Mr. Cold

73.

Harry

Za pár minut už by měli být tady. Čekám tady, na soukromém letišti v Norsku. Konečnem uvidím Nell.
Už se nemůžu dočkat až ji budu mít u sebe. Budu ji mít na očích a uvidím, že je v pořádku... Letadlo již přistálo a já mohu vidět vyjíždějící auto, které míří rovnou k nám. Hned jakmile zastaví v dostatečné blízkosti, vydám se vstříc, abych jí mohl otevřít dveře a uvěznit ji v mé náruči. Nell mě však předběhne a její nízká postava vyskočí z vysokého vozidla. Vypadá být v pořádku, ovšem její výraz na tváři a rázný krok kterým jde přímo ke mně mě znepokojuje.
Nestačím ani zareagovat a hned co ke mně dojde, uštědří mi jednu silnou facku přímo na obličej a já na ni pouze zmateně zírám.

,,Tohle si teda nepřej! Takhle mě nechat napozpas cizím chlapům! Celou dobu ses mi ani neozval a já musela trčet někde v lese! Mohla jsem se strachem zbláznit! Nikdo mi ani neřekl co se děje a potom mi jen tak oznámí, že jedeme do Norska! Bez vědomosti proč!,, Vykřikne na mě všechna tato slova a potom se odebere zpět do auta. Rozzuřeně si sedne na sedadlo a překříží si ruce na hrudi. Chvíli tam ještě jen tak zmateně stojím a potom se zamračím na přihlížející, vydám se do auta vedle Nell a nadiktuji řidiči kam má jet... Celou cestu jsme pouze mlčeli a když jsem se pokusil nějak navázat konverzaci, ihned mě odpálkovala.
Nemohl jsem se na ni zlobit. Měla pravdu. Jako vždy. Přijeli jsme k mému sídlu na okraji Norska. Tohle je nejbezpečnější místo, kde jsem ji mohl ukrýt. Potom už jedině podzemí, ale to si myslím nebude potřeba. Vešli jsme dovnitř a já zavedl Nell do její ložnice. Myslel jsem, že by to mohla být naše ložnice, ale jak vidím její reakce a chování, bude pouze její... Bohužel.

,,Tak... Tady máš ložnici. Kdybys cokoli potřebovala budu naproti,, Oznámím jí a ona se na mě jen znechuceně podívá.
Z jejího pohledu mě silně píchne u srdce. Zase mě nenávidí.

,,Já chápu, že mě nenávidíš, ale udělal jsem to pro to, abych tě udržel v bezpečí... Chci tím jenom říct, že jsem to vše udělal pro tvé dobro,, Dopovím a už se chystám k odchodu.

,,Proč jsi mi lhal?,, Promluví najednou tichým hláskem. Znovu se zaraženě otočím a jen na ni koukám.

,,Víš... Když jsem mluvila s tou ženou, řekla mi o tobě dost věcí. Znala tě. Zná tě lépe než já,, Řekne a sklopí hlavu.

,,Ale to přeci není pravda,, Přejdu k ní a chytím ji za ramena.

,,Opravdu? Tak proč jsem se od tebe nikdy nedozvěděla tolik věcí... Tolik... Osobních věcí,, Řekne a mě začíná zřejmě docházet co tím myslí. To snad ne! To jí přeci nemohla říct. Jen se na ni vyděšeně dívám a čekám, co mi poví dál. Místností se rozléhá napjaté ticho a Nell i já jsme opravdu nervózní. Vím, že mi chce něco říct, ale neví jak.
Poté se ale na mě podívá se skleněnýma očima.

,,Harry já... Vím... Vím co jsi s ní prováděl. Vím co jste spolu dělali... A mrzí mě, že jsi se mi s tím nikdy nesvěřil, zatímco jí ano,, Promluví po chvíli a můj tep se zcela zastaví.
Pouze tam tak stojím a nevím co říct.

,,Já... Já nevím co říct,, Dostanu ze sebe jen a ona ode mě na pár kroků odstoupí.

,,Je to pravda?,, Položí mi otázku a mé tělo a svaly ztuhnou. Chvíli nic neříkám, ale potom jen bolestně přikývnu a tím spustím jemný potůček slz na jejich lících. Odebere se oknu, ale když se k ní chci byť jen trochu přiblížit, odežene mě od sebe.
Sklopím tedy hlavu a odejdu z jejího pokoje. Ano, je to pravda... Ale už dávno jsem se chtěl zbavit své minulosti a to se vším všudy. Kdybych řekl, že jsem si nikdy nepředstavoval jaké by to bylo třeba jen svázat Nell, lhal bych.
Tolikrát jsem myslel na to, jaké by to asi bylo kdybych ji přivázal k posteli a všude po jejím dokonalém těle se jí dotýkal. Byla by tak bezbranná.
Je ale příliš neviná a i po těch pár letech co ji znám, stále tak trochu stidlivá... Je to moje čistá dokonalá panenka... A vždy bude...