Mr. Cold

26.

,,Máš všechno?,, Ptá se mě Harry když mi pomáhá dát kufr do auta, jedu na tři dny pryč a tak moc se těším.

,,Jo, myslím, že mám. Škoda, že toho máš tolik, mohl jsi jet se mnou,, Řeknu trochu smutně a podívám se na něj.

,,Já vím zlato, příště s tebou pojedu
slibuju,, Usměje se sklesle a obejme mě.

,,Tak pojď ať to stihneš,, Řekne a už vyjíždíme na nádraží. Jedu vlakem, rodiče bydlí na druhé straně Anglie a cesta tam trvá asi dvě hodiny.

,,Dávej na sebe pozor ano? A až budeš doma tak mi zavolej. Nemám s tebou radši někoho poslat?,, Chrlí na mě rychle a já se zasměji jeho přehnanému strachu.

,,Neboj, všechno zvládnu, nemusíš se bát ano? Pak ti zavolám,, Políbím ho a s rozloučením už mizím ve vlaku, který za dvě minuty odjíždí. Jakmile se vlak pomalu rozjel, seděla jsem v jednom z mnoha kupé u okna když v tom uvidím Harryho bavit se s nějakou ženou, která vzápětí nastoupila do jeho auta. Kdo to je? Čekala tam na něj. Popadl mě pocit nejistoty. Kdo byla ta žena? A proč s ním nastupovala do auta? Je to divné, ale nechci hned vyzvídat, musím to ale zjistit...

,,Zlatíčko moje, jsem tak ráda, že jsi doma,, Objímá mě pevně matka sotva se objevím ve dveřích.

,,Já taky mami, moc jsem se těšila,, Usměji se když už vidím vcházet i otce.

,,Pojď sem,, Řekne s úsměvem a přitáhne si mě do medvědího objetí.

,,Běž si vybalit do pokoje a potom přijď, udělala jsem tvé oblíbené jídlo,, Řekne matka a já už vybíhám schody do mého starého útulného pokojíčku.

,,Tak jaká byla cesta,, Zeptá se táta při večeři.

,,Ušlo to,, Odpovím rychle. Jsem až příliš zaneprázdněná tím výborným jídlem.

,,Ja dlouho se zdržíš?,, Optá se máma a já zvednu pohled.

,,No, jenom zítra celý den a potom zpátky domů,,

,,Oh nebudeš tu dýl?,, Vypadají z toho trochu smutně.

,,Nemůžu mám práci, ale až budu mít více volna tak přijedu,,

,,Dobře,, Usmějí se a pokračují v jídle...

,,Um... Víte, chci vám něco říct,, Začnu a oba se na mě podívají.

,,Já... Mám přítele,, Řeknu a čekám na jejich reakci.

,,Cože?!,, Vyjekne otec ale potom se uklidní.

,,Zlatíčko, to je výborné, to jsme moc rádi. A kdo to je, uvidíme ho?,, Řekne radostně máma a usmívá se.

,,Jo. On měl totiž přijet už dnes, ale měl moc práce takže to nestihl,, Řeknu jen a oddychnu si když je jejich reakce kladná.

,,Tak moment,, Přeruší nás táta.

,,Kdo to je, kolik mu je a co je jeho práce. Víš, že musíš být opatrná,, Zdvyhne ukazováček a přísně se na mě podívá.

,,No... Je mu třicet-šest a...,,

,,Co?! Třicet-šest?! Nell vždyť tobě je devatenáct!,, Vykřikne otec a matka ho zastaví.

,,Klid Jamesi, naše dcera určitě ví co dělá není hloupá,, Uklidní situaci a já jí jsem za to vděčná.

,,No a kde pracuje?,, Zeptá se máma s úsměvem.

,,Pracuje v té firmě co já,,

,,Aha,a co tam dělá?,, Optá se už klidněji táta.

,,No... Um... On je ředitel, tu firmu vlastní,, Sklopím pohled a čekám na jejich reakci, nejsem si jistá jestli to je dobře, že ví že je šéf. Když ale nic neslyším, zvednu hlavu a vidím, jak na mě oba koukají.

,,No? Tak, řeknete něco? Nebo...,, Nechám větu jen tak vyset ve vzduchu.

,,M-myslíš toho Stylese? Toho Harryho Stylese?,, Zeptá se šokovaně máma.

,,Um... Jo? Proč,, Nechápu co se to tu děje.

,,Vždyť on je nejbohatší a nejmocnější muž v celé Anglii,, Řekne táta a já zůstanu jen tiše sedět.

,,A-asi jo,, Nevím co mám na to říct.

,,No... Hlavně ať jsi sním šťastná že?,, Podívá se máma na tátu a on přikývne.

,,To jsem, je na mě moc hodný a koupil mi nový byt, je nádherný, musíte přijet, aby jste to viděli,, Řeknu radostně.

,,On ti koupil byt?,, Nevěřícně se na mě táta podívá.

,,J-jo,, Řeknu nejistě.

,,Tak to ho určitě rádi OBA uvidíme,, Zdůrazní máma a otec se zašklebí a odejde do obýváku.

,,Neboj, jenom se o tebe bojí, vždyť víš jaký má názor na příliš bohaté lidi,, Pohladí mě po rameni a usměje se.

,,Ale já ho opravdu miluju,,

,,Já vím a jsem za to šťastná. Za vás oba,,
Ještě jsem mámě pomohla s nádobím a potom už jsem si šla lehnout.
Harry mi celou dobu nenapsal ani nezavolal. Schválně jsem mu o sobě nedala vědět, ale on se vůbec nezajímá.
Je to divné, nemám z toho dobrý pocit, co když něco má s tou ženou co jsem s ním viděla na nádraží? Ze všech těchto myšlenek jsem se unavila a vzápětí usla.