónem.

,,Ano pane, pojďte za mnou,,

Dovede nás k našemu stolu a odejde s tím, že knám hned dorazí číšník.
A já zatím pomáhám Nell z kabátu, abych ji poté mohl odsunout židli a usadit na její místo.