Mr. Cold

41.

Harry:

Uběhly už dva dny od toho, co jsem mluvil s Nell v té restauraci. Neměl jsem ještě tolik času, abych za ní mohl zajít, ale dnes jsem si ho udělal. Vyhradil jsem si na to celý den. Uf, konečně stojím před jejími dveřmi.
Zaklepu, a doufám, že je doma.

,,A-hoj,, Promluví zmateně, jakmile mi otevřela dveře.

,,Ahoj,, Odpovím s úsměvem za přítomnosti mírné nervozity. Co se to se mnou zase děje, ještě před chvílí jsem byl v pohodě.

,,Mohu dál?,, Zeptám se když stále nemluví. Nic neřekne a pouze mi uvolní cestu, abych mohl projít.

,,To je pro tebe,, Řeknu a podám jí květy.

,,Eh, děkuju,, Odpoví svým krásným hlasem a vezme si kytici a míří do kuchyně.

,,Dáš si něco?,, Zeptá se, zatímco dává růže do vázy.

,,Asi vodu. Dík,, Odpovím a sleduji každý její pohyb. Přijde mi jiná. Její křivky jsou více vytvarované a vlasy světlejší. Také její chování je jiné, dospělejší.

,,Tak... Proč jsi přišel?,, Vyruší mě z pozorování jejího zevnějšku a já se zacítím nachvíli trapně.

,,No víš... Když jsme se viděli... Tak jsem si myslel...,,

,,K věci,, Přeruší mě rázně její hlas.
Chvíli váhám, ale nakonec promluvím.

,,Chybíš mi,, Řeknu a sklopím pohled.

,,Miluju tě,, Dodám tiše a podívám se na ni. Její překvapený výraz mluví za vše.

,,Taky jsem tě milovala... Než jsi mě zradil,, Promluví a mě píchne u srdce.

,,Takže už mě nemiluješ?,, Položím jí snad tu nejtrapnější otázku, kterou jsem mohl vyslovit.

,,J-já...,, Zakoktá se. Neví co říct. Proto se rychle zvednu a přejdu k ní.

,,Nell,, Řeknu tiše a chytnu ji jemně za bradu, abych jí mohl zvednout hlavu.

,,Nemusíme to přece zahazovat.
Můžeme to skusit znovu,, Řeknu, zatímco se jí dívám hluboce do očí. Jen si povzdychne a znovu sklopí pohled.

,,Harry, já... Já už nechci,, Promluví.
Sehnu se k ní a podívám se na ni.

,,Co Nell. Co už nechceš? Já... Vím, že se někdy chovám jako idiot, nebo vlastně pořád, ale já se změním. Věř mi,, Mluvím pořád dokola dokuď mi neodpoví.

,,To všechno. Ty lidi. Ty fotografy. Pořád se do mě někdo staral i do tebe. Já už to nechci Harry,, Řekne a z očí se jí spustí slzy.

,,Neplač. Prosím Nell... Vždyť by to nikdo vědět nemusel. Nikdo by nic nevěděl. Byli bychom jen my dva,, Snažím se ji uklidnit zatímco ji držím pevně v náruči.

,,Přísaháš?,, Podívá se na mě uslzenýma očima. Jakmile tahle slova vyslovila, prolétla mnou velká dávka naděje.

,,Přísahám. Opravdu,, Řeknu naléhavě a doufám v to, na co už tak dlouho čekám.

,,Harry?,, Podívá se na mě a musí zaklonit hlavu, aby mi viděla do obličeje. Je tak malinká. Při tom pohledu na ni jak je roztomilá se musím usmát.

,,Ano?,, Řeknu a chytnu ji za tváře.

,,Já... M-miluju tě,, Promluví nakonec a v tu chvíli jakoby se zastavil čas a mé srdce vynechalo úder. Konečně. Pomyslel jsem si.

,,Taky tě miluju Nell... Tak moc,, Řeknu zatímco ji zdvihám dovzduchu...