Mr. Cold

47.

Po delší pauze kdy jsme se ani já ani Nell neukázali v práci jsem byl zvědav, jak to tam teď vypadá a kolik toho zase udělali špatně. Není zvykem, že bych takovou dobu chyběl, já totiž nechybím nikdy. Hned co jsem se podíval do počítače, zježily se mi snad všechny chlupy na těle.

,,Marcusi!,, Zařval jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšel. Je to můj nový asistent a původně ho dohodila Nell. Prý je to její kamarád což se mi vůbec nelíbí, ale měla z toho radost tak co jsem měl dělat.

,,Ano?,, Vletěl okamžitě do dveří a v jeho očích se značil patřičný strach.

,,No pojďte sem, jen pojďte,, Řekl jsem s ledovým klidem.

,,Vydíte to samé co já?,, Pokračuji, načež on jen trpce přikývne.

,,A jaká se tam značí barva?,, Zeptám se ho znovu a čekám na odpověď.

,,Č-červená,, Vydá ze sebe těžce.

,,Ano červená. A co to tedy znamená?,, Zvednu se ze židle a on ustoupí co nejdál ode mě.

,,N-no...,, Nedopoví.

,,To znamená milý Marcusi, že jsi naprosto neschopný a že když tady jen na malou chvíli nejsem, už jsme v červených číslech z čehož plyne...,, Nedokončím větu a ještě víc se k němu přiblížím.

,,Že máte padáka!!!,, Křiknu na něj hlasitě.

,,A-ale p-pane,,

,,Ven. Hned!,, Řeknu rázně a ukážu na dveře. Potom už jen beze slova vypadne z mojí kanceláře. Idiot! Chvíli tady nejsem a už je to zase všechno naruby!

Nell:

Dneska jsem přišla do práce trochu později. Musela jsem si ještě něco zařídit, ale Harry o tom věděl, takže by to neměl být problém. Když jsem procházela kolem Marcusovy kenceláře zahlédla jsem, že se balí.

,,Ahoj,, Pozdravila jsem ho jakmile jsem vešla dovnitř.

,,Ahoj,, Řekl sklesle.

,,Co se stalo, proč si balíš věci?,, Zamračila jsem se a on na mě pohlédl.

,,Zvoral jsem to Nell, ale můžu si za to sám... Vyhodil mě,, Při posledních slovech co jsem od něj uslyšela jsem sebou mírně trhla.

,,Co?! Proč?,, Vyhrkla jsem rychle.

,,Během těch dní co tady nebyl jsem dostal firmu do červených čísel. Já to nechápu Nell, je to tak težké. Nechápu jak on to může zvládat,, Rozhazuje rukama všude kolem.

,,Já vím,, Řeknu tiše.

,,Jsem sice naštvaný a zklamaný, ale na druhou stranu ho obdivuji. Musím říct, že i přes to, že mě vyhodil, dělá svou práci opravdu dobře,, Řekne jen a znovu se pustí do balení.

,,Počkej. Zkusím s ním ještě promluvit,, Řeknu a už se chystám za ním. On mě však zarazí.

,,Jsi moc hodná Nell, ale ne. Zaprvé to nemá cenu a za druhé... Tohle není práce pro mě, je moc těžká a já na to prostě nestačím. Jsem ti ale pořád vděčný to si pamatuj,, Řekne a obejme mě.

,,Ale něco ti řeknu,, Promluví když se odtáhne a vezme mou levou ruku do svých.

,,Pokud si ho tedy fakt vezmeš. Budeš mít za muže opravdového blázna,, Dopoví a vzápětí se oba rozesmějem.

,,Jo, ale bude to můj blázen,, Řeknu mezi smíchem.

,,Budeš mi chybět,, Znovu jej obejmu.

,,Vždyť se neloučíme na pořád, jen spolu nebudeme chodit do práce,,

,,No jo,, Odpovím a už odcházím za Harrym do kanceláře. Marcus byl zatím jediný kdo věděl, že mě Harry požádal o ruku. On byl můj opravdu dlouholetý kamarád. Beru ho skoro jako mého nevlastního bratra. Erin a Jin by měly přijet za tři dny z Hong Kongu tak jim to řeknu osobně. Jsem zvědavá jak na to budou reagovat. Jin byla v pohodě s tím, že se vracím zpátky za ním. Ale Erin? Ta ho moc v lásce zrovna nemá. Říká, že je na mě moc starý. No je sice pravda, že mezi námi je rozdíl několik let, ale mě to nevadí. Miluji ho. Hned co jsem vešla k němu, znovu upíral zrak do svého počítače a mračil se.

,,Proč jsi vyhodil Marcuse?,, Začala jsem hned.

,,Byl neschopný a já to teď musím po něm napravovat,, Řekl s klidem aniž by se na mě podíval.

,,Ale on se snažil,, Odporuji

,,Ale né dost,, Řekne a konečně se na mě podívá.

,,Kašli na to a pojď radši sem za mnou,, Konečně se usměje a poklepe na své koleno. Ráda bych hrála uraženou, ale v jeho přítomnosti to prostě nejde. Rozešla jsem se tedy k němu a posadila se na jeho klín.