Mr. Cold

79.

Nell

Po tom, co Harry odešel z pokoje jsem se mohla konečně pohnout. Slyšela jsem vše co mi řekl. Asi mě opravdu miluje. Tolik mu na mě záleží. Všechna ta slova, která vyřkl mě tolik zahřála u srdce. Vím ale, že se něco zřejmě děje. Většinu času je v pracovně nebo s někým telefonuje a já potřebuji zjistit co se přesně děje. Co když je v nebezpečí? Co když mu zase hrozí něco strašného?
S těmito myšlenkami jsem se zvedla z postele a zamířila do koupelny kde jsem se umyla a šla už opravdu spát... Další den ráno jsem se probudila vcelku plná energie, ale nastalo ve mně zklamání když jsem si všimla, že vedle mě nikdo neleží. Nepřišel ani v noci. Nevím kde byl. Upravila jsem se a vydala se do jídelny kde na mě čekala velmi chutná snídaně. Opět jsem ale jedla sama. Harry nepřišel ani na snídani což mě trochu popudilo. Když říká, že jsme na výletě, mohl by se tak i chovat. Ihned po dokonale připravené snídani jsem zašla do jeho pracovny kde jsem předpokládala, že bude. A měla jsem pravdu. Seděl tam za svým stolem z mohutného kusu dřeva a upřeně zíral do počítače. Ani si nevšiml, že jsem přišla...

,,Ahoj,, Pozdravím jej stroze a doufám, že mi odpoví. Čekám však marně.

,,Dobré ráno, pane Stylesi,, Zopakuji rázněji a zapíchnu do něj svůj pohled.

,,Hm,, Odpoví zamyšleně a ani se na mě nepodívá.bNo tohle?!bOn si sem přinesl i práci. Zase.

,,Můžeš se na mě aspoň podívat?,, Položím mu otázku a přejdu přímo ke stolu. Konečně ke mně zdvyhne svůj zamračený pohled, ale jakmile si uvědomí, že před ním stojím já, jeho pohled náhle zjemní.

,,Nell,, Promluví a lehce se na mě usměje.

,,Jsi připravená projít si město?,, Řekne a zvedne se ze židle. Přejde ke mně a položí své velké ruce na mé boky.

,,Stýská se mi po tobě,, Zašeptá do mého krku a já protočím za jeho zády oči. Nemuselo by, kdyby se mnou byl.
Pomalu se od něj odtáhnu a s náznakem, že jsem připravená odejdu z místnosti... Moskva je opravdu nádherná. A bylo by to ještě lepší, kdyby nebyli všude kolem nás bodyguardi a Harry stále s někým netelefonoval. Myslela jsem, že se změnil, ale mýlila jsem se. Domnívala jsem se, že když mi tvrdil, že se opravdu změnil, že mu mohu věřit. Ale pravdou je, že zůstal pořád stejný. A to mě mrzí. Za celou tu dobu jsem s ním pořádně nepromluvila a on si toho ani nevšiml. Tedy... To jsem si myslela...

,,Děje se něco?,, Položí mi zničehonic otázku a já se mu ublíženě podívám do očí. Zarazí se jakmile si všimne mého výrazu.

,,To bych se měla zeptat spíš já tebe,,
Odpovím a ani na chvíli náš oční kontakt nepřeruším.

,,Co? Nechápu o čem to mluvíš. Všechno je v pořádku,, Řekne a mě už s ním opravdu dochází trpělivost.

,,Zase mi lžeš! Zase Harry,, Promluvím už téměř hlasitěji.

,,Vím, že něco není v pořádku. Neustále s někým telefonuješ, vůbec si mě nevšímáš a jsi pořád zavřený v pracovně. Ani trochu jsi se nezměnil,,
Poslední větu témeř zašeptám a sklopím pohled. Nic neříká. Jen mlčí a divá se na mě.

,,A myslíš, že mě to baví?! Kdyby ses nemotala do mých věcí, tak by se nic z toho nestalo! Jenomže ty si prostě nedáš říct! A už toho mám dost! Pořád s tebou zacházím jak s cenností a ty si toho vůbec nevážíš! Do všeho se musíš starat, ale teď mě poslouchej!,, Řekne a hrubě uchopí mou bradu, abych se mu dívala přímo do očí.

,,Odteď mě budeš poslouchat! A když ti řeknu, že se z toho domu ani nehneš, tak odtamtud prostě neodejdeš!,, Zasyčí mi přímo do tváře a já se na něj jen vyděšeně dívám. Surově pustí mou tvář a nastoupí ihned do auta. Poté mi jeden z můžů otevřou dveře a já nuceně nastoupím vedle něj... Co se to právě teď stalo? Proč se ke mně takto zachoval?Vždyť jsem jenom chtěla, aby se mi aspoň chvíli věnoval. Nic víc. Po příjezdu do jeho domu jsem se beze slova rychle odebrala do mé ložnice a tam zůstala až do večeře... Když jsem potom nesešla dolů ani na jídlo, přinesla mi ho jedna paní do pokoje. Najedla jsem se tedy, umyla a lehla si do postele. Proč jsem se k němu vůbec vracela? Proč jsem vše co se stalo nenechala být. A kde jsou ta slova, která mi včera řekl když si myslel, že spím.
Nechci už tady zůstat ani minutu. Ale strach mi nedovolí odsud odejít, dokud mi to on sám nepovolí... Slané pramínky slz mi začnou téct po lících když zavřu oči a chystám se jít spát.
Proč jsem ho vůbec potkala...