Mr. Cold

35.

Harry:

Ne! .Sakra! Utekla mi přímo před nosem.
Tok mých myšlenek mi zahltil hlavu když jsem stál v hale již vykázán z odbavené části. Nemohu uvěřit tomu, že opravdu utekla. Co se stalo?!
Rozhodl jsem se vrátit zpět do hotelu a zavolat jí.

,,Ahoj, tady Nell. Zřejmě teď nemám čas tak mi nechejte vzkaz,, Uslyšel jsem její hlas v záznamníku.

,,Nell? Vezmi to! Vím, že tam jsi tak nedělej, že nemáš čas!,, Vyštěkl jsem do telefonu a položil to. To snad není možný! Už dvě hodiny se jí snažím dovolat a psát ale ona nic. Už mi dochází trpělivost! Sedím v autě směrem na letiště, abych se dostal zpět domů. A potom mě něco napadlo.

,,Charlesi? Pujč mi svůj mobil,, Řeknu svému řidiči.

,,A-ale proč pane?,,

,,Nechtěj, abych to říkal dvakrát!,, Jsem už netrpělivý. Beze slova mi jej tedy dal a já vytočil Nell číslo. Charlesův kontakt totiž nemá uložený, tím pádem nebude vědět, kdo volá.

,,Prosím, tady Nell,, Ozve se z druhé strany.

,,Nell?,, Optám se a mohu slyšet jak se její dech zastavil.

Nell:

Jakmile uslyším jeho hrubý hlas, můj dech se zadrhne.

,,Co chceš!,, Vyštěknu do mobilu. Chci už od něj pokoj.

,,Proč jsi odjela?! A nebereš mi ani telefony! Víš jaký jsem měl strach?,, Prohlásí nabroušeně a zároveň nervózně.

,,Přestaň být na mě hrubý! A ty se ještě ptáš proč?,, Křičím nahlas. Cítím se tak dotčeně.

,,Ale...,,

,,Ne! Nech mě napokoji,, Můj hlas se najednou ztiší. Mé oči už nevydržely ten další nával slz.

,,Nell,, Řekne tiše. ,,Já... Nevím co mám říct jen... Odpusť mi to... Prosím,,
Dodá skoro neslyšně.

,,Myslela jsem, že jsi jiný, ale... Už se o tom dál nechci bavit... Je k-konec,, Zakoktala jsem se.

,,Cože?! Ne... Ne Nell, počkej já... Já se změním jen... Nenechávej mě,, Řekne sklesle.

,,Nejde to Harry... A... V práci končím takže si můžeš začít hledat náhradu... Ahoj,, Dopovím a hovor ukončím.

Harry:

Než jsem stačil cokoli říct, položila to. Seděl jsem jako přikovaný a díval se před sebe. Je konec. Prolétlo mi hlavou a já se nemohl ubránit toho pocitu.
Ano, ten známý pocit smutku a osamění, které mě doprovází celý můj život. Jen ona mě toho dokázala zbavit a znovu zase vrátit. Musím pryč.
Řekl jsem si. Potřebuji vypadnout a to na dlouho.

,,Bon jour, přejete si?,, Zeptá se mě mladá žena u přepážky.

,,Ano, mám tady své letadlo a potřebuji povolení pro let na...,, Nadiktoval jsem jí souřadnice a samozřejmě to nebyl žádný problém. Musím si pořádně vyčistit hlavu.