Mr. Cold

65.

Harry

No to je bezvadné, jak je vůbec možné, že je na módní přehlídce?! Vždyť ona na tyhle věci nikdy nebyla. Na té chodbě jsem se k ní choval hnusně, ale co jiného si zaslouží když se ke mně zachovala stejně. No... Skoro stejně, ale to je jedno význam to má obdobný.
Usadili jsme se s Monicou na svá VIP místa a čekali až show začne. Ještě než však začala, vstoupila do haly Nell s nějakými dvěma ženami. Usadily se také na svá místa a když jsem ucítil její oči na mně, podíval jsem se na ni jedním z mých nepěkných pohledů a když to zaregistrovala, sklopila oči dolů a otočila se na druhou stranu. Když se během přehlídky otočila podruhé, chytil jsem Monicu za pas a přitáhl si ji k sobě co nejblíž a ona mi dala polibek na tvář. Po očku jsem sledoval Nell a pozoroval její reakce. Vždy se podívala buď jinam nebo sklopila pohled. Jako po každé přehlídce nás čekala večeře pro všechny hosty co přišli. Každý měl své místo označené jménem a já měl samozřejmě ta nejlepší místa v sále. Co mě ale zarazilo byl fakt, že Nell seděla přímo naproti mě. Ještěže je ten stůl hodně široký, abychom nebyli tak blízko sebe. Také byly na stolech různé květy a výzdoba což se také hodilo.
Celou dobu, pokud jsem nejedl nebo se mnou nemluvila Monica, jsem sledoval Nell. Nevím proč se na ni musím neustále dívat a už mě to začíná štvát!
Po nějaké době se zvedla a odešla směrem na chodbu.

,,Půjdu na vzduch, hned se vrátím,, Řekl jsem potichu Monice a už se zvedal z místa.

,,Fajn, ale hned se vrať,, Řekne a opět se zapojí do konverzace s nějakou ženou.
Okamžitě se otočím a nezapomenu protočit oči nad její naivitou. Otevřu dveře, ale na chodbě nikoho nevidím. Projdu celý vestibul až si nakonec všimnu drobné postavy stojící venku u prosklených zadních dveří, které vedou na parkoviště.

,,Vykašlala jsi se na mě,, Řeknu klidně s rukama v kapsách a mračím se. Snažím se být klidný, ale uvnitř mě to vře.

,,To není pravda,, Promluví po chvíli se sklopenou hlavou zatímco se divá na své lodičky.

,,Že není?! Slíbila jsi, že se mi ozveš a místo toho se dozvím, že jsi se odstěhovala!,, Řeknu hrubým hlasem a zamračím se ještě víc když se na mě podívá.

,,Ale...,, Nestihne svou větu doříct když jí skočím do řeči.

,,Udělala jsi ze mě takového vola! Něco ti řeknu, bylo by možná lepší kdyby jsi řekla, že se prostě neozveš než mě nechat jako idiota dva týdny čekat na tvůj posraný telefon!,, Křiknu na ni a ona sebou leknutím trhne.

,,Nevěděla jsem, že budeš čekat, vždyť ty na nikoho nikdy nečekáš. Myslela jsem, že ti to bude jedno! A navíc co mi to povídáš?! Kdyby jsi chtěl, tak se ozveš!,, Vykřikne na mě a moje zlost jen stoupá.

,,Víš proč jsem se ti neozval?! Protože jsem ti chtěl ukázat, že jsem se změnil!Ale ty jsi mi samozřejmě nedala šanci!,,
Řeknu už opravdu nahlas a lidé co stáli na parkovišti se ohlédli. Zůstala tam jen tak stát a zírá na mě jako na zjevení. I když tak na mě koukají všichni když jsem v práci a jdu po chodbě. Ale to bude asi ze strachu. Pak se ale zamračí a to se mi přestane líbit.

,,Ty že jsi se změnil?! Tak to sotva! Začal ses snad chovat k lidem lépe? Zkrátil jsi svou 24hodinovou pracovní dobu?Přestal brát všechny ty svinstva, aby jsi vydržel pracovat ještě déle?,, Řekne ostře a já nevím co říct. Měla pravdu, ale změnil jsem se v mnoha věcech i vůči ní. Došla mi slova a to já přímo nenávidím. A jak se dozvěděla o těch prášcích?!

,,Nech toho Harry, já vím, že jsi bral i drogy a nedivila bych se, kdyby to tak i stále bylo,, Promluví už klidněji a já se nestačím divit. Dobře, je pravda, že je občas beru,ale to je jen kvůli tomu,že mi dodají lepší výkonnost v práci. Díky nim jsem mohl pracovat nepřetržitě i dva dny.

,,To jsi se neměla dozvědět,, Řeknu tiše a podívám se dolů na své naleštěné boty.

,,Ale dozvěděla,, Promluví a já se na ni podívám.

,,Jak?,, Zeptám se a čekám na její odpověď.

,,Jednou v noci jsem nemohla spát a ty jsi samozřejmě pracoval. Vydala jsem se tedy, že se za tebou půjdu podívat do pracovny a... Viděla jsem tě. Tu noc jsem už nespala vůbec a měla ten obraz neustále před očima. Měla jsem strach,bže se ti něco stane a taky... Z tebe. Bála jsem se, že by jsi mi mohl ublížit kdybys nebyl při smyslech. Také mi vrtalo hlavou jestli i když jsi se mnou máš v sobě ty... Věci,,
Dořekla a já ji jen mlčky sledoval. Překvapilo mě, že ze mě měla strach a mrzí mě to.

,,Nikdy bych ti neublížil,, Řeknu potichu a podívám se jí do očí. Bylo v nich tolik nejistoty vůči mě.

,,To jsem přeci nemohla vědět... Už musím jít,, Řekne a otočí se k odchodu.

,,Můžu tě někdy navštívit? Doma nebo v práci?,, Promluvím rychle.

,,A co tvoje přítelkyně?,, Řekne a už mizí za rohem budovy. Sakra!Monica... Úplně jsem na ni zapomněl.
Rychle se tedy vrátím zpět do sálu s myšlenkou, zda ji navštívit nebo ne.