Mr. Cold

60.

Nell

Už opravdu nevím jak dál. Mám pocit, že se mi celý život hroutí před očima. Nemám práci, o dítě jsem přišla a sedím tady na sedačce úplně sama.
Nechci si to přiznat, ale Harry mi opravdu chybí. Moc mi ublížil, ale já ho stále miluji... Miluji ho bez ohledu na to co mi udělal nebo jaký je. Obdivuji ho za to co dokázal, za to jak je chytrý. Je to muž, kterého by si přála většina žen.
Ano, je sice o mnoho starší než-li já, ale pro mě to nikdy nebyla překážka. Je to velice moudrý muž. Z mého přemýšlení mě vyruší zaklepání na dveře. Bože, kdo to zase otravuje! Opravdu nemám na nikoho náladu. Obleču si tedy svůj saténový župan a zamířím ke dveřím.
Jakmile se ale podívám skrze čočku na druhou stranu, ztuhnu. Nestojí tam nikdo jiný než on. Harry.

,,Ahoj,, Řeknu zamlkle když otevřu dveře.

,,Ahoj,, Odpoví tiše jakoby ani nechtěl, aby ho někdo slyšel.

,,Co tady děláš?,, Zeptám se ho těkajíc očima z květin, které drží v rukou a zpět na jeho obličej.

,,Chtěl bych si promluvit... Můžu dál?,,
Na to už však neodpovím a mlčky mu uvolním cestu aby mohl projít.

,,To je pro tebe,, Promluví po chvíli ticha a podá mi kytici.

,,Děkuji,, Řeknu a přivoním si ke květům rudých růží.

,,Jsou krásné,, dodám a zamířím rovnou do kuchyně, abych je mohla dát do vázy.

,,Dáš si něco?,, Zeptám se ho když se na něj otočím.

,,Ne, dík,, Jednoduše odpoví a znovu se na mě zadívá.

,,Tak... O čem jsi chtěl mluvit,, Položím mu další otázku hned co se posadíme do obýváku na sedačku.

,,No... Chtěl jsem se ti omluvit. Za všechno co jsem ti kdy udělal, opravdu mě to mrzí... Nežádám tě o odpuštění, vím, že si to nezasloužím, ale chci abys věděla, že je mi to opravdu líto,, Dopoví zatímco se mi divá pevně do očí.

,,Víš Harry, je pravda, že jsi mi vážně ublížil... Ale i přesto všechno co jsi udělal... Ti odpouštím,, Řeknu tiše a odmlčím se.

,,Opravdu? Jako vážně?,, Zdá se být mírně řečeno šokován.

,,Ano Harry, vážně,, Přikývnu a ihned ztuhnu když mě najednou svírá ve své náruči.

,,Bože Nell, ani nevíš jak moc jsem se bál, že mě odsud vyhodíš a řekneš, že už mě nikdy nechceš vidět. Tolik mi chybíš,, Promlouvá ke mně načež jeho stisk ještě trochu zesílí.

,,No to je super, ale pokud mě teď nepustíš ,tak mě asi udusíš,, Řeknu už trochu přiškrceným hlasem.

,,Promiň,, Okamžitě mě pustí, ale ne úplně. Ještě stále se jeho dlaně dotýkají mých loktů. Zadívá se mi hluboce do očí a začne se pomalu přibližovat. Když už je tak blízko, že se naše nosy témeř dotýkají, uhnu hlavou mírně do strany a opatrně se odtáhnu. Tiše si povzdychne a sedne si opět na své místo.

,,Promiň Harry, ale nemůžeš přeci čekat, že je hned vše v pohodě. To, že jsem ti odpustila ještě neznamená, že se k tobě vrátím,, Objasním mu celou situaci.

,,Já vím, ale... Nech mě tě aspoň pozvat na večeři,, Prosebně se na mě podívá.

,,Dobře,, Přikývnu.

,,Ale teď už běž,,
Zvedám se a vedu ho ke dveřím.

,,Uvidíme se tedy zítra. Vyzvednu tě v šest,, Na to už mu ale neodpovím, jen přikývnu a pomalu zavřu dveře...