Mr. Cold

34.

Harry:

,,Nell? Můžeš mi podat ručník?,, Křikl jsem z koupelny, ale žádná odezva se mi nedostavila. Vylezl jsem proto nahý a nakoukl do našeho apartmá.

,,Nell?,, Optal jsem se znovu,ale ona nikde. Potom jsem si ale všiml, že tu něco chybí. Její kabát a boty byly pryč a její kufr a věci taky. Sakra kam šla?!
Zeptal jsem se sám sebe v duchu.
Rychle jsem si šel pro mobil a napsal jí.

Nell,okamžitě mi řekni kam jsi šla!
H.

Odpoveď jsem ale nedostal. Ani mi nezvedala telefony.

,,Sakra!,, Hodil jsem na sebe nějaké oblečení a vydal se ji hledat.

,,Zdravím. Nevíte kam šla ta dívka, co se mnou sdílela pokoj?,, Zeptal jsem se recepční.

,,Zdravím pane Stylesi... Ano, slyšela jsem, jak říkala taxikáři ať jede směr letiště. Zrovna jsem mířila sem do práce,, Usměje se.

,,Dohajzlu!,, Řeknu jen a už vycházím ven zatímco se na mě ta ženská jen nevěřícně kouká. Po té, co jsem dorazil před letiště, vyběhl jsem do haly a rozhlížel se všude kolem. Kde jen může být. Říkal jsem si pořád dokola.

,,Dobrej, nevíte jakým letadlem letěla...,, Nedořekl jsem. Pak jsem ji uviděl.

,,Nell!,, Křikl jsem směrem k ní, ale nemohla mě slyšet. Stála za sklem v odbavené části a byla v řadě chystajíc si lístek do letadla.

,,Nell,, Zaklepal jsem na sklo. Jen pár hlav se otočilo a koukali na mě jako na blázna.

Nell:

,,Promiňte slečno, ale ten pán za tím sklem se neustále dožaduje něčí pozornosti a myslím, že jeho pohled směřuje k vám,, Poklepe mi na rameno starší pán a já se podívám tam kam ukazuje. Srdce se mi zastaví když uvidím Harryho jak zoufale klepe na sklo. Něco se mi snaží říct, ale já se otočím zpět k tomu muži.

,,Toho pána já neznám,, Řeknu jen a usměji se na něj načež mi úsměv opětuje a dál se tím nezaobírá. Jakmile jsem se tam znovu podívala, už tam nebyl. Sakra! Řekla jsem si pro sebe.

,,Vaši letenku prosím,, Promluví na mě mladá žena a já jí s úsměvem vyhovím.

,,Děkuji a přeji příjemný let,, Řekne a pustí mě dál. Jsem poslední, a proto už rychle spěchám do koridoru, který spojuje mou cestu do letadla. V tom se však zastavím když uslyším známý hlas.

,,Pane, dovnitř nemůžete, nemáte letenku,, Zabraňuje mu žena spolu s ostatními zaměstnanci v cestě směrem za mnou.

,,Vy snad nevíte kdo já jsem? Okamžitě mě tam pusťte!,, Zakřičí na ně, ale oni ne a ne jej pustit.

,,Nell!,, Křikne na mě když si mě všimne jak celou tu zcénu pozoruji.

,,Vrať se sem,, Řekne už tišeji s prozbou v očích. Já se však rychle otočím a spěchám do letadla načež ještě párkrát zaslechnu jeho volání. Jakmile se dostanu do letadla, usadím se na své místo a mířím konečně zpátky domů...