Mr. Cold

61.

Harry:

Dnes večer je ta večeře, na které jsme se s Nell domluvili. Chci ji získat zpět.
Pravda je, že rozvod jsem doposud odmítal podepsat, ale ona na to měla jiný názor. Kdybych souhlasil, podepíše to ještě dnes, tím jsem si jistý... Páni, moje první manželství a hned takový propadák. To by ale nebyl můj styl, abych se tak jednoduše a rychle vzdal. Budu o náš vztah bojovat. I když doteď to vlastně ani žádný vztah podle Nell nebyl... Asi bych si měl přiznat, že má pravdu. Byl jsem pořád v práci a když jsem byl doma, tak jsem pracoval vlastně taky. Vždycky mi vyčítala, že když jsem ji neměl a musel se snažit ji získat, byl jsem jiný... A od té doby, co jsem ji dostal se už nesnažím, nikam ji neberu a netrávím s ní žádný čas.
Bohužel k mé smůle má pravdu, ale nikdy jsem jí to nepřiznal. Vždy jsem to otočil s tím, že přeci věděla koho si bere a že jsem nevyléčitelný workoholik.
Tak by to ale být nemělo, neměl bych stavět svou firmu před ní. Vlastně se chtěla hned po svatbě odstěhovat do Londýna, ale já to striktně zavrhl. A kvůli čemu? Práce samozřejmě...
No... Teď mi nezbývá nic jiného než dělat vše proto, abych ji přesvědčil, že jsem se opravdu změnil. A změnil. Za tu dobu co jsme byli od sebe jsem pravidelně navštěvoval svého psychiatra abych se naučil svůj workoholismus tlumit. Hned jak jsem skončil v práci a mnohem dřív než obvykle, zajel jsem domů, abych se připravil. Tentokrát to bude všechno úplně jiné. Vymyslel jsem to tak trochu víc v Nell stylu. Ona vždycky milovala skromné a obyčejné věci a já ji zase vždy zahrnoval luxusem. Takže jsem se rozhodl, že ji vezmu do její oblíbené restaurace kde chodila ještě než mě poznala. Mimochodem je to ta nejlevnější restaurace co jsem kdy viděl, takže by určitě každému došlo, jak moc trpím, že musím jít zrovna tam, ale co bych pro ni neudělal. To, že jsem tam najmul ty nejlepší šéfkuchaře a hlavně hygienu se už dozvědět nikdo nemusí. Oblékl jsem se tedy ležérně do košile, tmavě modrých džín a udělal si drdol, protože vím, že to na mě vždycky zbožňovala. Vzal jsem ještě s sebou jednu růži a mohl jsem vyrazit. A ano jen jednu růži. Ne stovky jak je u mě zvykem. Vždycky básnila o tom, jak moc by si přála abych jí donesl jen jednu růži, tak ji bude mít.

Nell:

Bylo už třičtvrtě na pět a já už byla témeř hotová. Vzala jsem si na sebe bílé elegantní šaty a k tomu lodičky. Vlasy jsem si vyčesala protože vím, že mě Harry vezme tradičně do nějaké nejdražší restaurace. Klasika.
Za pár minut už zazvonil zvonek a já šla nejistým krokem otevřít.

,,Ahoj,, Ozvalo se z druhé strany jakmile jsem otevřela dveře. Neměla jsem slov. Stál tam Harry v košili a džínách s drdolem na hlavě. A aby toho nebylo málo, v rukou držel pouze jednu růži.

,,Um... Ahoj,, Odpovím pouze a dál nemluvím.

,,Na, to je pro tebe,, Řekne a podá mi růži, kterou si překvapeně vezmu a poděkuji.

,,Tak můžem?,, Položí mi otázku a já už vycházím ze dveří mého bytu. Jakmile jsme zastavili u mé oblíbené restaurace, snažila jsem se poblíž najít nějakou luxusní budovu, ale nikde v téhle čtvrti nic takového nikdy nebylo. S Harryho pomocí vystoupím z auta a zůstanu zaraženě stát na místě.

,,Víš, myslel jsem, že by ti udělalo radost kdybychom šli do tvé oblíbené restaurace jestli s tím souhlasíš,, Řekl jednoduše a čekal na mou odpověď.
Prvně jeho vzhled, potom růže a nakonec má nejoblíbenější restaurace.
Tady se někdo překonává to musím uznat. Není to Harryho styl takže je zřejmé, že to vymyslel, aby mě překvapil a to se mu tedy opravdu povedlo to musím říct. Vešli jsme tedy dovnitř a usadili se tam kde bylo volno. Žádné VIP nebo objednaný stůl. Prostě jsme přišli jako normální lidi a ne jako multimiliardář se svou ženou.

,,Dneska ti to moc sluší. Ostatně jako každý den,, Usměje se na mě když se posadíme naproti sobě.

,,D-díky... Ty taky nevypadáš... Jako vždycky... Spíš jinak teda... To je jedno,,
Zpanikařila jsem a znervózňela...

,,Tak co, chceš se jít ještě někam projít?,, Položí mi otázku když už stojíme po jídle před restaurací.

,,Klidně,, Řeknu jen. Po pár minutách si sedneme na nejbližší lavičku a já si užívám ten pocit klidu a spokojenosti.
Po chvíli však velmi blízko vedle sebe pocítím něčí horký dech na mém krku.
Rychle otevřu oči a podívám se na něj.
Jeho temné smaragdy mě tiše pozorují lačným pohled a jeho dech je teď mnohem rychlejší. Než se však nadám, pocítím ten dokonalý pocit jeho rozpálených rtů na těch mých.
Prvně jen klidně čeká na náznak možného nesouhlasu. Když se však žádný z mé strany nedostaví.
Začne svými rty pomalu pohybovat.
Líbá mě tak něžně a láskyplně jak to umí jenom on a já se po dlouhé době cítila být zase celá...