Mr. Cold

80.

Harry

Ještě v noci jsem šel za Nell, ale už spala. Včera mě hodně naštvala. Já se snažím dělat vše pro to, aby byla v bezpečí a ona mi to ještě vyčítá! Sice neví úplně přesně co se vlastně odehrává, ale nechci jí to říkat. A co bych jí asi řekl... Že ji chtějí unést a vydírat mě tím? To je absurdní. Už mě ale přestává bavit to věčné drama kolem nás. Jsem už z toho všeho unavený. Už nejsem nejmladší a takhle se handrkovat pořád dokola, to už opravdu nechci. Možná je to pravda. Je až příliš mladá a ten rozdíl mezi námi se začíná čím dál víc prohlubovat. Každý máme jiné priority, cíle a způsob života. Nevím ani jestli je připravena na život v závazku. Všechno jsem to před tím příliš uspěchal. Neměli jsme se brát, stejně jsme se potom rozvedli. A když potratila... Asi to tak mělo být. Možná nebyla připravená. Já už však tolik času jako ona nemám. Ona má před sebou ještě celý život, ale já? Za dva roky už mi bude čtyřicet a ještě jsem se neusadil. Potřebuji děti.
Potřebuji někoho, kdo po mě převezme mé zkušenosti. Někoho, kdo po mě zdědí můj majetek. Ale Nell mi tohle dát nemůže. Ne teď. A po tom, co se stalo včera pochybuji, že se mnou bude ještě něco chtít mít. Asi to tak má být. Není to poprvé co nám to nevyšlo a takhle pořád dokola to nejde. Na tyhle věci a neustálé hádky už nemám čas ani věk...
Vyšel jsem ze své pracovny a zrovna jsem potkal na chodbě Nell. Jaktože není ve své ložnici? Na obou z nás bylo jasně vidět, že nejsme z této náhody zrovna nadšení a celá tahle situace byla vcelku trapná.

,,Jakto, že nejsi v ložnici?,, Promluvím po chvíli ticha.

,,Měla jsem hlad,, Odpoví stroze a uhne pohledem.

,,Já... Chci se ti omluvit za to, co se stalo včera ve městě. Neměl jsem se tak chovat, promiň. Byl jsem prostě pod velkým tlakem,, Dopovím a ona se na mě po chvíli podívá.

,,Dobře,, Řekne jednoduše a pokrčí rameny. Potom se rozejde a odebere se zpět do své ložnice, kde teď poslední dobou tráví veškerý čas. Je tam pořád zavřená a vůbec nevychází ven.
Fajn. To bylo celkem jednoduché. I když se tomu trochu sám divím. Nell je typ ženy,bkterá na tom, kdo jí jakkoli ublížil nenechá nit suchou... Můj plán je však jasný... Zbavit se těch hajzlů a potom. Nevím, uvidím jak to mezi námi nakonec dopadne...

Nell

Přišla jsem do ložnice a jako každý den si sedla k oknu. Celé dny tady jen sedím a přemýšlím nad svým životem. Měla jsem tolik času a příležitostí a stále jsem nic nedokázala. Chci dodělat školu. Chtěla bych se postavit na vlastní nohy. A chtěla bych si začít plnit i své sny. Vždy jsem se chtěla podívat do Itálie, možná tam i jednou bydlet, kdo ví... Nebo Švédsko. Krásná země. Taky jsem si vždy přála napsat svoji vlastní knihu, kterou by četlo mnoho lidí. Nic z toho jsem však zatím neudělala.
Doteď jsem se starala jenom o problémy, které jsme měli a máme s Harrym. Proč není život aspoň na chvíli jednoduchý? Kdy už se na mě konečně usměje to štěstí... Ano, s Harrym jsem štěstí zažívala, ale vždy jen chvilkově. Potom se vždy něco stalo a já... Už takhle dál žít nechci. Nechci se už pořád jenom trápit. Vždy jsem se kvůli němu trápila a pro co... Pro nic.
On se nikdy nezmění... Žije svůj život už hodně dlouho a má lecco za sebou. On už si svá přání splnil. Už si nic nepotřebuje dokazovat. Ale já? Mám toho ještě tolik před sebou a nic jsem si ještě nedokázala. Můj výhled z okna míří jak do zahrady, tak na příjezdový dvůr a stačila jsem si všimnout přistaveného auta, do kterého Harry po chvíli nastoupil. Kam jede? Je to ale výborná příležitost. Okamžitě po jeho odjezdu jsem se vyplížila z ložnice a namířila si to přímo do jeho pracovny. Potřebuji zjistit něco ohledně toho, co se děje. Vešla jsem dovnitř a porozhlédla se po místnosti. Prešla jsem k mohutnému stolu a zapla počítač. Mé srdce bylo až někde v mém krku. Tak nervózní jsem byla. Kdyby Harry přišel na to, že jsem se dívala do jeho dokumentů,nevím co by se stalo, ale určitě by to nebylo nic pěkného.
Sakra! Má tam heslo. To jsem si mohla myslet. Otevřela jsem tedy šuplík a vytáhla složku plnou nějakých spisů.
Otevřela jsem ji a uvnitř byly fotografie různých lidí a u nich vždy nějaké informace. Počkat. To... To jsem já! Co to má znamenat?! Jsou tady o mě všechny informace. Kde to vzal?!nCo to sakra je!
Rozpačitě jsem všechny dokumenty o mně vytáhla a zbytek dala zpátky na své místo. Když už jsem se však chystala odejít, všimla jsem si ještě jednoho spisu... Stálo na něm... Andrea Katarina
Sporze. Proč mají všichni tak neobvyklá jména? Všechno to zní buď italsky nebo španělsky. Sebrala jsem tedy i tento dokument a rychle vyběhla z pracovny.
Harry právě přijel. Stihla jsem to jen tak tak. Po zbytek dne jsem se zavřela v pokoji a zkoumala informace jak o mé osobě,tak o Andrei. Chtěla jsem vědět co je opravdu zač. Vždyť si ji Harry jednou vzal. Chci vědět kdo to doopravdy je...